Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Sedmdesát tisíc lidí na Václaváku není málo, byť by je tam dostal sám Putin. Významnou část společnosti ovládá strach a ten ohrožuje liberální demokracii. Je čas začít vládnout a rekonstruovat vládu
Jsou demonstrace a demonstrace. Na některé nepřijde více lidí, než je organizátorů. Jejich význam je pramalý. Na jiné přijdou desítky nebo přímo stovky tisíc lidí. Takové demonstrace mají šanci změnit dějiny. A nemusí jít přímo o revoluce, což dokládá několikasettisícová demonstrace Milionu chvilek na Letné, jež začala cestu Andreje Babiše ze Strakovky do karavanu a čertvíkam ještě a Petra Fialy do Strakovky (a čertvíkam ještě).
Když se ani ne rok po sněmovních volbách sejde na Václavském náměstí sedmdesát tisíc lidí, není to náhoda a není to málo. Když se tam sejdou na akci, kterou organizují úplně okrajové síly, je to na pováženou.
Premiér Fiala má nepochybně pravdu, když říká, že za organizací tohoto protestu jsou proruské síly. Jenže v Česku by na manifestaci otevřeně prokremelských a protizápadních aktivistů za normálních okolností přišlo možná pár tisíc účastníků.
Za tak velkou účastí stojí strach z bezprostřední budoucnosti – z výše záloh a nedoplatků. Většina účastníků nepřišla kvůli nesmyslům o vystoupení z NATO, nýbrž kvůli drahotě a ceně energií. Existenční ohrožení pociťují i lidé, kteří patří ke středním vrstvám. Včetně významné části voličů současných vládních stran.
V sázce tak může brzy skutečně být sama liberální demokracie, individuální svobody a samotný společenský řád. Jak správně připomněl ministr Blažek, „v lidských dějinách nikdy nepřežila žádná demokracie, pokud její součástí nebyla fungující ekonomika“.
Znovu se ukazuje, jak unikátní, z velké části náhodná a zároveň vratká byla společenská konstelace, která vedla k vítězství koalice Spolu ve sněmovních volbách a vzniku provládní většiny. Společnost je rozdělená a polarizovaná. Zarytí zastánci liberální demokracie v ní už nejspíš nemají většinu. Většinu zatím bohudíky nemají ani její zarytí odpůrci.
Jenže roste masa lidí, kteří jsou situací i politiky už tak vystrašení, že jsou ochotni naslouchat skoro komukoli. Riskovat za této situace pád vlády a předčasné volby by bylo selháním politiků všech vládních stran. A to nejenom těch, kteří nyní sedí ve vládě, nýbrž opravdu všech.
Situace vlády je šílená. Rozhodně však není beznadějná. Na své straně má přinejmenším dva dobré předpoklady pro udržení. Lidovci, Topka a Starostové jsou na její existenci bezprostředně závislí, protože jim nikdo nemůže zaručit zastoupení v další Sněmovně.
Tentýž zájem má i ODS v čele s Fialou, již lidé volili především proto, aby se zbavili Andreje Babiše. Potažmo proto, že jí uvěřili, že může vládnout lépe než ANO. ODS tedy nemá žádnou jinou alternativu než vládnout v současné nebo jen lehce pozměněné koaliční sestavě.
Ale pozor, Fialova vláda se – na rozdíl od té předešlé, Babišovy – může udržet jedině tehdy, když bude vládnout dobře. A vládnout dobře neznamená nic jiného než alespoň obstojně zvládnout energetickou krizi. V opačném případě ji dříve nebo později smete nespokojenost uvnitř nejsilnější vládní strany, tak jako se to už několikrát v minulosti stalo.
Slova o tom, že vláda nenechá nikoho padnout, jsou nutná, ale zdaleka již nestačí. S návrhem řešení energetické situace vláda teď přišla za pět minut dvanáct (tedy těsně před volbami) a na jeho úspěchu bude do značné míry záviset její další politický osud.
Spolu s vládním balíčkem ale musí premiér přijít také s rekonstrukcí kabinetu, byť to některé vládní strany bude bolet.
A to všechno musí nutně provázet změna komunikace, protože ta dosavadní k úspěchu prostě nevedla. Je to hodně úkolů a málo času. Ale tak už to v krizích bývá.
