Hlavní analytik Hrotu Mirek Zámečník vzpomíná, jak Češi „dovolenkovali“ dříve a kolik je to ve srovnání s dneškem stálo
Hlavní analytik Hrotu Mirek Zámečník vzpomíná, jak Češi „dovolenkovali“ dříve a kolik je to ve srovnání s dneškem stálo
Třetinky vypadají stylověji, říkají někteří mladí Češi. O půllitry už zájem nemají, jsou prý příliš velké. Některé pivovary i obchodní řetězce je vyslyšely.
Třetinky vypadají stylověji, říkají někteří mladí Češi. O půllitry už zájem nemají, jsou prý příliš velké. Některé pivovary i obchodní řetězce je vyslyšely.
Mladí lidé preferují nalezení letní brigády v administrativě, gastronomii či turistickém ruchu nebo u činností, které jsou všeobecně fyzicky méně namáhavé
Mladí lidé preferují nalezení letní brigády v administrativě, gastronomii či turistickém ruchu nebo u činností, které jsou všeobecně fyzicky méně namáhavé
Afričtí politici tvrdí, že jim západní instituce půjčují za úrokové sazby, jež jsou vyšší, než mají jihoamerické země. Považují to za formu investičního rasismu.
Pokud si chce vláda v Angole půjčit peníze u mezinárodních finančních institucí, zaplatí na úrocích devět procent. Argentina, která míří už k devátému bankrotu ve svých dějinách, dostane úrok o několik procent nižší. Podle afrických politiků je přístup západních investorů, včetně mezinárodních organizací, jako jsou Světová banka a Mezinárodní měnový fond, neférový, předpojatý a dalo by se říci i rasistický.
„Když se podíváte na rizikovou přirážku u afrických zemí, prostě se ptáte proč. Není důvod nám půjčovat s úrokem šest, sedm nebo osm procent, zatímco jiné země dostanou lepší úrok,“ zlobí se ghanský ministr financí Ken Ofori-Atta, jenž dříve pracoval pro investiční banky Morgan Stanley a Salomon Brothers.
Rozvoj afrických ekonomik je podle politiků černého kontinentu brzděn diskriminujícím přístupem západních institucí a to je také jedním z důvodů, proč řada zemí otevřela náruč čínským penězům. Africké země za splácení úroků a jistiny zaplatí často více, než mají rozpočet na zdravotnictví.
V případě Ghany to je pětkrát tolik za obsluhu státního dluhu, než vynakládá na nemocnice a doktory. I Nigérie, jež má bohatá ložiska ropy a je významným světovým exportérem, měla letos první tři měsíce rozpočtové příjmy rovnající se splátkám dluhů.
I když je Afrika vnímána jako kontinent plný ozbrojených konfliktů a politické nestability, investoři rizika při půjčování peněz nadsazují jen kvůli tomu, že jde o africké státy, zdůrazňují místní ekonomové. Riziková přirážka ve výši 2,9 procenta je neodůvodnitelná.
„Argentina je zemí s historií nesplácení svých půjček, přesto může vydat dluhopisy ve výši dvou miliard dolarů a nemusí je splácet dalších sto let. Jaké je tedy přesně riziko, které je zabudováno do modelu pro africké země?“ stěžuje si Gyude Moore z amerického Centra pro globální rozvoj, jenž byl dříve ministrem veřejných prací v Libérii.
Na předsudky doplácí i africká ekonomická těžká váha Jižní Afrika. Musí platit vyšší úrokové míry než podobně dominantní ekonomika Jižní Ameriky Brazílie. Přitom obě země mají stejné hodnocení ratingových agentur. Také Keňa platí na mezinárodním trhu vyšší úrok z desetiletých dluhopisů než Bolívie, která má stejný rating.
Ekonomka Mma Amara Ekerucheová z nigerijského Centra pro studium ekonomik v Africe (CSEA) tvrdí, že diskriminace západních institucí je hlavním faktorem toho, že si řada afrických zemí půjčuje od čínských komunistů, protože nabízejí lepší podmínky než soukromí věřitelé i méně přísné podmínky než Mezinárodní měnový fond.
Celkem čínská republika půjčila v letech 2000 až 2018 africkým zemím 147 miliard dolarů, což z ní činí největšího bilaterálního investora na kontinentu.
Část ekonomů ospravedlňuje vyšší úrokové míry pro africké země tím, že mají kratší úvěrovou historii než státy Latinské Ameriky. Ekerucheová namítá, že zahraniční investoři v době pandemie přistupují k africkým dlužníkům dopředu s tím, že nebudou moci splácet půjčky a budou žádat o restrukturalizaci dluhů.
Problémem nicméně zůstává vysoká míra korupce v řadě afrických zemí. Mezinárodní měnový fond tvrdí, že pouze každý čtvrtý případ půjčky je skutečně použit na to, nač si daná vláda zavázala půjčit. Ve většině případů se jedná o infrastrukturní projekty.
Hlavní ekonom ruské investiční banky Renaissance Capital Charles Robertson odmítá, že by investoři záměrně poškozovali a diskriminovali africké země. Uvádí příklad Maroka, které si může na trzích půjčovat levně, protože věřitelé severoafrické zemi důvěřují. Je to také dáno mírou domácích úspor, která je v subsaharských zemí velmi nízká.
Moore argument s úsporami odmítá, protože v Angole je vysoká míra úspor v poměru k HDP, a stejně si stát musí půjčovat za vyšší úroky než Argentina. Obviňuje ratingové agentury, které nevěnují africkým zemím a jejich finanční kondici náležitou pozornost. Společnosti mají na kontinentu pobočku většinou jen v Jihoafrické republice.
Většina afrických zemí má stále relativně nízké zadlužení k HDP, nepřekračuje 55 procent. Moore tvrdí, že pouze nedostatek dat o jednotlivých ekonomikách nemůže ospravedlnit vyšší úroky oproti srovnatelným regionům na jiných kontinentech.
