Konec německého mýtu? Volkswagenu láme vaz historicky zakořeněné toxické řízení

Automobilka Volkswagen čelí největší krizi ve své historii. Někdejší tahoun německé ekonomiky láme rekordy v zadlužení, už za týden má začít série zaměstnaneckých stávek, jež by mohla ochromit celé odvětví. Kde se stala chyba? Pro odpověď se musíme vrátit do minulosti.

Automobilka Volkswagen čelí největší krizi ve své historii. Někdejší tahoun německé ekonomiky láme rekordy v zadlužení, už za týden má začít série zaměstnaneckých stávek, jež by mohla ochromit celé odvětví. Kde se stala chyba? Pro odpověď se musíme vrátit do minulosti.

Celý článek
0

Esej: Hlavolam peněz ve 21. století

Cena, kterou za cosi zaplatíte, má sklon naznačovat hodnotu onoho čehosi, říkají ekonomové. Vztah mezi jedním a druhým se však komplikuje ve chvíli, kdy de facto neexistují ani peníze, jimiž byste platili, ani ono cosi, co byste za ně koupili. Existuje reálná obava, že jsme v rozřeďování významu pojmu hodnota zašli příliš daleko – a čeká nás ostrá, nepříjemná korekce.

Cena, kterou za cosi zaplatíte, má sklon naznačovat hodnotu onoho čehosi, říkají ekonomové. Vztah mezi jedním a druhým se však komplikuje ve chvíli, kdy de facto neexistují ani peníze, jimiž byste platili, ani ono cosi, co byste za ně koupili. Existuje reálná obava, že jsme v rozřeďování významu pojmu hodnota zašli příliš daleko – a čeká nás ostrá, nepříjemná korekce.

Celý článek
0

Argentinský „řezník“ Milei radí Muskovi: státní zaměstnance vyhazuj ve velkém

Prezident Argentiny Javier Milei se proslavil pózováním s motorovou pilou. Symbolizovala razanci, s níž se chystal ořezat státní výdaje. Po svém zvolení zrušil polovinu ministerstev a propustil desítky tisíc státních úředníků. To samé radí Elonu Muskovi, jenž má pročistit americkou federální byrokracii.

Prezident Argentiny Javier Milei se proslavil pózováním s motorovou pilou. Symbolizovala razanci, s níž se chystal ořezat státní výdaje. Po svém zvolení zrušil polovinu ministerstev a propustil desítky tisíc státních úředníků. To samé radí Elonu Muskovi, jenž má pročistit americkou federální byrokracii.

Celý článek
0

V autonomní zóně to mysleli dobře. Dopadlo to jako vždycky

Pokus o vytvoření dokonalé společnosti bez policie a úřadů dopadl (opět) fiaskem. Seattle nechal vyklidit autonomní zónu.

Bizarní několikatýdenní epizoda takzvané autonomní zóny Capitol Hill (CHAZ) v americkém Seattlu končí. Část městské čtvrti, kterou před měsícem zabrali aktivisté z Black Lives Matter a spřízněných spolků, vyklidila policie. Po pokusu o zavedení ideální společnosti zůstaly jen domy počmárané hesly o rovnoprávnosti, opuštěné stany, zdemolovaná auta a nepořádek v ulicích.

Příběh autonomní zóny vyvolával zdvižená obočí od samého počátku. Vzápětí poté, co demonstranti na začátku června během protestů kvůli zabití George Floyda vyštípali policii, totiž ohraničili CHAZ betonovými zátarasy a zavedli to, co na režimu ve Spojených státech s gustem kritizovali: ozbrojené hraniční kontroly. Ty měly zabránit tomu, aby se do zóny dostali „rasisté“ a další podvratné živly, které by budování „státu ve státě“ ohrožovaly.

Bizarních příběhů se v zóně odehrálo více. Mezi nejvtipnější patřilo vytvoření bezpečné zóny pro Afroameričany na místním tréninkovém baseballovém hřišti. Řetěz bílých demonstrantů, kteří vlastními těly bránili komukoliv se světlou pletí ve vstupu, dal vzpomenout na „nejlepší“ časy drsné rasové segregace a s bojem proti rasismu měl společného pramálo.

Představy levicových aktivistů o hospodářství zase dobře ilustrovaly komunitní zahrady, které aktivisté vybudovali ve veřejném parku. I člověk nepolíbený zahradničením se při pohledu na papírové kartony naskládané na trávníku, na něž místní „zemědělci“ nanesli asi centimetrovou vrstvu zeminy a postavili květníky se sazenicemi, musel smíchy popadat za břicho. Nebýt milosti lidí žijících mimo zónu, kteří demonstrantům vozili potraviny, brzy by komuna vymřela hlady.

Nakonec ale aktivisté nejenže znovu nezasejí, ale už ani nesklidí. Stejně jako zvadly květiny na komunitní zahrádce, opadlo brzy kolektivní nadšení a v zóně se začaly množit konflikty. Několik znásilnění a dva zastřelení teenageři obrázek pospolitosti silně poškodily.

Nakonec i starostka Seattlu Jenny Durkanová, která zpočátku měla pro aktivisty pochopení, musela uznat, že dění v CHAZ překračuje všechny rozumné meze. I kvůli tlaku místních starousedlíků a obchodníků, kteří v zóně bezpráví zažívali peklo, se rozhodla happening ukončit a rozehnat. Přestože to levicoví demonstranti mysleli dobře, dopadlo to, jak to dopadá se socialismem vždycky: špatně.