Polské město Police na levém břehu Odry poblíž ústí do Baltského moře ukrývá pomník energetické soběstačnosti. Masivní betonové konstrukce stále odolávají času a náletovým dřevinám navzdory tomu, že areál je už téměř osm desítek let mimo provoz a stal se terčem několika náletů.

Někdejší Hydrierwerke Pölitz spadaly pod nechvalně proslulou IG Farben a kdysi vyráběly z dostupného uhlí nedostupný syntetický benzin, čímž udržovaly nacistickou válečnou mašinerii v chodu. Šlo o proces funkční, ale mimořádně neefektivní a neekonomický, a nově uspořádaná poválečná Evropa disponující přístupem k jiným zdrojům ropy od něj proto rychle upustila.

Vztahy mezi Evropou a Ruskem zatím nejsou vyhroceny, jako byly mezi Německem a SSSR v letech 1944 a 1945, po ruské invazi na Ukrajinu k tomu však již není zas tak daleko. Stejně jako v případě chemiků v tehdejším Pölitzu je tak namístě uvažovat, jak a čím ruský plyn v Evropě nahradit. Rusko může kohouty kdykoli přiškrtit. Nebo si Evropa v pudu sebezáchovy ruský plyn sama odepře.

Definitivní tečka za Nord Streamem?

Země EU podle společnosti Statista spotřebovaly v roce 2020 380 miliard kubíků zemního plynu. Spotřeba byla výrazně ovlivněna covidovou pandemií, ovšem i v jiných letech v závislosti na teplotách obvykle dost kolísá. Podle Michala Kocůrka z poradenské společnosti EGÚ Brno není kvůli rozdílným metodikám úplně snadné vyčíslit ani míru ruských dodávek, odhaduje je však na 130 až 150 miliard kubíků ročně. Lze tedy mluvit zhruba o třetině spotřeby.

Ruský plyn proudí do Evropy v zásadě čtyřmi cestami, jejichž kapacity jsou poměrně naddimenzované. Ukrajinská trasa je schopna dodat až 120 miliard kubíků ročně a podle agentury Interfax odkazující se na oznámení Gazpromu pokračovaly dodávky i po zahájení bojů. Další plyn se může do Evropy dostat přes Polsko a další zase plynovodem Nord Stream po dně Baltského moře. V současnosti jde o existující plynovod Nord Stream o kapacitě 55 miliard kubíků. Spolu s dokončeným, ale německými úřady stále neschváleným sesterským plynovodem Nord Stream 2 by se možnost podmořských dodávek zdvojnásobila, tedy téměř vyrovnala možnostem ukrajinské cesty

Přerušení dodávek přes Ukrajinu by proto Evropu nijak citelně nezasáhlo. Tvrdí to analýza německého think-tanku IW Köln pro nevládní organizaci Atlantik-Brücke. Výpadek by vedl maximálně k nutnosti omezit spotřebu o deset procent v některých středo- a východoevropských zemích.

Tento scénář však předpokládá právě zachování provozu Nord Streamu i zprovoznění Nord Streamu 2, jehož osud je kvůli ruské agresi nejistý. „Nedokážu si představit, že by se tento projekt stal realitou,“ nechal se slyšet bývalý ministr hospodářství a zároveň šéf zmíněného Atlantik-Brücke Sigmar Gabriel. Gabriel je však také členem sociální demokracie (SPD), tedy strany, která Nord Stream nejintenzivněji podporovala, a sám se označil za toho, kdo ještě nedávno projekt silně prosazoval. Plynovod však stihl odepsat už i současný ministr hospodářství Robert Habeck a další němečtí politici, a to ještě předtím, než první ruské rakety dopadly na ukrajinské území.

Podle IW Köln by tedy absolutní omezení veškerých dodávek plynu z Ruska za předpokladu plných zásobníků (které plné nejsou) a v závislosti na počasí vedlo nejpozději do devíti měsíců k vážným výpadkům v zásobování ve většině Evropy, přičemž směrem od východu by začalo k problémům docházet mnohem dříve. První na ráně by byl samozřejmě průmysl, domácnosti by přišly na řadu až jako poslední.

LNG je k dispozici. A levněji

Jaké alternativy tedy Evropa má? V prvé řadě se nabízí zkapalněný zemní plyn LNG dovážený do Evropy tankery z USA, Kataru, Nigérie, Alžírska, ale také z Ruska (to je ta čtvrtá cesta). Množství dováženého zkapalněného plynu významně roste. Jen v lednu se do Evropy dovezlo jedenáct miliard kubíků, což je více, než za celý rok spotřebuje Česká republika. Kapacita na dovoz LNG přitom zdaleka není naplno využita, například terminály jely loni jen na 38 procent. Spolu s dostupnými alternativami neruského trubkového plynu z Norska či Ázerbájdžánu by podle IW Köln mohl LNG čistě matematicky výpadek nahradit.

V praxi však bude nutné dobudovat novou infrastrukturu v úzkých místech a uzavřít kontrakty o dodávkách zkapalněného plynu do Evropy. Nákupy na kolísavých burzách by mohly přijít příliš draho. A to zabere čas. „Absolutní nahrazení ruského plynu je otázkou několika let. Je nutné, aby se na to připravila strana poptávková. Na druhou stranu je potřeba zajistit i zdroje plynu, což si také vyžádá investice. Odhaduji, že minimum je pět let, pokud bychom se intenzivně začali bavit s možným dodavatelem, který už má v kapse nějaký projekt na LNG terminál a ví, kde plyn sehnat a nakoupit,“ odhaduje Kocůrek.

Traduje se, že zkapalněný plyn je kvůli nákladům na zkapalnění, dopravu a regasifikaci dražší než ruský trubkový. To bylo vidět v loňském roce, když americké tankery změnily trasu a místo do Asie zamířily k evropským terminálům až poté, co ceny na evropském trhu před Vánocemi přesáhly sto eur za megawatthodinu. Pro srovnání, ještě před rokem stál plyn na evropské burze méně než dvacet eur.

„Nezastávám názor, že LNG je obecně dražší než ruský plyn,“ říká však Kocůrek. Po­dle něj se cena ruského plynu v zásadě rovná ceně obchodované na evropských burzách. To samé platí i pro LNG, který však Evropa nakupuje na volném trhu ve chvíli, kdy jí začne scházet ruský plyn. Cena v době vysoké poptávky je pak logicky vysoká. „Když nakupujeme LNG, tak ho nakupujeme na volném trhu, kdy jeho cena roste. V roce 2020, kdy jej nikdo nechtěl, byl LNG velmi levný. Kdybychom měli dlouhodobé kontrakty na LNG ze Spojených států, měli bychom nižší ceny než s Ruskem,“ míní Kocůrek.

Všechno lepší než plyn

Ruská agrese do značné míry nabourala plán Evropy, kdy právě zemní plyn měl tvořit přechodové palivo na cestě od uhlí k bezemisní energetice. Očekávalo se, že jeho spotřeba tak značně vzroste, a to byl i účel výstavby Nord Streamu 2. V současné situaci se však zdá jakákoli alternativa smysluplnější než investice do plynového zdroje.

Vyrábět elektřinu z uhlí se navzdory vysokým cenám emisních povolenek opět vyplatí a uhelné společnosti jsou zase o něco opatrnější ve svých plánech na útlum těžby. Při vysoké ceně elektřiny, která je do značné míry zapříčiněna právě drahým plynem, začíná dávat ekonomicky větší smysl i dříve neekonomická výstavba jaderného zdroje.

Pro Green Deal bylo snížení závislosti na importech až druhotným cílem, ale tváří v tvář konfrontaci s rozpínavým sousedem na východě se klidně může stát soběstačnost cílem prvotním. Investice do domácích obnovitelných zdrojů dostávají najednou zcela nové opodstatnění, a to i ekonomické, když cena plynu i elektřiny po ruském útoku vystřelila nahoru. To platí i pro výrobu bezemisního vodíku z obnovitelné elektřiny či biometanů z odpadů, které měly přijít coby čisté alternativy k ruskému plynu. S jejich větším rozšířením se však počítalo spíš až v příštím desetiletí, a to i proto, že především u vodíku jde o značně neefektivní proces. Efektivnost výroby však už nemusí být to podstatné.