Lepší řešení než embargo na dovoz ruského plynu? Vysoké clo

Tučnými dovozními cly na ruský plyn by Evropa donutila Putina zprostředkovaně přispívat na obranu Ukrajiny.

Lepší řešení než embargo na dovoz ruského plynu? Vysoké clo
ilustrační foto | Profimedia.cz

Zásadový postoj k ruské invazi na Ukrajinu by velel okamžitě zakázat dovoz všeho, co agresorovi umožňuje válku financovat. Potíž je v tom, že mnohé evropské země se dovozního embarga zejména v případě zemního plynu obávají, protože jsou na jeho dodávkách z Ruska závislé. Dokonce ani v horizontu několika let nedokáže vícero zemí plyn z jiných zdrojů nahradit. Konfrontovat snahu neublížit své vlastní ekonomice se záběry povražděných ukrajinských civilistů v rozbombardovaných městech, to je recept na prvotřídní morální kocovinu. Zejména je-li výsledkem závěr, že dovoz plynu z Ruska stejně nezakážete.

Ve skutečnosti EU nevyčerpala všechny možnosti, jak Rusku „pustit žilou“ a tlačit jej ekonomicky ke zdi, aby si nemohlo válku dovolit. Navíc, jak si záhy ukážeme, s trochou fantazie ho může nutit přimět spolufinancovat fond poválečné obnovy Ukrajiny, takže i na morální dimenzi se dostane.

Síla Sibiře, na papíře

Situace nestojí tak, že by EU v zájmu pomoci Ukrajině musela odběry úplně „utnout“, a už vůbec ne tak, že by Rusko tahalo za silnější konec. V týdeníku Hrot jsme již na začátku války podrobně rozebírali fakt, že Rusko není schopno najít kupce pro zemní plyn, který by přestaly odebírat členské země EU, protože ho nemá k alternativním zájemcům fyzicky jak dopravit.

Loni Čína odebrala podle americké Energy Information Administration (EIA) od Rusů asi třetinu objemu plynu co Německo. Podstatné je, že plynovodní potrubí do Číny nebude mít dostatečnou kapacitu, aby dokázalo výpadek odběru kompenzovat, dříve než v roce 2026. Tehdy by snad mohl být zprovozněn doposud zcela „papírový“ plynovod Síla Sibiře 2, který by měl vést přes Mongolsko. Rovněž nedostatečná je kapacita na zkapalňování plynu a LNG terminálů, ať již na Baltu, či v Pacifiku. Úvahy o plynovodech přes Afghánistán do energeticky hladové Indie a Pákistánu jsou sice v hlavách inženýrů a stratégů z Gazpromu už dlouho, ale hlavně tam ještě dlouho budou.

Vydání

Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot

Máte účet?

Přihlásit