Proč je tak důležité držet si Turecko blízko, i když se odmítá zapojit do západních sankcí proti Rusku
Každý, kdo sleduje ruskou agresi na Ukrajině, si do jisté míry spojuje úspěchy ukrajinských obránců se zapojením bojových bezpilotních prostředků (UCAV) Bayraktar TB2 turecké výroby. Ukrajina si jich už před třemi lety objednala dvě desítky a dá se předpokládat, že tyto dodávky jsou dále navyšovány a mají podporu NATO.
Stejně tak můžeme vidět, jak na pozadí těchto dodávek a díky válce na Ukrajině do vesmírných výšin roste valuace společnosti Baykar, výrobce výše uvedených dronů. V případě Baykaru se nejedná o běžnou tureckou firmu, pro tureckého vládce Erdoğana má rodinný přesah, protože hlavní tváří Baykaru není nikdo jiný než Erdoğanův zeť a držitel prospěchového stipendia na prestižní americké MIT Selçuk Bayraktar. Společnost Baykar se také stala pevnou součástí turecké zahraniční politiky. Tolik ta pozitivní část příběhu.
Kde oligarchům nic nehrozí
Druhou stranou mince je skutečnost, že ačkoli je Bayraktar na Ukrajině oslavován, a dokonce má firma Baykar s Ukrajinci společný podnik na dodávku motorů pro nové typy bezpilotních letadel (bůh ví, co s ním teď bude), Turecko zůstává jediným členským státem NATO, který se nepřipojil k sankcím proti zločineckému ruskému režimu. Taktéž můžeme takřka v přímém přenosu sledovat, jak ruští oligarchové prchají se svými jachtami do bezpečných tureckých přístavů, kde jim zatím nehrozí konfiskace majetku.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot