Esej: Vyhnání z ráje

V listopadu 1935 publikoval ženský časopis Eva na titulní straně článek o nadcházející světové válce. Bylo to fantastické čtení. Každá „moderní žena“ (pro ty byl časopis primárně určen) se v něm mohla dočíst, že jistý sousední stát dosáhl mimořádného „zdokonalení v pěstování určitých asijských epidemiových bacilů“. Nepřátelé samozřejmě mysleli i na jejich účinné a rychlé rozšiřování, což autorka článku dokazovala bájí „o mohutných, cementovaných sklepech na druhé straně hranic, vzdálených od nás šedesát kilometrů vzdušné čáry, kde pěstují a krmí miliony krys, připravených k tomu, aby je ve vhodném okamžiku naočkovali morovými bacily a poslali je k nám přes hranice“.

Článek sice nepublikoval žádný notorický šílenec, nýbrž Amelie Posse-Brázdová, spisovatelka, protinacistická aktivistka a švédská aristokratka žijící dlouhodobě v Československu, ale československé noviny ho logicky považovaly za přitažený za vlasy. S „rozumným hlasem proti strašidlům války“ přispěchal třeba agrárnický Venkov, ovšem vypořádal se s tím svérázně. „Naše ženy chtějí znáti nebezpečí války, jemuž bude tentokrát postavena žena tváří v tvář. Letecká puma nebude činit rozdílu mezi mužem a ženou,“ psal Venkov. A dodával: „Již v husitských dobách naše ženy se osvědčily. Tak tomu bude i dnes, kdy budou budit víru svých dětí v sebe a ve stát.“

Masaryk byl tenkrát ještě prezidentem a do obsazení Sudet Hitlerem zbývaly skoro tři roky. Prvorepubliková veřejnost už přesto slyšela volání polnice a válku považovala za velmi pravděpodobnou alternativu vlastní budoucnosti.