Po měsících nevysvětlených odkladů jednali po čtyři dny tento týden v Pekingu nejvyšší představitelé vládnoucí Komunistické strany Číny o budoucnosti tamní ekonomiky. Teoreticky vzato má takzvané třetí plénum rozhodovat o ekonomické politice vlády. V praxi to znamenalo, že prezident Si Ťin-pching během něho dal ostatním na srozuměnou, jaké kroky chce na podporu kulhajícího hospodářství podniknout. Výsledek nepřekvapil: zjednodušeně řečeno, chce více moci.

Na začátku byl šok 

Nebude to mít právě jednoduché. Druhá největší ekonomika světa čelí vážným problémům a třenicím se Západem. Její problémy se v pondělí, v den zahájení pléna, dočkaly nečekaného zdůraznění: prakticky souběžně se začátkem jednání byla zveřejněna nejnovější makroekonomická čísla, podle nichž čínský HDP v období od dubna do června vzrostl o 4,7 procenta ve srovnání s týmž obdobím roku loňského. To je citelně méně, než kolik růst čítal v předcházejícím čtvrtletí (5,3 procenta), i než kolik odhadovali experti (5,1 procenta). 

V závěrečném komuniké přední čínští komunisté varovali před riziky v oblastech, jako je propad trhu s nemovitostmi, vládní dluh a finanční instituce. Ústřední výbor strany (ÚV KSČ) přitom přisoudil bezpečnosti stejnou důležitost jako hospodářskému růstu. Varoval před geopolitickými riziky a uvedl, že by Čína měla „vést správu světa“.

Hlavní postavou zasedání byl pochopitelně prezident Si Ťin-pching. Při diskusi o směřování ekonomiky naznačil, že je třeba „dále komplexně prohlubovat reformy“ a že „do roku 2035 dokončíme budování socialistického tržního hospodářství vysokého standardu ve všech ohledech, dále zdokonalíme systém socialismu s čínskými charakteristikami, celkově zmodernizujeme náš systém a schopnost řízení a v podstatě dotáhneme do konce socialistickou modernizaci“.

Utáhneme šrouby! 

Kdo čeká od závěrečných komuniké něco více než podobná klišé, bývá zklamán. Pes bývá zakopán v detailech, které naznačují priority vyřčené spíše mezi řádky než přímo v nich. Tentokrát k takovým detailům patří zmínka o tom, že hlavním cílem je dosáhnout většiny těchto úspěchů do chvíle, kdy bude KSČ v slavit 80. výročí svého vzniku, tedy do roku 2029. To znamená utáhnout šrouby a plnou parou vpřed – nebo vzad, soudě podle dosavadní úspěšnosti prezidentova řízení čínské ekonomiky.

Komuniké také uvádí, že „omezení trhu budou zrušena a zároveň bude zajištěna účinná regulace, aby se lépe udržel pořádek na trhu a odstranila jeho selhání“. Přeloženo do lidské mluvy to znamená, že vládnoucí partaj bude i nadále usilovat o co nejtěsnější řízení trhů.  

Podle očekávání se na plénu dočkal odvolání čínský ministr zahraničí Čchin Kang. Pozorovatelé však soudí, že na rozdíl od některých svých kolegů, kteří upadli v nemilost, odvolání přežije; dost možná nebude ani vyloučen ze strany, což se obvykle rovná přinejmenším dlouholetému vězení.

Pekingská nervozita 

Nepříznivá ekonomická situace vyvolává v nejvyšších mocenských kruzích neobvyklou dávku napětí. Svědčí o tom fakt, že toto zasedání, pro další vývoj věc klíčové, se mělo konat již loni na podzim, ale nekonalo se. Jak je dobrým zvykem pekingské vlády, žádné vysvětlení tohoto odkladu veřejnosti neposkytla. 

Zasedání označované jako třetí plénum bylo v minulosti pro vedení strany platformou pro oznámení klíčových ekonomických reforem a politických směrnic. Výjimkou bylo dosud poslední takové zasedání v roce 2018, které se namísto ekonomiky zabývalo upevněním pozice prezidenta Si Ťin-pchinga na vrcholu mocenské pyramidy. Tím spíš je pozoruhodné, že i toto zasedání zdůraznilo společenskou bezpečnost (čti: posílení partajní kontroly nad všemi ostatními segmenty společnosti) a postavilo ji v hierarchii priorit na stejnou roveň ekonomické politice. 

Čína se mezitím potýká s krizí v sektoru nemovitostí, vysokým zadlužením jednotlivých lokálních vlád a slabou spotřebitelskou poptávkou. To vede ke klesající důvěře investorů v ekonomiku, již navíc zatěžují politické spory ve vztahu ke Spojeným státům i Evropské unii. Přímé zahraniční investice do ekonomiky říše středu klesly za prvních pět měsíců roku oproti předchozímu roku o 28 procent. 

ÚV KSČ, jenž se skládá z přibližně 200 nejmocnějších politiků v čele s prezidentem, je klíčovým rozhodovacím orgánem čínského politického systému. Během svého pětiletého funkčního období pořádá v Pekingu celkem sedm plenárních zasedání neboli plén. Na těchto zasedáních jsou spatřují světlo světa dokumenty, které určují politiku země do dalších let. Současný ústřední výbor byl zvolen v roce 2022. 

Reforma a otevření 

Třetí plénum je ostře sledované díky roli, již historicky v hospodářské politice hraje. V roce 1978 během něho vyhlásil tehdejší vůdce Teng Siao-pching iniciativu „reformy a otevření“, která zemi otevřela dveře ke čtyřem desetiletím překotného hospodářského růstu. V roce 1993 totéž zasedání schválilo koncepci tržního hospodářství se „specifickými znaky čínského socialismu“.

Jednalo se jako obvykle za zavřenými dveřmi. Ve čtvrtek, poslední jednací den, přijali jeho aktéři zmiňované obecné komuniké. Úplný, podstatně podrobnější dokument se k veřejnosti dostává o několik dní později. Jeho zveřejnění se očekává příští týden, ekonomové však ani z něho nejspíš nebudou o mnoho moudřejší.

„Nebude v něm mnoho podrobných politických informací,“ citoval zpravodajský server Nikkei Asia Nise Grunberga, vedoucího analytika Mercator Institute for China Studies. Dokument je podle něho „rámcem, do něhož se musí vládní činitelé na všech úrovních vejít“. Nakolik se takový předpoklad naplní, je otázkou skutečného politického boje, který ovšem oficiálně neexistuje.

Tajnosnubná prohlášení 

Takový způsob řešení věcí samozřejmě situaci zrovna nezpřehledňuje. Například komuniké z roku 2013 nastínilo, že tržní síly by měly hrát v ekonomice rozhodující roli, ale zároveň potvrdilo dominantní roli státních podniků. Analytici měli za to, že klíčovým opatřením je to prvně zmiňované; v praxi se ukázalo, že více váhy mělo to druhé. 

Pozorovatelé původně očekávali, že se třetí plenární zasedání bude konat loni na podzim. Místo toho státní média až koncem dubna informovala, že se sejde v červenci. To vedlo ke spekulacím, že zasedání bylo odloženo, protože formulace cílů ekonomické politiky byla předmětem ostrých vnitropartajních střetů. 

Prezident Si se blíží ke konci svého třetího funkčního období (2023-2028). Klíčovou prioritou je pro něho dosažení vědecké a technologické soběstačnosti země. Čína dosáhla významného pokroku v oblastech, jako jsou elektromobily a baterie, a investuje velké prostředky do vybudování vlastního dodavatelského řetězce polovodičů. Si vyzývá k rozvoji „nových kvalitních výrobních sil“ a komuniké může naznačit, jakým směrem se tato snaha bude ubírat. 

Pozdě, ale přece 

Zasedání bylo také příležitostí k obnovení ekonomické důvěry mezi podniky a investory. V prvním čtvrtletí sice čínská ekonomika vzrostla o 5,3 procenta, ale jedna z jejích nejvážnějších starostí, nízký spotřebitelský apetit, se od přísných protipandemických opatření v letech 2020-2022 mnoho nevylepšil.

Naopak. Index spotřebitelské důvěry (čte se tak, že hodnota nad 100 naznačuje převažující optimismus, hodnoty nižší mluví o převládající pesimismu) klesl z více než 120 v únoru 2022 na 86,7 v dubnu téhož roku. Od té doby se kýžené stovce ani nepřiblížil.

Podle Jamaučiho by se současné zasedání mohlo zaměřit například na daňovou reformu. Přidělení větších daňových příjmů místním samosprávám, které tradičně hodně spoléhaly na prodej pozemků, by například mohlo pomoci zvládnout krizi v oblasti nemovitostí. Takové rozhodnutí by ekonomové vítali, ačkoli (slovy stratéga čínské divize investiční banky J.P. Morgan Asset Management Tchaj Chuje) je „opožděné“. 

Míra úspěšnosti politické intervence v ekonomice také není zjevná. Například nejčerstvější pokus vlády zachránit trh s nemovitostmi odkupem neprodaných domů a snížením hypotečních sazeb zatím důvěru neoživil. Investice do nemovitostí se během prvních šesti měsíců roku snížily o 10,1 procenta a ceny domů ve městech po celé zemi stále klesaly.