Ukrajina a děti táhnou. Sbírky na seniory bohužel ne, říká šéf platformy Donio
Zakladatel sbírkové platformy Donio David Procházka zažívá skvělé období. Jeho projekt našel silného finančního partnera a v Evropě se objevily nové možnosti, kam se rozrůst.
redaktor
„Budeme posilovat. Čeká nás hodně práce, ale moc se na to těším,“ říká zakladatel sbírkové platformy Donio David Procházka. Projekt podle něj za pět let fungování významně pomohl českému neziskovému sektoru a stal se silným a důvěryhodným partnerem pro ty, kterým není lhostejný osud druhých. V rozhovoru také prozrazuje, jaké sbírky jsou obecně nejvíce úspěšné (například ty na Ukrajinu, kde se vybralo už přes 200 milionů korun), a proč se Češi naopak vůbec nehrnou do pomoci seniorům nebo duševně nemocným.
Jak jste přišel na nápad založit Donio?
Vždycky jsem se nějakým způsobem pohyboval kolem dobročinnosti. Jezdil jsem do dětských domovů, domovů seniorů a podobně. V určitém bodě jsem si řekl, že by bylo skvělé pomáhat ve větším měřítku – ideálně všem dětským domovům, seniorům nebo lidem v celé republice, nebo i na celém světě. Zároveň jsem se velmi zajímal o tvorbu online produktů. Proto mě napadlo tyhle dvě věci spojit dohromady.
Díval jsem se do zahraničí, co tam funguje, a koncept dobročinného p2p crowdfundingu, jako je například GoFundMe, mě zaujal. V Česku tehdy neexistovala žádná lokální platforma, kde by lidé mohli jednoduše a transparentně přispívat na konkrétní příběhy. A tak jsem si řekl, že je to skvělá příležitost vytvořit něco takového u nás. Pak už jsem musel jen přesvědčit ty správné lidi ať do toho jdou se mnou, a mohli jsme začít.
Říkáte, že se dobročinnosti věnujete celý život. Kdy přesně se u vás takové sociální cítění projevilo?
Myslím, že jsem to v sobě měl odjakživa. Už na základní škole jsem se snažil začleňovat děti, které byly z různých důvodů vyloučené z kolektivu. Ať už pocházely ze sociálně slabších rodin, nebo prostě nezapadaly kvůli tomu, že neměly nejnovější mobil, nebyly hezky oblečené, neměly svačinu, nebo třeba byly tlusté. Děti dokážou být kruté, a právě proto jsem cítil potřebu jim pomáhat, začlenit je zpět do kolektivu.
Mám silné sociální cítění a vadí mi nespravedlnost, zejména u dětí, které za svou situaci nemohou. To byl i důvod, proč jsem začal jezdit do dětských domovů. Děti nemohou za to, že je rodiče opustili, že skončily v dětském domově. V tomto směru jsem měl i vzor ve svém otci, který byl vždy ochotný pomoci každému, kdo ho požádal.
Jaký jste byl na základní škole vy? Od outsidera by si asi ostatní děti moc říkat nenechaly…
Ano, moje výhoda byla, že jsem byl docela oblíbený. Protože jsem sportoval, hrál fotbal, a tak jsem měl určitou pozici ve skupině. Spolužáci mě přijímali, a díky tomu jsem měl možnost začlenit i ty, které byly jinak vyloučené. Když jsem se s někým začal bavit, ostatní ho automaticky přijali taky. Tak to v dětských kolektivech prostě chodí.
Pojďme k Doniu. Jaké sbírky jsou na něm obecně nejúspěšnější?
Nejúspěšnější jsou určitě sbírky v kategoriích zdraví, rodina a děti. To tvoří největší část všech sbírek na Doniu. Nejčastěji jde o pomoc nemocným dětem, rodinám, které přišly o jednoho z rodičů, nebo těm, kterým například vyhořel dům. Často také sbíráme na dospělé, kteří potřebují zdravotní pomůcky, rehabilitace nebo pobyty v léčebnách. Tyto sbírky se většinou týkají záchrany života nebo zásadního zlepšení jeho kvality. Příkladem je třeba sbírka pro malého Martina, kde šlo přímo o jeho život.
Jaké sbírky naopak příliš nebodují?
Nejméně lidí u nás přispívá na sbírky pro seniory a na podporu psychických problémů. Tato témata se obecně velmi těžko komunikují, a to je celospolečenský problém, nejen na Doniu. U psychických problémů i seniorů je složité ukázat konkrétní příběhy, jednotlivé lidi nebo zlepšení jejich situace. Pro dárce je to obtížně uchopitelné, protože nevidí jasný progres nebo přímý dopad své pomoci. Z toho důvodu tyto sbírky často nezískávají tolik podpory. Organizace, které se těmito tématy zabývají, mají proto složitější přitáhnout dárce.
Snaží se o to třeba Nadace Krása pomoci Taťány Kuchařové, která se specializuje na seniory. Takové charity to tedy mají těžké?
Určitě těžší. Dalšími úspěšnými organizacemi jsou třeba Elpida nebo Život 90, které se seniory systematicky pracují. I přesto však sbírky zaměřené na seniory nejsou tak atraktivní pro širokou veřejnost, to je bohužel fakt.
Lidé podvědomě často hledají příběhy s pozitivním koncem a u seniorů mají pocit, že přispívají spíše na udržení současného stavu. To vede k rádoby pragmatickému uvažování – raději pomohou dítěti, které má celý život před sebou, než seniorovi, u kterého se výsledek jejich pomoci zdá méně smysluplný nebo ho nepovažují za dlouhodobý. Osobně mě to mrzí, ale data a průzkumy mezi dárci nám tohle bohužel ukazují.
Z podobného důvodu asi netáhnou ani sbírky na pomoc lidem s duševním onemocněním, jak jste říkal?
Přesně tak, to je velmi podobné. V tomto případě potenciální dárce často očekává, že nemoc může být chronická nebo se nikdy zcela nevyléčí. Lidé mají pocit, že jde spíše o udržování stavu než o skutečnou změnu k lepšímu, a i když k zlepšení dojde, není to viditelné. Tito pacienti se většinou neukazují veřejně, jejich příběhy nejsou osobně komunikovány, takže dárci nemají jasnou představu, komu vlastně pomáhají.
To je přitom klíčový prvek úspěšných sbírek – transparentnost a možnost jasně vidět, kam a komu peníze směřují a jaký mají dopad. U psychických onemocnění je tato viditelnost často velmi omezená, což dárce odrazuje.
Tomáš Novák, Hrot24
Jak náročné je u vás založit sbírku?
Proces je navržen tak, aby byl dostatečně jednoduchý pro většinu lidí, ale zároveň bezpečný. Jde o čtyřkrokový postup, který je vedený automaticky a obsahuje i pomoc chatbota. Kdykoliv v průběhu můžete kontaktovat naše kolegyně, které rády poradí a pomohou. Velký důraz klademe na uživatelskou péči – je to jedna z esencí úspěchu Donia. Lidé si mezi sebou doporučují naše služby, protože mají dobré zkušenosti s tím, jak se o ně staráme.
Samotné založení sbírky může trvat jen pár hodin, pokud uživatel pošle všechny potřebné dokumenty. Ty zahrnují ověření totožnosti, např. občanský průkaz nebo řidičák a další materiály k validaci sbírky. Například při sbírce na nový vozík je nutné dodat lékařskou zprávu, která potvrzuje diagnózu a potřebu vozíku a dalších několik dokumentů.
Navíc máme bezpečnostní opatření, která zamezují zneužití financí – peníze zpravidla neposíláme přímo člověku, ale nakupujeme potřebné vybavení, např. vozík, a přímo ho doručíme. Tím je zajištěno, že finanční pomoc jde opravdu tam, kam má.
Existují výjimky?
Ano, ten postup neplatí u všech případů. U sbírek, jako jsou například pro matky samoživitelky, není možné pokrýt z našich lidských kapacit každý jednotlivý náklad, který potřebují, například léky, školní pomůcky nebo potraviny. V takových případech posíláme peníze přímo příjemci a ten nám následně musí zpětně doložit, že finance byly skutečně použity na účely, které byly uvedeny při zakládání sbírky. To nám umožňuje zajistit, že darované peníze byly využity správně, i když je nelze přímo kontrolovat v každém kroku.
S jakou částkou mohou lidé počítat z vybrané sbírky?
Na Doniu garantujeme, že sto procent vybrané částky jde přímo na pomoc. Jsme jednou z mála platforem v Evropě, která si nebere žádné poplatky ani provize. To, co lidé vyberou, jim plně předáme.
Musíte ale mít nějaké náklady, minimálně za platební bránu, a předpokládám, že ani vydavatelé platebních karet se svých provizí jen tak nevzdají. Jak to řešíte?
Co se týče platebních karet, skutečně platíme poplatky za zpracování těchto transakcí, ale tyto náklady pokrýváme sami, takže dárci se nemusí obávat, že by z jejich příspěvků byly strhávány další částky. Vše, co lidé darují, je určeno pro sbírku, a my zajistíme, aby se to dostalo k potřebným.
Když si u vás zakládám sbírku, jak moc záleží na její prezentaci?
Prezentace sbírky je velmi důležitá. U dobročinných online kampaní hrají klíčovou roli fotky a příběhy. Například v případě malého Martina byla jeho roztomilá fotka významným faktorem úspěchu sbírky. U dobročinných sbírek není potřeba vytvářet profesionální videa; naopak, autenticita je zásadní. Když lidé vidí příliš profesionálně zpracované materiály, mohou mít pocit, že jde o komerční projekt, a zpochybňovat důvody pro příspěvek.
Důležité je, aby fotky a videa byly dostatečně kvalitní, aby přitahovaly pozornost. Rozmazané nebo nekvalitní snímky mohou vyvolat podezření a lidé se mohou ptát, jestli je sbírka skutečná. Klíčem je najít zlatý střed mezi profesionalitou a autenticitou.
Pomáháte zakladatelům sbírky i s tím, jak nakonec jejich projekt vypadá?
Ano, určitě. Při zakládání sbírky posíláme našim uživatelům manuál, který obsahuje pokyny, jak správně pracovat se sbírkou. V něm je popsáno, jak by měl vypadat text příběhu, jaké fotografie použít a také tipy, kde sbírku sdílet – koho oslovit, jak zapojit média, influencery a další. Dáváme rady, které jsme získali z předchozích úspěšných sbírek. Nakonec je však na každém zakladateli, zda tyto tipy zohlední a řídí se jimi, nebo zda se na to vykašle. S naší podporou je možné počítat, ale úspěch sbírky závisí i na aktivním zapojení zakladatele.
Pokud jde sto procent vybrané částky na účely sbírky, z čeho žije celý projekt Donio?
Model Donia je založen na dobrovolných příspěvcích od dárců, které fungují jako dýško. Když lidé přispívají na sbírku, mají možnost přidat k příspěvku dobrovolnou částku na podporu provozu a rozvoje Donia. Každý dárce si může zvolit, zda přispěje, nebo ne, a díky jednoduchému a transparentnímu procesu lidé chápou, že platforma potřebuje finanční prostředky na svou činnost.
Díky těmto dobrovolným příspěvkům jsme dnes soběstační. Měsíční náklady Donia se pohybují kolem dvou milionů korun, což zahrnuje náklady na tým, který čítá asi třicet členů v Česku a na Slovensku. Máme za sebou také silného partnera. Na začátku nám výrazně pomohla skupina Miton. Od května 2023 za námi stojí Martin Hájek a jeho Livesport. Jsme už soběstační, ale díky tomu, že máme v zádech takového partnera, se můžeme rychleji rozvíjet.
Zmínil jste rekordní sbírku na nemocného Martina. Jak vás osobně zasáhl jeho příběh? A máte bližší vztah k dětem, nebo spíše k seniorům, u nichž jsme si říkali, že to mají ve sbírkách těžké?
Osobně mám silnější vztah k dětem, protože jsem vyrůstal v prostředí, kde jsem se staral o čtyři malé sourozence a později jsem pravidelně navštěvoval dětské domovy. Příběh Martínka mě tedy zasáhl víc než jiné sbírky, už jen kvůli tomu, že šlo o naději na záchranu života malého chlapce.
Na druhou stranu, čím víc sbírek jsme organizovali, tím méně mě zasahují emocionálně, protože jich bylo už přes 12 tisíc. Z pohledu statistik už každá nová sbírka začíná být spíše číslo než osobní příběh. U Martínka jsem však cítil obrovské povzbuzení tím, jak se společnost dokáže solidarizovat – vybrat 150 milionů během týdne je něco fenomenálního.
Tento zážitek mě vedl k zamyšlení, jak podpořit pravidelnější dary a zapojení lidí do dobročinnosti. Je důležité, aby se to nestalo jen výjimečnou událostí, ale aby lidé začali přispívat pravidelně. To je něco, co bychom chtěli v české společnosti více rozvinout.
Přitom se říká, že Češi jsou právě poměrně velkorysí dárci. Tak to není?
Češi mají v oblasti dárcovství určité silné stránky, zejména v jednorázovém přispívání. Ostatně, všichni jsme se ve škole učili, jak v historii Češi zaplatili obnovu Národního divadla po požáru. Z posledních let se vybraly ohromné částky na pomoc lidem zasažených tornádem, na krizi na Ukrajině, poslední týdny na oběti povodní. Tyto jednorázové akce často vyvolávají silnou solidaritu a mobilizaci.
Nicméně, dlouhodobé a pravidelné dárcovství je stále problém. Češi mají tendenci přispívat v obdobích krize, ale poté rychle zapomínají a vracejí se k pocitu, že „všechno je špatně“ a že nic nefunguje. Tyto vlny dárcovství u nás ukazují na extrémní výkyvy, které jinak v Evropě nenajdete. Většina zemí má stabilnější úroveň dárcovství, zatímco u nás je to spíše o výkyvech a okamžité reakci na aktuální situace. Z dlouhodobé perspektivy to není ideální stav.
Jaká další sbírka kromě na Martina vám utkvěla v paměti?
Velká sbírka byla na coroventy, plicní ventilátory v době pandemie covid-19. Tam se vybralo 14 milionů za jediný den, což byl bezprecedentní úspěch. Tato sbírka mimochodem pomohla i Donio jako platformě, protože se o ní začalo více psát, lidé nás začali více vyhledávat na internetu, čísla návštěv našeho webu raketově vystřelila vzhůru.
Dále to byla sbírka pro postižené Tornádem na Moravě v roce 2021. Vybralo se devadesát milionů během jednoho týdne. Jelikož většina lidí byla často bez připojení k internetu, jel jsem osobně na místo a chodil jsem tam mezi troskami domů a s místními lidmi sepisoval a podepisoval darovací smlouvy, abychom jim mohli peníze ze sbírky co nejdříve předat. Když u něčeho jste osobně, vidíte ty lidi a tu zkázu naživo, tak vás to nenechá klidným.
Podobně jsem se zachoval v případě sbírky na podporu Ukrajiny. Dodnes se už na Ukrajinu na Doniu vybralo přes 200 milionů korun. Jsem přesvědčený, že každá koruna tam bude dobře a efektivně využita. I v tomto případě s tím mám osobní zkušenost, minulý rok jsem byl např. v Charkově, jen 15 kilometrů od hranic s Ruskem. Poté jsem strávil ještě několik dní v Kyjevě a Lvově. Mluvil jsem s reprezentanty města a zástupci dobročinných organizací, kde jsem navázal dnes už velmi úspěšnou spolupráci s organizací Superhumans. Řešili jsme, jak rychle a co nejlépe pomoct. A cítil jsem, že místní si dobrovolné pomoci od českých občanů moc váží.
Tomáš Novák, Hrot24
K Ukrajině. Sociologové říkají, že s tím, jak se ozbrojený konflikt na Ukrajině táhne, Češi už jsou trošku unavení a nejsou tak solidární, jako byli na začátku. Odráží se to i v našem chování k Ukrajincům, což se občas dočteme v médiích nebo vidíme v internetových diskuzích. Pociťujete to i vy ve sbírkách?
Bohužel to opravdu odpovídá trendu, o kterém jsem už mluvil, a to vlnám solidarity. Na začátku, v prvních dvou měsících, byla obrovská vlna, kdy lidé chtěli pomáhat a posílali spoustu peněz. Pak to utichlo, následovala druhá vlna zhruba v minulém roce, kdy se to opět rozproudilo. Nevím přesně, co to způsobilo – možná chystaný protiútok nebo špatná situace na frontě, kde Rusové tlačili na mnoha místech. To lidi vyburcovalo, že Rusům je potřeba vzdorovat, alespoň takto finančně. Nyní se zase situace mění. V kampani „Nebud' pasivní“ jsme se společně s Pamětí národa zaměřili na vybavení polních nemocnic ve frontové linii. Jsem rád, že na to lidi slyšeli a pasivní nebyli. Podařilo se vybrat 20 milionů korun.
Donio se stalo v prostředí charitativních projektů zavedeným pojmem. Jak se na to dívají jiné organizace? Nemají pocit, že je ohrožujete?
Ze strany tradičních neziskových organizací se setkáváme s různými reakcemi. Některé z nich mohou mít pocit, že Donio představuje konkurenci, což je částečně pravda, ale je důležité podívat se na širší kontext. Donio přináší do sektoru nové peníze a aktivuje dárce, kteří by jinak nemuseli přispět.
Za poslední čtyři roky Donio vybralo přibližně 1,8 miliardy korun, což je částka, která ve většině ale nepředstavuje peníze, které by lidé posílali jiným organizacím. Místo toho jde o finanční prostředky, které vznikly na základě emotivních impulsů, jako jsou příběhy jednotlivců v nouzi, které byly dobře komunikovány a oslovily širokou veřejnost. Tím se Donio stává platformou, která zvyšuje celkovou míru solidarity v české společnosti.
Je také zajímavé, že v rámci českého charity sektoru existuje několik různých přístupů. Zatímco některé organizace v nás vidí spíše konkurenci proti které je potřeba se vymezit. Jiné, a tady bych zmínil pozitivní příklad jako Dobrý anděl nebo Darujme, vidí v Doniu partnera pro spolupráci a rozvoj dárcovského prostředí. Tyto organizace si uvědomují, že můžeme fungovat jako nástroj, který doplňuje jejich činnost, nevnímají nás tedy jako konkurenci, stejné je to i opačně.
Taková spolupráce mezi více organizacemi ve výsledku ukazuje, že rozdílné modely dárcovství mohou existovat vedle sebe a vzájemně se podporovat. Donio pomáhá zvyšovat povědomí o charitativních příbězích a inspiruje lidi k dárcovství, což může mít pozitivní dopad na celý sektor, o tom jsem přesvědčený.
Byl bych moc rád, kdyby nás i další neziskové organizace vnímali jako efektivní platformu, která může pomoci zlepšit situaci v mnoha oblastech, ať už se jedná o podporu jednotlivců nebo širší systémové změny. Když se podívám do statistik, tak skoro 100 milionů jsme vloni poslali do spolupracujících neziskovek. Podle mě není důležité, jestli byly darovány u nás, nebo jinde. Ale máme společný cíl a hlavní je, že se nám povedlo dárce přesvědčit, že ty peníze poslouží dobrému účelu. Teď už je potřeba přejít do další fáze - a sice je přesvědčit, že by měli darovat na pravidelné bázi.
Setkal jste se někdy s kritikou i přímo vás, jako šéfa projektu?
Trochu překvapivě ano. Protože když jsem dával projekt dohromady, tak to opravdu nebylo míněno jako nějaký komerční projekt. Nechtěl jsem na něm vydělávat a nevydělávám na něj. O čemž svědčí i fakt, že jsem prakticky hned na začátku odevzdal většinu podílu ve firmě výměnou za silné know-how a finanční podporu od Mitonu do začátku projektu. Šlo mi totiž primárně o to, aby projekt fungoval a pomáhal lidem. Mám standardní plat a jak jsem říkal, máme za sebou silného partnera, nestojíme na státních penězích ani dotacích.
Přesto se najdou lidé, kteří nás obviňují z toho, že „děláme business”, dočetl jsem se toho na různých sociálních sítích dost a dost. Chápu, že v Česku se jedná o netradiční způsob, že primárně technologická platforma dělá takto dobročinnou aktivitu, ale ve světě se jedná o naprostý standard.
V minulosti jsem to řešil, někdy jsem si ty reakce bral osobně. Čas ale tyhle věci otupí. Teď už vím, že to tak u nás je. Snažím se soustředit na kritiku, která je konstruktivní, ne destruktivní. Umím zároveň přiznat, že jsem v průběhu těch 5 let udělal spoustu chyb jakožto mladý a nezkušený zakladatel (David Donio založil ve 25 letech), na druhou stranu se bavíme o projektu, který za tu dobu vygeneroval dvě miliardy korun na pomoc druhým lidem a organizacím, aktuálně pro něj pracuje 30 lidí a působí ve dvou zemích. Myslím, že se to dá považovat za úspěch, který by ale nebyl možný bez mých kolegů.
Někteří kritici vám třeba vyčítali, že Donio provozujete pod společností s ručením omezeným. S.r.o. u charity není standardní stav. Uvědomujete si to?
To mělo svůj důvod. Když jsme projekt zakládali, věděl jsem, že bude potřeba jak nadační fond, tak i s.r.o., do kterého by případně mohl vstoupit nějaký investor. Nicméně nyní, když jsme pod Livesportem, se ta situace mění. Donio v rámci skupiny od září spadá pod Nadaci Livesport. To by snad mělo jakékoliv pochybnosti rozptýlit.
Dává ekonomicky smysl pracovat pro projekt typu Donia? Stále platí, že v neziskovém sektoru se špatně platí?
Smysl to má určitě pro toho, kdo si osvojí naše cíle, tedy že chceme pomáhat druhým. Ale je mi jasné, že to ledničku nikomu nenaplní. Celou dobu se snažím, aby náš projekt platil tak, že pracovník za svou práci bude důstojně odměněn. V prostředí neziskového sektoru jsou u nás platy nadstandardní, při srovnání s běžným soukromým sektorem spíše podprůměrné. Platí to i pro mě jako ředitele. Kdybych vzal obdobné místo ve více komerční firmě, třeba technologickém start-upu, určitě bych si vydělal víc. Stejně tak kdybych se celých 5 let věnoval rozvoji jiné obchodní společnosti, mohl jsem na tom finančně být dnes určitě lépe. Nicméně společenský dopad, který Donio vygenerovalo, je k nezaplacení.
Každý měsíc spustíte zhruba 250 nových sbírek. Kolika se podaří vybrat cílovou částku?
Máme zhruba 70 procentní úspěšnost, takže 7 z 10 sbírek dosáhne stanovené cílové částky. Tři jsou neúspěšné, což znamená, že vyberou v průměru 50 až 60 procent zamýšleného cíle a nedosáhnou na cílovou částku.
Oproti crowdfundingovým webům se však u vás peníze v případě nevybrání celkové částky nevrací dárcům, je to tak?
V případě dobročinné sbírky nikoliv, to ani není ze zákona možné. V případě neúspěšné kampaně v rámci odměnového crowdfundingu finance přispěvatelům vracíme.
Pokud jde o rozvoj, na jaké oblasti se zaměříte? Chystáte nějaké novinky?
Před pár měsíci jsme spustili nový produkt v podobě měsíčního předplatného, kde si můžete zvolit, že každý měsíc přispějete určitou částkou. Máte možnost buď vybrat konkrétní sbírku, nebo si zvolit kategorii, do které chcete přispívat. Často nám lidé říkají, že chtějí pravidelně posílat peníze, ale nemají čas vybírat si ze všech dostupných sbírek. Proto jim nabízíme možnost označit, že mají zájem o určitou kategorii, například zvířata. V takovém případě my každý měsíc vybereme vhodnou sbírku v této kategorii dle předem daného klíče. V Donio se silně zaměřujeme na dobrý produkt, proto většina novinek jsou ve smyslu nových funkcionalit, nesmíme ale samozřejmě zapomínat na tu sbírkovou část. Abychom tedy mohli dávat ještě větší důraz na práci se zakladateli, budeme posilovat i tým, který se stará o kontrolu a práci s jednotlivými sbírkami.
Dále také zvažujeme zahraniční expanzi. Už minulý rok jsme zvažovali vstup na Ukrajinu, nakonec z toho ale sešlo. Na základě naší analýzy evropských trhů se nám jako zajímavé země jeví Španělsko a Rumunsko, kde zatím nepůsobí žádné lokální platformy a jde o relativně silné trhy.
Takže po Česku a Slovensku Španělsko? Nakonec možná fakt budete pomáhat celému světu?
Máme před sebou ještě hodně práce na samotném produktu a interních procesech v rámci práce se sbírkami, ale ano, bylo by super umožnit lidem i v dalších zemích si jednoduše navzájem pomáhat.
David Procházka (30) • Sociální inovátor, který vytváří technologické nástroje, sloužící na pomoc druhým lidem a k pozitivním změnám ve společnosti. V roce 2019 založil dobročinnou platformu Donio, skrze kterou se vybralo přes 1,5 miliardy korun a která úspěšně působí i na Slovensku. • V roce 2022 byl zvolen zastupitelem hl. m. Prahy. • V roce 2023 poté založil dobročinnou aukční platformu DOBROBOT • V roce 2021 se umístil v žebříčku Forbes 30pod30, a ve stejném roce byl vybrán do žebříčku Hospodářských novin Innovators20, který oceňuje největší české inovátory. • Ve volném čase se věnuje sportu, cestování, a četbě klasické literatury a historických románů. V poslední době si oblíbil, a také často navštěvuje, parkurové závody koní.