Utíkejte na první koncert

V médiích se dočítáme o dopadech koronavirové pandemie. O miliardových dluzích, obezitě, psychických potížích, domácím násilí, krachu firem i dlouholetých vztahů. Ano, mnohé z toho je jistě pravda. Hodně toho vidíme ve svém bezprostředním okolí. 

Přesto, anebo spíše právě proto je třeba si připomenout, že svět nekončí. Že takové a ještě větší krize už náš svět přestál. A mnohdy nakonec vyšel posílený a odolnější. 

Jedním ze základních předpokladů osobního štěstí je radost. A tu můžeme mít i ze zdánlivě malých věcí. Ano, možná vydrží jen nakrátko. Ale co by bez ní byl život? 

Právě teď se nám naskýtá šance, která se v této generaci už třeba nikdy nebude opakovat. Své dveře a brány nám otevírají koncertní sály a galerie a brzy otevřou divadla a kluby. Živá, žitá a prožitá kultura.

Kultura se vrací. S limity, rouškami a covid pasy

Ministerstvo kultury prosadilo plán pro otevírání kultury. Letní koncerty ale nebudou jako dřív.

Ministerstvo kultury prosadilo plán pro otevírání kultury. Letní koncerty ale nebudou jako dřív.

Autor tohoto textu měl v pátek příležitost se jednoho takového koncertu po dlouhé době zúčastnit. Odehrál se v husitském kostele v Semilech. Byl součástí tradiční Noci kostelů, která se letos trefila právě do termínu rozvolňování. Zazněly na něm šansony, muzikálové melodie z celého světa i skvosty českého písničkářství. Byl to úžasný koncert.

Ale ve skutečnosti to bylo mnohem více – demonstrace normálního a svobodného života. Zpěvačka i muzikanti byli nabití neskutečnou energií. Přímo z nich sálala radost, že zase mohou. Nijak to neskrývali. Nic ze svého umu nezapomněli. Zpívala a hráli jako o život. Publikum jásalo a tleskalo tak jako snad nikdy v životě. Bez ohledu na zkušenosti, na věk i zdravotní stav i všechny postcovidové šrámy. Hladilo to duši, hojilo utržené rány. Sepětí kapely a publika bylo přímo demonstrací normálního a svobodného života. Mezinárodní repertoár, francouzština, španělština a angličtina navíc evokovaly představu dalekých a doteď tak nesmyslně vzdálených krajů. I ty ale budou brzy zase dostupné.  

A tak to možná mělo být, abychom si uvědomili, co dělá život životem. 

Neseďte doma a utíkejte na první koncert nebo navštivte první divadelní představení. Běžte na výstavu nebo vernisáž. Při troše štěstí zažijete něco, co jste ještě nezažili a co už možná nezažijete. Stojí to za to.