Věda bez závoje

Na základě vědy jsme otevřeli první stupeň s tzv. rotační výukou, kdy se třídy střídají v prezenční a distanční výuce podle receptu skupiny BISOP pana Levínského. O jeho vědeckém přístupu dokonale vypovídají jeho odpovědi v rozhovoru pro týdeník Reflex. Na otázku redaktorky „Možná by děti ve škole onemocněly s menší pravděpodobností, než když budou ve svém volném týdnu někde s partou nebo naopak malé děti budou hlídat babičky…“ odpověděl s odzbrojující upřímností: „Tak jestli máte tuhle otázku, tak si na to můžete udělat model a zabývat se otázkou, jak se děti nakazí mimo školu. My jsme zkoumali, jak se virus šíří ve škole.“

Je samozřejmě na panu Levínském, zda ho zajímá, či ne, jestli otevření škol zvýší, nebo sníží riziko nákazy, nebo dokonce o kolik. Problém je v tom, že se touto „vědou“ řídil ministr školství Plaga. Pokud to tedy nemyslel jako další krok v inkluzi v naší vzdělávací soustavě po začlenění handicapovaných dětí do běžné výuky.

Esej: Na konci slepé ulice

Čím dál tvrdší lockdowny nás z covidové krize nevyvedou. Vláda hlavně musí začít vysvětlovat a chovat se k lidem jako ke svéprávným dospělým.

Čím dál tvrdší lockdowny nás z covidové krize nevyvedou. Vláda hlavně musí začít vysvětlovat a chovat se k lidem jako ke svéprávným dospělým.

Ve stejné době exceloval i hlavní exponent naší lockdownové junty Petr Smejkal, když velmi nízký výskyt nákazy u testovaných žáků komentoval s tím, že přicházejí ze sterilního prostředí rodiny a teď se to zhorší. Kdy došlo ke změně rok platícího paradigmatu, že místem největšího šíření nákazy je zaměstnání, netušíme. Stejně jako netušíme, kde se tedy ti lidé vlastně nakazí, když testy ukazují, že v práci se to až tak moc neděje a rodina je sterilní.

Zato silně tušíme snahu popřít opakovaně vědecky potvrzenou skutečnost, že děti jsou vůči nákaze čínskou chřipkou významně odolné a infekce se mezi nimi šíří mnohem méně než v dospělé populaci. A fakta už dostala naše zavírače do té míry do úzkých, že je nutí plácat nesmysly, aby nějak ospravedlnili skutečnost, že české školy jsou uzavřeny nejdéle na světě a zřejmě také nejzbytečněji.

Když k tomu přičteme, že titíž „vědci“ nás v únoru, pár dní před kulminací jarní vlny nákazy, varovali, že na konci dubna se bez zavření fabrik a nejtvrdšího lockdownu bude průměrná denní nákaza pohybovat kolem devíti tisíc lidí, a ona je zhruba na třetině, odhaluje se nám diletantská úroveň expertizy, podle níž vláda rozhoduje víc, než se dá snést.