Rok a půl trvající ruská agrese na Ukrajině vyhnala z domovů až deset milionů lidí, kteří žili v regionech nejhůře zasažených válkou. Část uprchlíků přesídlila do bezpečnějších míst ve vlastní zemi; většina, přes šest milionů, ale zamířila hledat úkryt do Evropy, případně do ještě vzdálenějších destinací.

Právě tito lidé, mezi nimiž je na 2,8 milionu žen v produktivním věku, začínají ovšem bolestně chybět nejen rodinám, ale také ukrajinské ekonomice. Pokud se je nepodaří přesvědčit k brzkému návratu, podle výpočtů analytika Alexandra Isakova z Bloomberg Economics to bude stát Kyjev každoročně asi desetinu hrubého domácího produktu, tedy v nejhorším až dvacet miliard dolarů.

Ukrajina už tak přišla kvůli Putinově invazi podle odhadů minimálně o desítky tisíc mužů; další desítky tisíc sice nezemřely, jejich zapojení do běžného pracovního života ale budou limitovat vážná zranění z války. O to je návrat uprchlíků potřebnější. 

Vláda v Kyjevě už dříve představila poměrně ambiciózní plán na poválečnou obnovu. Neklade si v něm zrovna malé cíle: do roku 2032 by se díky mohutným investicím ze zahraničí měla ukrajinská ekonomika zdvojnásobit oproti dnešnímu stavu. K tomu, aby se to podařilo, ale už teď tamnímu hospodářství chybí na 4,5 milionu pracujících a podnikatelů.

Část tohoto nedostatku by podle představ ukrajinského ministerstva hospodářství měly zaplnit právě ženy, které nyní žijí v zahraničí. Kromě toho, že jde o pracující v produktivním věku, se navíc jedná o kvalifikovanou pracovní sílu – zhruba šedesát procent žen uprchlic má vysokoškolské vzdělání. 

Ministerstvo proto připravuje pobídky, které mají uprchlice s dětmi přesvědčit k návratu. Vláda se mimo jiné zavázala třeba k tomu, že schválí nový zákoník práce, sníží dosud dramatické rozdíly v odměňování žen a mužů za stejnou práci a poskytne granty vdovám po padlých vojácích, aby mohly začít podnikat. 

Ukrajinské úřady s programem lákajícím uprchlíky domů spěchají. S prodlužující se dobou, kterou běženci tráví v zahraničí, totiž také výrazně roste pravděpodobnost, že v nových domovech zapustí kořeny. Podle Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky například trvalo téměř deset let od konce války v Bosně v 90. letech 20. století, než se alespoň polovina ze dvou milionů uprchlíků a vnitřně vysídlených osob vrátila domů.

Příliš pozitivní nejsou zatím ani průzkumy mezi dnešními uprchlíky, které se zabývají ochotou vrátit se z azylu na Ukrajinu. Například v Německu proběhl průzkum mezi sedmi tisíci uprchlíky z Východu. Z jeho výsledků zveřejněných v polovině července vyplynulo, že zůstat v západní Evropě má v úmyslu 44 procent z nich. To je o pět procentních bodů víc než ve stejné době loni.

Ekonomové upozorňují, že nejde jen o to, že 2,8 milionu žen představuje významnou pracovní sílu. Kromě toho se samozřejmě jedná také o spotřebitele; na Ukrajině ženy navíc mají velké slovo při nákupním rozhodování domácností.

Ani při nejlepším scénáři, kdy by se nakonec podařilo přesvědčit k návratu podstatnou část ukrajinských žen žijících nyní v Evropě, ale nebudou pracovní síly pro obnovu země stačit. Kromě lákání uprchlíků tak vláda diskutuje o tom, že bude potřeba přivézt také muže dělníky. Země, která byla v minulosti jedním z hlavních zdrojů „hrubé“ pracovní síly pro západní Evropu, chce lákat dělníky z dalších, především východních zemí.