Těkavé východní plyny

Přes všechny své zanícené výklady sovětských dějin a toho, jak to kdy Lenin, Stalin a Chruščov mysleli s Ukrajinou, Vladimir Vladimirovič Putin nějak zapomněl na mistra cynické reálpolitiky Charlese Maurice de Talleyranda-Périgorda. Jak blahé paměti vysvětloval coby ministr zahraničí svému šéfovi Napoleonu Bonapartovi, že na bodácích se nedá sedět. Mínil tím, že jedna věc je nějaké území dobýt a úplně jiná jej alespoň trochu kompetentně spravovat.

Zvlášť když platí, že minimálně několik posledních generací Ukrajinců nezažilo většího buditele národního povědomí, než je právě Putin, a že Rusko se tímto konfliktem dostane do téměř dokonalé mezinárodněpolitické izolace. Vždyť si to vezměte: Němci samozřejmě od samého začátku věděli, proč se Ukrajinci a Poláci na první i druhou větev plynovodu Nord Stream zlobí.

Utáhnout kohouty

Evropa si bez ruského plynu poradí. Nebude to ale hned ani zadarmo

Evropa si bez ruského plynu poradí. Nebude to ale hned ani zadarmo

Jenomže teď i takový ­Gerhard Schröder musí tušit, že okupace se obhájit nedá, a kdo to bude zkoušet, bude pro zdrcující většinu Němců i dalších evropských národů vonět, jako by si dával dvakrát denně koupel v bazénku s prasečí kejdou. Celá jedna éra končí a pro Rusko z dlouhodobého hlediska z konfliktu na Ukrajině nevyplývá žádná pozitivní koncovka.

EU se prohne

Nahradit ruský zemní plyn, který se podílí na celkových dovozech do Unie asi čtyřiceti procenty (zbytek připadá hlavně na dodávky z Norska, šestnáct procent, a Alžírska, osm procent), nějakou ekonomicky přijatelnou alternativou nebylo nikdy snadné, ale teď to vypadá obzvlášť zašmodrchaně.