Studie, publikovaná 18. září v časopise Astronomy and Astrophysics, využila teleskop Low-Frequency Array (LOFAR) k měření neúmyslné elektromagnetické radiace (UEMR) vyzařované satelity Starlink. Satelity generace 2, zejména typ „V2 mini“, vyzařují až 32krát více UEMR než satelity první generace. To znamená, že tyto nové satelity významně ruší rádiová astronomická pozorování.

Cees Bassa, hlavní autor studie z Nizozemského institutu pro rádiovou astronomii (ASTRON), ve studii uvedl, že UEMR z těchto satelitů je až 10 milionkrát silnější než nejslabší rádiové objekty na noční obloze. Přirovnal tento rozdíl k rozdílu mezi „nejvzdálenějšími hvězdami viditelnými okem a jasem úplňku“. Toto srovnání jasně ilustruje rozsah rušení způsobeného těmito satelity a jejich dopad na schopnost astronomů studovat vzdálené vesmírné objekty.

Situaci dále komplikuje rychle rostoucí počet satelitů na oběžné dráze. V roce 2024 SpaceX vypustila více než 1 300 satelitů typu V2 mini, v průměru 40 týdně. Tento trend naznačuje, že problém se bude nadále zhoršovat, pokud se neomezí vyzařování UEMR z těchto zařízení.

Nejedná se však pouze o SpaceX. Další megakonsolidační projekty, jako je čínské souhvězdí Tisíce plachet a projekt Kuiper od Amazonu, mohou situaci ještě zhoršit. Odborníci odhadují, že do konce desetiletí by na oběžné dráze mohlo být až 100 000 satelitů. Federico Di Vruno, spoluautor studie, varuje, že množství UEMR by mohlo dosáhnout „bodu zlomu“, kdy rádiové pozorování vesmíru ze Země bude prakticky nemožné.

Kromě rádiového rušení způsobují satelity Starlink i další problémy. Zanechávají světelné pruhy na snímcích pořízených pozemními teleskopy, což narušuje vizuální astronomická pozorování. Jsou také náchylné k vyřazení z oběžné dráhy slunečními bouřemi, což zvyšuje riziko kolizí. Při návratu na Zemi znečišťují atmosféru kovovými částicemi, což vyvolává obavy o životní prostředí.

Rakety Falcon 9, používané k jejich vypouštění, byly kritizovány za bezpečnostní rizika a vytváření „ionosférických děr“ v horní atmosféře. Tyto problémy zdůrazňují složitost výzev spojených s komerčními vesmírnými aktivitami.

Federico Di Vruno zdůrazňuje potřebu rychlých opatření na ochranu schopnosti pozorovat vesmír ze Země. S rostoucím počtem satelitů a jejich vlivem na astronomická pozorování je nutné urychleně řešit tento problém, aby nedošlo k nevratnému poškození našeho „okna do vesmíru“. Řešení může zahrnovat vývoj technologií na snížení UEMR, přísnější regulace pro provozovatele satelitů nebo inovativní způsoby filtrování rušení při pozorování vesmíru.