„Stát by měl zavést bezplatnou přípravu pro všechny děti. Ať už ve formě seminářů, či třeba webových testů,“ míní Janek Wagner, viceprezident spolku Pedagogická komora.
Jednotné přijímací zkoušky na střední školy v Česku budí vášně už od roku 2017, kdy byly plošně zavedeny zákonem. Nespokojenost s nimi pak roste s časem ruku v ruce s tím, jak je absolvují silnější demografické ročníky. Loni se na maturitní studium hlásilo 103 tisíc dětí, letos již 114 tisíc dětí. Přibývá tak zájemců, kteří se na zvolenou školu nedostanou. A jednotné přijímačky jsou vděčným terčem naštvaných rodičů.
Každým rokem se rovněž najde nemálo odborníků, kteří v testech spatřují různé chyby. Občas přímo v úlohách. Někdy se prý v časovém limitu nedaly ani stihnout, jindy údajně zase otázky neodpovídají výuce na základních školách. Avšak podle informatika Janka Wagnera, viceprezidenta spolku Pedagogická komora, přijímačky sklízejí kritiku často neprávem.
„Pokud krajské politické reprezentace jako zřizovatelé středních škol udržují reálněsocialistický systém nedostatku žádaných oborů, jsou jednotné přijímačky důsledkem, nikoli příčinou dnešní přijímačkové krize. Já jsem propagátorem svobodné volby vzdělávací cesty, která musí být zároveň spojená se zodpovědností žáků,“ říká Wagner v rozhovoru pro týdeník Hrot.
Dnes jsme prý v situaci, kdy za jednotné přijímací zkoušky nemáme náhradu. „Školám vyhovují a při nedávné diskusi u ministra školství panoval souhlas i s tím, že tvoří šedesátiprocentní podíl v rámci přijímacího řízení,“ sděluje Wagner.
Problém prý je, že v oblasti přijímaček nepanují rovné příležitosti, pokud jde o přípravu na testy. Děti z bohatých rodin si totiž mohou dovolit intenzivní přípravné kurzy. Některé vyjdou i na desítky tisíc korun. Takový kurz je proto například pro děti pocházející z chudých poměrů nedosažitelný.
„Je potřeba zlepšit podporu žáků nabídkou bezplatných seminářů či webinářů, protože z přípravy na přijímačky se vyvinul slušný kšeft. Ale ten tu byl i v době využívání Scio testů téměř před dvaceti lety,“ říká odborník, který je rovněž poradcem ministra školství.
Viceprezident Pedagogické komory, která sdružuje více než tři tisíce učitelů a učitelek, se rovněž zastal praxe zadávání domácích úkolů. Reagoval tak na petici, již podepsalo 1500 lidí. Petenti tvrdí, že úkoly děti příliš zatěžují a stresují. Nemají podle nich ani oporu v zákoně.
„Legislativní argumenty u výzvy byly podle mne opravdu hloupé, takže doporučuji kritikům domácích úkolů obrátit se na soud, ať máme jasný judikát. Děti by učitelé opravdu neměli přetěžovat, na druhou stranu je tu poptávka po projektech, po portfoliích, po propojení školního a zájmového učení. Beru jako klíčovou kompetenci se učit, učit se totiž musíme celý život. Za výchovu a vzdělání jsou přece jen odpovědní rodiče. Se školou by měli spolupracovat, ne s ní válčit,“ má jasno Wagner.