Nelíbí se jim, že modely umělé inteligence řečených firem se cvičí mimo jiné na jejich knihách, jež jsou chráněny autorskými právy. Oněm spisovatelům se zdá být zřejmé, že jejich knihy byly použity k výcviku ChatGPT a LLaMA, protože řečené projekty „dokážou konkrétní knihu chráněnou autorským právem přesně shrnout“.

Ačkoli se ChatGPT občas splete v některých detailech, jeho shrnutí jsou obvykle velmi přesná, což naznačuje, že „ChatGPT si uchovává znalosti o konkrétních dílech ve cvičném souboru dat a je schopen vyprodukovat podobný textový obsah“, tvrdí autoři.

To je ošidná věc. Když například autor těchto řádek četl Saturnina a zhruba si pamatuje, oč v něm jde, znamená to, že tato glosa je automaticky jeho plagiátem? Nebo je plagiátem Červené Karkulky, Zlatej knihy futbalu či Zločinu a trestu, o nichž platí plus minus totéž?

Dotčení spisovatelé argumentují, že společnosti OpenAI a Meta o svém střetu s autorským právem vědí. Všechny informace na to téma podle všeho z odpovědí těchto modelů totiž „záměrně odstraňují“.

To není o mnoho lepší. Spisovatelé se soudí jako jeden muž – což je buď plagiát sloupku Karla Čapka, díla profesora Karla Hynieho Dospíváte v muže, nebo Kiplingovy básně If, vyberte si.

Člověk chápe tíseň lidí, kteří vidí, jak jim jejich živnost umírá pod rukama. Nechtějí následovat ševce, ponocné a kočí; ale právě to se děje.