Na tomto byznysu je všechno virtuální, jen peníze jsou opravdové. Digitální umělec a japonský nadšenec Hiroto Kai navrhl kimona po 140 dolarech za kus a za tři týdny vydělal kolem dvaceti tisíc dolarů. Jenže je to trochu fejk. Kai není tak docela Japonec a jeho kimona ve skutečnosti neexistují.

Řeč je o grafickém „oblečení“ pro avatary ve virtuálních světech, což je byznys budoucnosti, do něhož se pomalu pouštějí i světové módní značky jako Louis Vuitton, Burberry či Gucci.

Vesmír, na nějž Hiroto Kai i světové značky upínají svou byznysovou pozornost, dostal ve sci-fi název už v roce 1992, jmenuje se metaverse a jde o virtuální sdílený prostor. Lidé jsou v něm někým jiným než v reálném životě, podobně jako Hiroto Kai, který se podle agentury Reuters jmenuje Noah a bydlí v New Hampshiru.

Návrhářem na plný úvazek

Jak jsou lidé do svých virtuálních „já“ zamilovaní a jak je hýčkají, ukazuje nejlépe jeho byznysová story. Za tři týdny vydělal tolik, co za rok v zaměstnání. S prací v obchodě s hudbou tedy skončil a je teď návrhářem na plný úvazek. Jeho šaty lze koupit ve virtuálním světě Decentraland za takzvané nezastupitelné tokeny. Jen tyto dvě vztahové rovnice, tedy šaty a Decentraland, vytvořily podle serveru NonFungible.com za rok 2021 objem 750 tisíc dolarů.

Nezastupitelný token (NFT) je pak platidlem budoucnosti. Jde o položku na blockchainu, což je jakési podhoubí pro kryptoměny - účetní kniha, která je spravuje. Jenže zatímco jsou kryptoměny zastupitelné - jedna je jako druhá -, token je něco jedinečného a autentického. Každý je krytý digitálním certifikátem potvrzujícím pravost dané věci. Může to být klidně i vlastnické právo k nemovitosti, v reálu jde ale nejčastěji o různě hodnotné sběratelské kartičky. Při koupi tokenu je majitel zapsán na blockchainu a získá přístup ke koupenému digitálnímu předmětu. Že nejde o úplný podvod, potvrzuje třeba fakt, že digitální obrazy takto prodává digitální platforma aukčního domu Christie’s.

Ve virtuálních světech lze samozřejmě za krypto či tokeny pořizovat kdeco. Obchod s módou se ale tak rozjel, že přitáhl pozornost globálních hráčů. Značka Louis Vuitton spustila dokonce vlastní hru s NFT, firma Burberry vytvořila značkové příslušenství pro hru Blankos Block Party. Gucci prodal oblečení pro avatary hře Roblox.

Rychlá móda

Nápadu se chytili i další pionýři. Stavějí virtuální obchodní domy (má ho samozřejmě i Decentraland) a jako u všeho v dnešní době se zde klade důraz i na ekologickou stopu. Devět procent Britů si třeba koupilo oblečení na internetu jen podle obrázku a nikdy ho nenosilo. Fenomén se jmenuje fast fashion a právě proti této věci zatěžující planetu mají virtuální obchody pomoci bojovat. Pokud se oblečení nikdy nevyrobí, nezanechá ekologickou stopu. A může se neobnošené dál prodat.

Společnost RTFKT tak třeba prodává za NFT limitovanou edici virtuálních tenisek, které lze „nosit“ v některých virtuálních světech nebo na sociálních sítích pomocí filtru, říká Steven Vasilev, spoluzakladatel a generální ředitel RTFKT. Společnost vykázala tržby ve výši sedmi milionů dolarů, přičemž tenisky s omezenou edicí se prodávají v aukcích za deset tisíc až šedesát tisíc dolarů. Zatímco většině zákazníků je prý mezi dvaceti a třiceti roky, některým je i pouhých patnáct let. Firma nabízí tokeny proměnit i v reálnou obuv, ale mnoho zákazníků v tomto segmentu podle Reuters nemá.

NFT trh měl na konci loňského roku hodnotu kolem 340 milionů dolarů, od té doby se na něm však uskutečnilo několik velkých obchodů a velmi pravděpodobně vzrostl. Ano, přesná čísla nejsou k dispozici, stejně jako není úplně rozkryté pozadí tohoto fenoménu. Investoři upozorňují, že jde o velmi rizikový trh, ještě vrtkavější než samotné kryptoměny. Zatím ale utěšeně roste a „falešný Japonec“ Noah se do obchodu s hudbou nevrací.