Ve vládní koalici to začalo skřípat a ukazuje se, jak k sobě mají vládní strany názorově vlastně daleko. Tedy přesněji, daleko k sobě mají především ODS a zbytek sestavy. A to dělení je zřetelně na klasické pravolevé politické ose.

Střet významně zasahující do akceschopnosti kabinetu hoří pochopitelně především při přípravě úsporného balíčku, kde mimo ODS není vidět ani náznak ochoty k masivnějším úsporným opatřením. Kromě Stanjury a škrtání míst na financích i redukce Finanční správy nikde nic podstatného nevidíme. Spíše naopak. Rakušan požaduje přidat policistům, lidovec Jurečka s pirátskou poslankyní Richterovou tlačí další miliardy na navýšení nejdelší rodičovské v Evropě a ve výčtu by se dalo pokračovat.

Válka o voliče

Naopak je to u daní, které chtějí mohutně navyšovat Starostové, ale takzvané vyšší progresi by se vůbec nebránili třeba lidovci. Mluví se i o progresivním zdanění firem a nepřekvapí, když se Piráti vrátí se svou sektorovou daní, kterou prosazovali už před rokem.

To je vše celkem pochopitelné a vyplývá to z přirozeného tíhnutí k zájmům voličských skupin, na něž se tyto partaje zaměřují. Nepochopitelná je ale míra neloajality k společné vládě, když někdo pouští do médií analytické scénáře zvýšení DPH nebo na druhou stranu předkládá veřejnosti celé vlastní koncepty reformy rozpočtu, ačkoli předseda této partaje sedí na vnitru, a nikoli na ministerstvu financí.

A navíc to celé staví na navýšení daní, které je pro jinou stranu od samého počátku nepřijatelné. Tahle veřejně vedená válka o voliče a hra na opozici uvnitř vlády má poměrně zásadní dopad na podporu veřejnosti pro nutná a bezesporu nepopulární opatření.

A nyní do toho vstupují blížící se volby do europarlamentu, které jsou sice až více než za rok, ale již nyní vzbuzují vášně v koalici Spolu, kde europoslanci ODS prostě nevidí moc styčných politických ploch se svými koaličními partnery TOP 09 a lidovci, kteří jako kovaní eurofederalisté hlasují většinou úplně opačně.

Zejména v klimatických opatřeních kolem Green Dealu jsou to hodně často neslučitelné postoje. Představit si na jedné kandidátce Alexandra Vondru s Luďkem Niedermayerem je sice možné, ale obtížnější je představit si voliče, který takový lístek hodí do urny.

Zamaskovat rozdíly

Jenže topkaři a lidovci se bez vehiklu ODS podle volebních preferencí vůbec nemusejí do europarlamentu dostat. A tak se tváří, že vlastně žádné ideové a programové rozdíly neexistují. Ale opravdu lze předpokládat, že voliči budou dál volit podle nějakých stranických kritérií, z nichž nejpodstatnější je „proti Babišovi“, nebo „s Babišem“?

Anebo v těch eurovolbách budou hlasovat i o zákazu spalovacích motorů, povinném zateplování a zdražování vytápění povolenkami či dotování solárníků z jejich daní, pro něž významná část našich doleva orientovaných vládních europoslanců zvedala nadšeně ruce?

Eurovolby bezpochyby zesílí vnímání zásadní programové rozpolcenosti celé vládní koalice, a jejich dopad na domácí politiku tak bude mnohem silnější, než bývalo dříve zvykem.