„Zastropování“ aspiruje na slovo roku, minimálně však alespoň na výraz měsíce září. Zastánci tržní ekonomiky se regulatorním zásahům do cen energií (oprávněně) měsíce bránili, minulý týden ovšem začal „stropovat“ kdekdo, od české vlády po Evropskou komisi. Výsledek působí jako nekoordinovaný a nepromyšlený chaos zmatečných, narychlo spíchnutých opatření.

Chybou zřejmě bylo, že Česko představilo své záměry o dva dny dříve než Brusel. Ve skutečnosti totiž národní stropy navazují na stropy evropské, což v mozcích homo sapiens s lineárním pojetím času vyvolalo zmatek. Při bližším pohledu nicméně dávají jak národní, tak evropské kroky smysl a mohou fungovat v souladu. Věřme, že to byl od začátku i záměr vlády České republiky coby země předsedající Radě EU.

Víc, ale ne extrém

Kabinet Petra Fialy minulé pondělí odsouhlasil limit pro spotřebitelskou cenu elektřiny na šest korun za kilowatthodinu včetně DPH. S přičtením regulované složky se tak cena podle ministra vnitra Víta Rakušana bude pohybovat mezi sedmi a devíti korunami. U plynu posvětila vláda tři koruny za kilowatthodinu, v tomto případě je však regulovaná část nižší než u elektřiny.

Konečné ceny tedy budou dál podstatně vyšší, než na jaké jsme byli dlouho zvyklí, ovšem ne extrémní, čímž hrozily některé ceníky dodavatelů založené na spotových cenách. Například obvyklá domácnost bez speciálních spotřebičů a elektrického vytápění zaplatí podle vládních propočtů za zastropovanou elektřinu 18,1 tisíce korun ročně. To je o čtyři tisíce více než letos, bez stropu by však platila přes 38 tisíc korun. Pro spotřebitele se zafixovanou cenou se nic nemění až do vypršení fixace, kdy nejspíš jako ostatní narazí na strop. Vláda také přislíbila kompenzace energeticky náročným podnikům, které se kvůli drahotě dostaly do ztráty a zároveň mají vyšší spotřebu než 630 megawatthodin. Vyčlenila na ni 30 miliard korun. Podniky budou moci čerpat pomoc až do výše čtyř pětin průměrné spotřeby za posledních pět let, maximálně však 200 milionů korun.

Obchodníkům bude stát rozdíl mezi stropem a tržní cenou se zohledněním přiměřeného zisku dorovnávat, což podle odhadů přijde stát na 130 miliard korun. Tím vyvstává otázka, kde na to chce děravá státní kasa vzít. Nabízejí se státní podniky, jako jsou Lesy ČR či Budvar, kdy první se stále neoklepal z kůrovcové kalamity a druhý už několik let žádosti o odvody do eráru úspěšné odráží s poukazem na rozsáhlé investiční aktivity. Pak je zde samozřejmě mimořádná dividenda z ČEZ nebo bankovní daň a také výnosy z emisních povolenek. Pozoruhodné proto je, že právě povolenky chce ministr průmyslu Jozef Síkela ve stejnou chvíli nepochopitelně osekat. Tím nicméně výčet končí a podle mnohých nebude odhadovaných 130 miliard státu ani stačit.

Evropská daň z nadměrných zisků

Možné řešení záhy přinesl plán zastropování ze strany Evropské komise. Její strop se netýkal cen plynu jako v Česku, ale elektřiny z levných zdrojů, to znamená slunce, větru, jádra a hnědého uhlí. Komise nastavila limit na 180 eur za megawatthodinu, při prostém přepočtu a odečtení DPH tedy o dvacet eur níž než česká vláda. Důležité je však zdůraznit, že Česko stanovilo strop na spotřebitelské ceny elektřiny, zatímco Evropa zalimitovala ceny výrobců. Jde tedy o dvě úplně jiné položky.

Solárníci či jaderníci tak budou moci dál prodávat elektřinu dle tržních mechanismů jako doposud, kdy ji určovaly drahé plynové zdroje a nepřiměřeně ji zdražovaly. Cokoli nad stanovený strop však bude zdaněno.

Vezměme si za příklad jadernou elektrárnu Dukovany coby součást výrobní divize Skupiny ČEZ. Ta vyrábí elektřinu vzhledem k minimálním palivovým nákladům velmi levně, dle burzovních cen ji však ČEZ může prodat třeba za 500 eur za megawatthodinu. Kupujícím může být kupříkladu i dcera ČEZ Prodej, která dodává energie koncovým zákazníkům a podle toho, jak elektřinu nakoupí, také nastavuje ceníky.

Podle plánu Komise by ČEZ mohl elektřinu z Dukovan prodávat za burzovní ceny, cokoli nad 180 eur však bude muset odevzdat eráru. Vzhledem k tomu, že cena elektřiny se dlouhodobě pohybovala kolem čtyřiceti eur, i to pro výrobce představuje stále slušný zisk.

Odvodu se vyhnou jen palivově drahé plynové a černouhelné zdroje, což jsou však v Česku jen paroplynky Počerady, Vřesová, některé teplárny a černouhelná elektrárna Dětmarovice. Jejich podíl na výrobě elektřiny je relativně malý.

Vybrané prostředky by měly být využity právě na podporu vysokých cen spotřebitelů. Jinými slovy jde právě o to, z čeho jednotlivé státy zaplatí zastropování spotřebitelských cen, jaké navrhlo právě Česko. Vláda by tak tyto peníze mohla využít třeba právě na dorovnání pro ČEZ Prodej, který by teoreticky nakoupil elektřinu od Dukovan za 500 eur, zákazníkům by ji však mohl dodat jen maximálně za 200 eur. Oproti původním předpokladům by navíc Komise měla umožnit i podporu cen pro průmysl, nikoli jen pro domácnosti. „Český (strop) stanoví maximální ceny energií, unijní zastropuje výnosy výrobců a zajistí finanční prostředky do státních rozpočtů na pomoc odběratelům zasaženým vysokými cenami energií,“ shrnul vzájemnou souvislost ministr Síkela.

Solidární příspěvek fosilů

Kolik přesně unijní opatření přinesou přímo Česku, není v tuto chvíli jasné. Evropský limit by měl platit minimálně do března příštího roku a Komise odhaduje celkový příjem na 117 miliard eur. Vedle toho však Komise také navrhuje „solidární příspěvek“ fosilních energetik, tedy firem pracujících s uhlím, plynem či ropou. V tomto případě by se mělo jednat minimálně o 33 procent ze zisku v letošním roce, který o více než dvacet procent překročí zisk z roku předchozího. Jinými slovy jde opět o zdanění příjmů vyvolaných mimořádnou válečnou situací. Toto opatření má přinést dalších 25 miliard eur. „V této době není správné inkasovat mimořádně rekordní zisky, které těží z války a jdou na úkor spotřebitelů. V této době se zisky musejí sdílet a nasměrovat těm, kteří je potřebují nejvíce,“ zdůvodnila předsedkyně Komise Ursula von der Leyenová.

Určitému typu zdanění se tedy nevyhne žádný výrobce energií. Ti se tak již začínají ozývat. „Energetickou krizi nelze vyřešit přerozdělováním peněz, ale pouze zlepšením dodávek plynu a elektřiny,“ prohlásil Thorsten Kramer, šéf společnosti LEAG. Ta těží a pálí hnědé uhlí v německé Lužici a spadá do impéria miliardáře Daniela Křetínského. Podle Kramera zkrouhnutí zisků společnosti znemožní plánované investice do zelených technologií.

Úspěch opatření nyní závisí na tom, zda odhady Komise o příjmech sedí a zda se je státům skutečně podaří vybrat. Nadměrné zisky z levných zdrojů lze třeba efektivně vybírat při prodeji na spotovém trhu, není však jasné, jak tomu bude u dlouhodobých kontraktů. Komise k tomu neurčitě uvádí, že zúčtování proběhne v čase uskutečnění transakce nebo poté. Totéž platí pro české stropy a otázku, zda dotace obchodníkům nebude nakonec mnohem vyšší. Co když si některý obchodník nastaví nesmyslně vysoké ceníky v naději, že elektřinu zákazníkům dodá za limitovanou cenu a zbytek mu štědře vyplatí stát? Největší výzvou pro stát tak bude peníze od energetických firem skutečně vybrat a nerozdat je těm, kdo se na krizi budou snažit napakovat.