Úniky ropy jsou v bývalém Sovětském svazu každodenní realitou. Nejde jen o velké ekologické katastrofy, jako tomu bylo loni v arktické oblasti u města Norilsk. Jedná se o řadu menších incidentů, kdy do okolní přírody unikne větší množství suroviny než 159 litrů, tedy jeden barel.

Ruské ministerstvo přírodních zdrojů a ekologie evidovalo v roce 2019 takových úniků přes 17 tisíc, většinou kvůli starému potrubí. V průměru každých 30 minut tak dojde k nechtěnému úniku ropy.

Web německé televize Deutsche Welle dodal, že ve srovnání se západními zeměmi, kde se těží ropa, je to výrazně více. Ve Spojených státech v roce 2018 zaznamenal Národní úřad pro oceán a atmosféru (NOAA) takových incidentů 137. A v Kanadě, kde panují podobné klimatické podmínky jako v Rusku, bylo zdokumentováno jen 60 úniků ropy. 

V zemi rozkročené mezi Evropou i Asií to je způsobeno hlavně stárnoucím systémem ropovodů, které patří mezi nejdelší na světě a měří 55 tisíc kilometrů. Většina trubek pochází z éry Sovětského svazu.

Příliš drahá modernizace

Do modernizace firmy příliš neinvestují. Více než polovina úniků ropy je způsobena právě zastaralou infrastrukturou, přiznalo ruské ministerstvo. A také zabezpečení ropných vrtů na severu Ruska není vždy v perfektním stavu. 

Na přístup státních ropných koncernů si stěžuje ruská pobočka organizace Greenpeace. Podle ní ročně firmy ušetří až tři miliardy dolarů na tom, že nemodernizují svá zařízení a ledabyle kontrolují potrubí. Snižují si tak výrobní náklady na těžbu ropy. Greenpeace udává, že firma Rosněfť zaznamenala v roce 2018 4253 úniků ropy, Lukoil 1508. Západní konkurence udává řádově méně nehod. Exxon 333, Royal Dutch Shell 203, BP 127.

Rusko přitom nepočítá s utlumováním exportu fosilních zdrojů. Kromě známého rozšíření plynovodu do Evropy Nord Stream 2 oznámil koncern Rosněfť, že jedná s Indií a Čínou na participaci v projektu Vostok Oil, který by měl patřit mezi největší ropné projekty v zemi od 70. let minulého století. Měl by spojit naleziště v arktické oblasti pomocí severní námořní cesty.

Do roku 2030 by se region mohl stát největším producentem zkapalněného zemního plynu na světě, oznámili manažeři ruského koncernu. I tento plán vzbuzuje u ochránců přírody znepokojení. 

Průsak na sociální sítě

Alexej Knižnikov, jenž se specializuje na environmentální dopady ruského ropného průmyslu ve Světovém fondu na ochranu přírody (WWF), tvrdí, že se situace lepší alespoň častějšími informacemi o únicích ropy od novinářů i místních obyvatelů, kteří o nich stále více píší hlavně na sociálních sítích.

Ani loňskou ropnou havárii u Norilsku, kdy se do okolních řek dostalo celkem 17 500 tun ropného paliva ze zrezivělé nádrže, tak nebylo možné ututlat. Těžařská společnost Nornickel sice několik dní mlčela, ale obrázky ropné katastrofy se už na sociálních sítích a posléze v médiích rozšířily natolik, že havárii musel řešit i vládce Kremlu Vladimir Putin. Těžař niklu a mědi musí zaplatit pokutu ve výši 2,6 miliardy dolarů, což je nejvyšší pokuta za poškození životního prostředí udělená v historii Ruska.