„Ve snaze o nashromáždění bohatství se občas stane, že se málo dbá na to, odkud peníze pocházejí, jestli byly získány legitimním způsobem a jestli někdo nebyl během toho procesu vykořisťován,“ řekl papež František letos v říjnu. Nemluvil do větru, nýbrž o vlastních podřízených. Za posluchače měl členy výboru Moneyval, orgánu Rady Evropy, kteří na jeho pozvání přišli podrobit finance Vatikánu nejpodrobnějšímu auditu církevní historie. 

Auditoři neměli jednoduchý úkol. Když je řeč o „vatikánských financích“, může to znamenat hned tři různé věci. Jednak je tu město Vatikán; to si vydělává především turistickým ruchem. Podle CIA World Factbook se jeho příjmy (a o něco vyšší výdaje, jak už bývá zvykem) pohybují mezi 300 a 350 miliony dolarů ročně.

Stovky milionů od věřících

Daleko více peněz má pod sebou finanční instituce s oficiálním názvem Ústav pro věci náboženské, jíž se však neřekne jinak než vatikánská banka. Ta drží aktiva v odhadované výši šesti až sedmi miliard dolarů, má zhruba 15 tisíc klientů z řad církevní honorace a investuje do běžných produktů, například do akcií (s určitými omezeními, například se vyhýbá investicím do farmaceutických firem vyrábějících antikoncepci). Mírně vydělává; za rok 2018 čítal její čistý zisk 19,8 milionu dolarů.

Především tu však je trojjediná instituce jménem Svatý stolec. Trojjediná proto, že funguje jako vláda státu Vatikán, reprezentuje římskou diecézi a zároveň její jurisdikci podléhá katolická církev na celém širém světě. Svatý stolec generuje hlavní příjem ze Svatopetrského haléře, tedy darů, jež každý únor vybírají diecéze od věřících po celém světě. Peníze pak pošlou do Vatikánu za pevně stanoveným účelem pomoci chudým.

Každoročně se tak sejdou stovky milionů dolarů. K chudým však doputuje peněz daleko méně; i proto, že šikovní – či méně šikovní – vatikánští hodnostáři mají o nakládání s financemi vlastní představy. O hospodaření Svatého stolce není mnoho známo. Na veřejnost proniknou jen dílčí informace; obvykle tehdy, když už je průšvih neodvratný.

Elton John

Úsměvný je příběh investice ve výši 4,5 milionu dolarů do filmu Rocketman (2019), jenž mapuje život britského hudebníka sira Eltona Johna. Mapuje jej natolik graficky přesně, že jej odborníci v oboru považují za „nejrealističtější vyobrazení homosexuálního pohlavního aktu“ v dějinách filmu. S podobnou pečlivostí se snímek věnuje drogám. Jak homosexualita, tak užívání drog přitom patří k aktivitám, jimž katolická církev nefandí.

Credit Suisse

Letos v říjnu prodal Svatý stolec „mnoho aktiv sloužících dobročinným účelům“, aby splatil dluh ve výši 242 milionů eur švýcarské bance Credit Suisse. Vatikán popřel, že by se dostal se splácením do problémů; prostě chtěl „snížit míru svého zadlužení“, uvádí oficiální prohlášení.

Londýnské nemovitosti

Podle listu Financial Times však úvěr od Credit Suisse částečně financoval nákup luxusních nemovitostí v londýnské čtvrti Mayfair. Transakce měla obnášet přes 300 milionů eur; zhruba o polovinu této částky však Vatikán přišel.

Malá domů, velká domů

Hlavní postavou londýnského skandálu byl kardinál Giovanni Becciu, jenž měl na starosti investice Svatého stolce v letech 2011–2018. Figuroval i v dalším typu finančního průšvihu: v říjnu zadržela na popud Vatikánu italská policie Becciuovu podřízenou Cecilii Marognovou (39), jež měla dostat přes půl milionu eur na „diplomatickou podporu“ misií v Africe a Asii. A podobná částka putovala i na provoz dobročinné neziskové organizace na Sardinii. Letos však vyšlo najevo, že ona NGO operuje ze dvoupokojového bytu, v němž sedí jediný muž – Becciuův bratr.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.