Uhlí je mrtvé, ať žijí dráty

V kanceláři na Václavském náměstí sedí Petr Paukner a jeho firma Carbounion Bohemia tam sídlí již několik desetiletí. Místnost se za poslední roky takřka nezměnila. Na stěně visí svítící mapa, na skříňce u zdi stojí model červeného ferrari, o kousek dál sošky od Olbrama Zoubka. Na první pohled nic okázalého, nápadného, stejně jako Paukner. Přesto tento byznysmen patří již roky k nejvlivnějším a nejuznávanějším byznysmenům, kteří podnikají v energetice. Do Česka přivezl desítky milionů tun uhlí.

Dlouhá léta patříte mezi největší obchodníky s uhlím v České republice. Kvůli snižování emisí se ale od uhlí ustupuje. Chystáte se kvůli tomu do důchodu?

S tím, že uhlí jednoho dne skončí, jsem samozřejmě počítal. Ne už s tím, že to bude tak rychle. Původně jsem předpokládal, že ke konci uhlí dojde někdy kolem roku 2035. Máme tady ale politické zadání, hlavně ze strany EU, aby se proces urychlil. Třeba tím, že Brusel tlačí na růst cen emisních povolenek. Kdy přesně ale uhlí skončí, si říci netroufnu, nemusel bych se trefit. Vzhledem k tomu, co se děje v Německu, Rakousku, kde se v politice hodně prosazují Zelení, lze očekávat, že tlak na růst ceny povolenek – a tím i na rychlejší konec uhlí – bude velký. Některé státy se tomu ale mohou vzepřít. Pokud mi zdraví dovolí, do důchodu se zatím nechystám.

Čím tedy ve svém byznysu nahradíte výpadek obchodu s uhlím?

Na tuhle situaci jsem se začal připravovat již před pěti lety. I z toho důvodu jsem třeba udělal společnou firmu s německým E. ON – Union Grid, která se specializuje na montáže energetických rozvodných sítí. Řekl jsem si, že se centrální energetika mění z makro- na mikroenergetiku. K tomu potřebujete mít kvalitnější sítě, je to výstavba rozvoden a nízko-, středněa vysokonapěťových vedení. Velmi zajímavá věc je třeba v Německu, protože na severu je spousta energie, ale průmysl je na jihu, kde byly jaderné elektrárny. I tady budou obrovské zakázky.