Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
S poklesem inflace to nejde zdaleka tak hladce, jak si Česká národní banka představovala.
Na první pohled to vypadá, že to Michlově bankovní radě vychází a inflační výhled se zlepšuje. I v prosinci byl růst cen nižší než očekávaný a těch 15,8 procenta má k hrozícím dvaceti pořád dost daleko.
Jenže průměrná inflace za celý rok je nad patnácti procenty tak jako tak a je to nejvíce od roku 1993. Navíc výsledek je zkreslen dopady cenových regulací. Nejprve předloňským dvouměsíčním odpuštěním DPH a proti tomu pak loňským úsporným tarifem, který částkou na celý rok srazil ceny v listopadu a prosinci.
Navíc největší roli sehrálo zlevnění pohonných hmot, které je poněkud ošidné, protože je odvozeno od cen ropy klesajících v obavách z velké světové recese tažené covidovou Čínou. Jenže Čína hezky po komunisticku covid zrušila, otevřela hranice a podle všeho patrně její ekonomika opět nastartuje.
A ani s Evropou to nevypadá až tak bledě, když Goldman Sachs minulý týden zveřejnil předpověď, podle níž se náš kontinent nakonec recesi v příštím roce vyhne. Takže nejen ropa, ale i další suroviny včetně energetických a materiály, jako je ocel, cement atd., mohou zase začít podražovat a inflace začne zase nabírat sílu, protože ve všech ekonomikách je vlivem dlouhodobé měnové expanze stále více peněz, než je zdrávo. A tak bude růst úrokových sazeb největších centrálních bank s velmi vysokou pravděpodobností pokračovat.
U nás doma to může být složitější. Poslední čísla o maloobchodním obratu v listopadu jasně ukazují, že Češi přestali utrácet a šetří už sedm měsíců v řadě. A celkové rekordní úspory nijak zvlášť neklesají. To by mělo celou ekonomiku i ceny brzdit, jak ale ukazuje statistika, u cen, kde máme o měsíc čerstvější údaje, to moc nefunguje. Zejména potraviny se na nějakou významnější korekci směrem dolů podle všeho nechystají, ačkoli ceny energií potravináři promítli do svých cen už dávno. Produkce ale brzdí výtečně.
Však také členové naší bankovní rady aktuálně věští, že ceny v lednu a v únoru ještě vyskočí nahoru a inflace se přiblíží dvaceti procentům, ale pak to začne rychle klesat. Na jednu stranu je zjevné, že loňský vysoký srovnávací základ sehraje svou roli.
Jenže ještě v listopadu ČNB ve Zprávě o inflaci slibovala začátek pádu inflace na počátek roku. O předchozích odhadech hovořících o zpomalení cenové exploze už v druhé polovině loňska nemá cenu ani mluvit. A počátek snižování sazeb se nyní odkládá nejspíš až na příští rok, ačkoli původně jsme se na něj měli těšit už ve druhém pololetí.
Prostě je vidět, že to nejde až tak hladce. Navíc průzkumy inflačních očekávání u firem ukazují pramalý optimismus. Odhad inflace je podle našich podnikových manažerů v ročním horizontu pořád nad deseti procenty, ale horší je, že i v tříletém horizontu je na sedmi procentech. V případě analytiků finančních institucí je to optimističtější, ale i oni vidí inflaci za rok na sedmi procentech.
Zdá se více než jasné, že úrokové sazby měly být od podzimu citelně výše, než jsou ty zarputile zafixované už od června. A už by to v ČNB chtělo nějakou sebereflexi místo nezdolného optimismu.
