Od počátku éry globalizace se objevují proroctví o jejím zániku. Útoky z 11. září 2001, globální finanční krize, pandemické lockdowny, ruská invaze na Ukrajinu – to vše globální obchodování ohrožovalo či stále ohrožuje. Systém však dosud pokaždé přežil. Dodavatelské řetězce nadále fungují a digitální technologie otevírají nové možnosti propojení světových ekonomik.

Globální obchod však nyní stojí před dosud nejtěžší překážkou, jíž je velmocenské soupeření mezi USA a Čínou. Hrozí tím, čemu si experti zvykli říkat ekonomické oddělení či rozpojení.

„Plně oddělený svět by podkopal základy globálního hospodářského růstu posledních čtyřiceti let a předznamenal by návrat železné opony mezi Východem a Západem,“ varoval již v roce 2019 bývalý australský premiér Kevin Rudd.

Nepěkné časy

Hrozba je reálná. Peking a Washington využívají dotací, cel a kontroly vývozu, aby soupeřily o nerostné suroviny a technologické výhody. To se týká především výroby polovodičů, čisté energie a telekomunikací až po elektromobily, umělou inteligenci a kvantovou výpočetní techniku.

„Pro globální obchod nastaly nepěkné časy, protože geopolitické napětí i klimatická krize dávají zelenou rostoucímu protekcionismu,“ prohlásila v červenci generální ředitelka Světové obchodní organizace Ngozi Okonjo-Iweala pro list Financial Times.

Ten zkoumá příčiny a důsledky této nové éry státních intervencí do ekonomického života. Po letech hovoru o oddělování čínské a americké ekonomiky se obchod začíná podle geopolitických hranic tříštit v praxi.

Politici v USA nyní pociťují tlak na stále razantnější omezování hospodářských vazeb s Čínou. „Mezi lidmi, kteří mají politické ambice, nechce být nikdo vůči Číně příliš smířlivý,“ tvrdí Larry Summers, americký ministr financí v letech 1999 až 2001. „To vytváří potenciálně velmi nebezpečnou dynamiku.“

V globální ekonomice se objevují nové trhliny. Navzdory tomu je globální obchod překvapivě odolný. Ekonomové z WTO například odhadují, že od ruské invaze na Ukrajinu roste byznys se zbožím mezi oběma geopolitickými bloky tempem jen o 4,2 procenta nižším, než kolik čítá nárůst „vnitřního“ obchodu v rámci každého z nich.

Studie Mezinárodního měnového fondu rovněž zmiňují nižší objem obchodu a přímých zahraničních investic mezi geopolitickými bloky než v jejich rámci. Popisují však dosavadní rozdíly jako malé.

Nová bojiště staré války

V současné době má velmocenské soupeření podobu dílčích konfliktů v různých strategicky důležitých odvětvích. Jedno z dlouhodobých takových bojišť představují mobilní technologie 5G. USA se střídavými úspěchy tlačí na spojence, aby ze svých projektů vyloučili čínského výrobce Huawei kvůli obavám z možné špionáže.

Austrálie a Japonsko zakázaly Huawei úplně. Británie, jež původně šla čínskému výrobci velmi na ruku, předvedla obrat o 180 stupňů a vyhlásila zákaz také, ačkoli s odloženou platností od roku 2027. Členské země Evropské unie a asijské země povolují ve svých systémech výrobky Huawei v různě omezené míře.

Hrot 24, Pavel Svatoš

Dalším zdrojem napětí jsou elektromobily. Administrativa amerického prezidenta Joea Bidena se prostřednictvím masivních dotací a cel pokusila vytvořit v této branži samostatný severoamerický trh. Minulý týden pak Kanada ustoupila diplomatickému tlaku Washingtonu a oznámila, že po americkém vzoru zavede na čínské elektromobily stoprocentní clo.

Politickým kolbištěm jsou ale i kriticky důležité suroviny, především vzácné zeminy, lithium a nikl. Na tomto poli má navrch Peking, Čína je agresivnější a lépe vybavená než Západ. Jako příklad může sloužit Indonésie, největší světový zdroj niklu.

Jako první projevili o její ložiska zájem kanadští investoři, ale kapacitu k masivním investicím do těžby, zpracování i rafinace niklu měli Číňané. USA se nyní snaží získat alespoň část vlivu zpět díky daňovým úlevám na indonéský nikl, pokud nepochází od Čínou ovládaných firem.

Ani Peking neváhá využívat kontroly exportu k posílení své pozice. Loni v červenci Čína oznámila omezení prodeje galia a germania, vzácných minerálů používaných při výrobě polovodičů. Ceny obou surovin vzápětí na světovém trhu prudce vzrostly.

EU má v tomto směru k dispozici slabší nástroje než Peking nebo Washington. Snaží se proto uzavírat příznivé dohody s exportéry, například Srbskem nebo Chile. V posledně jmenované zemi, která je producentem lithia, se Brusel snažil koupit si dobrou vůli vlády: navrhl úpravu vzájemné obchodní dohody, která by umožnila lithium zpracovávat v Chile a pomohla tak vytvořit dobré pracovní příležitosti.

Jednotlivé velmoci se v přístupu k ekonomicko-politickému hlavolamu liší. Například v oblasti elektromobilů chce EU s čínskými výrobci spíše spolupracovat než jim komplikovat život. Zavedla mnohem nižší dočasná dovozní cla na čínské elektromobily než Američané; podporuje naopak čínské firmy, aby do Evropy přesunuly výrobu. Politická rizika takového počínání jsou zjevná, protože ohrožuje místní automobilky.

Od moře do nebes

Dalším dějištěm napětí mezi USA a Čínou je infrastruktura, která globální ekonomiku propojuje fyzicky. Kdysi relativně neutrální obchodní a komunikační sítě – námořní vodní cesty, ropovody a plynovody, podmořské datové kabely a satelity – se staly předmětem politikaření.

„Vlády si stále více uvědomují, že bezpečnost sahá od mořského dna až do nebe,“ říká Adrian Cox z Deutsche Bank. „Infrastruktura kolem slabých míst globální ekonomiky je obvykle vzdálená, přeshraniční, fyzicky křehká, těžko přístupná a těžko opravitelná a s velmi malým regulačním nebo právním dohledem.“

Shutterstock.com

Tak to je s podmořskými optickými kabely, jež fungují jako globální tepny internetu. Na mořském dně leží na 400 kabelových systémů (každý o tloušťce běžné zahradní hadice) o délce více než 1,4 milionu kilometrů. Již dlouho panují obavy z jejich poškození, mechanického či elektronického. Hrozba geopolitického soupeření tyto obavy jen umocňuje.

Jedním z největších kabelových projektů na světě je systém vedoucí z jihovýchodní Asie přes Blízký východ do západní Evropy (Sea-Me-We 6, ze Singapuru do Francie) v hodnotě 600 milionů dolarů.

Systém prochází geopoliticky nezařazenými zeměmi, jako jsou Malajsie, Indie nebo Pákistán. Pod silným diplomatickým tlakem ze strany USA si vlády těchto zemí vybraly pro stavbu kabelu americkou společnost SubCom namísto čínské HMN Tech.

Dvě největší čínské telekomunikační skupiny, China Telecom a China Mobile, pak od projektu odstoupily. Přesto HMN Tech a další čínští partneři budují konkurenční kabelový systém Peace po podobných trasách, což znamená, že na trase dnes existují dvě komunikační spojení namísto jednoho.

Podobně jsou na tom satelitní systémy. Po desetiletí se svět při určování polohy spoléhal na americký globální polohový systém (GPS). Dnes kromě toho fungují i jiné, jejich původci jsou Čína (Beidou), EU (Galileo) a Rusko (Glonass). Další taková zařízení budují i Japonsko a Indie.

Jako záložní armáda

V případě datových satelitů, které zajišťují připojení k internetu, zase světové vlády nechtějí být závislé na společnosti Starlink, kterou provozuje Elon Musk. V USA buduje Amazon megakonstelační systém nazvaný Kuiper. Čína má ve vývoji tři samostatné systémy; v srpnu vypustila první várku družic pro státní systém Qianfan (Spacesail).

„Satelitní systémy zasahují hluboko do dlouhodobých geopolitických strategií,“ říká Antoine Grenier, partner poradenské společnosti Analysys Mason. „Vybudování takového systému je jako vytvoření záložní armády – je to drahé a možná to nebudete potřebovat, ale máte to pod kontrolou a je to bezpečnější.“

Střednědobá budoucnost globalizace se tak zdá být daná: boj mezi Washingtonem a Pekingem o dominantní politickou pozici. Protiváhou bude geopolitický agnosticismus ostatních vlád a nekonečně vynalézaví manažeři firem působících v dodavatelských řetězcích nadnárodních společností.

Tyto liberalizační tlaky již v minulosti mnohokrát zvítězily. Odstředivé síly dneška jsou však těmto tlakům ze všech dosud známých hrozeb tou nejintenzivnější.