Ronaldo, golf, města budoucnosti. Saúdové rozhazují stovky miliard, přesto má ropné království problémy
Intenzivní investice do image Saúdské Arábie zastírají skutečnost, že ropnému království docházejí peníze
Představme si, že by se Václav Havel v únoru 1989 dohodl na prezentaci svých her v Československé televizi pod přímým vedením Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Hrálo by se ostošest, Havel by dostal spoustu výhod a komunisté pěknou image kulturně uvědomělých vládců. Podmínkou by bylo, že ani jedna ze stran nebude o té druhé mluvit zle.
Zhruba takovou dohodu připravili na počátku letošního června světu profesionálního golfu jeho dva protagonisté a do té doby trpcí rivalové, PGA Tour a LIV Golf. První z nich provozuje tradiční okruh západních turnajů a donedávna byla suverénním vládcem sportu bohatých.
LIV Golf vznikla jako konkurenční projekt před pouhými dvěma lety a svůj nárok na existenci odvozuje od obrovského množství peněz, jež má k dispozici (a jichž už využila k přeplacení některých hvězdných postav řečeného sportu). Stojí za ní PIF, saúdskoarabský Public Investment Fund, a tím tamní vláda či královská rodina v čele s de facto neomezeným vládcem země, korunním princem a premiérem, sedmatřicetiletým Muhammadem bin Salmánem.
Po jedenácti dnech tajných jednání přišli 6. června členové nejužšího vedení obou organizací (například představenstvo PGA bylo zcela mimo hru) s předběžnou dohodou o fúzi. Mnoho zbývá doladit, ale obě strany podepsáním dohody přislíbily ukončit vzájemné soudní pře (stalo se k 16. červnu), nepřebírat si vzájemně hráče a do 31. prosince podepsat finální dohodu. Kromě toho červnová smlouva obsahuje i pikantní doložku o důvěrnosti, jež zakazuje oběma stranám „jakékoli hanlivé nebo znevažující poznámky, komentáře nebo prohlášení“ o druhé straně a jakýchkoli jejich „skutečných koncových vlastnících“. Takovou formulaci si lze stěží vykládat jinak, než že zahrnuje i rijádskou vládu; PGA Tour ji dříve ostře kritizovala za pošlapávání lidských práv.
„Jsem si vědom všeho, co jsem řekl v minulosti, a svých předchozích postojů,“ řekl po podpisu smlouvy Jay Monahan, šéf PGA Tour, její hlavní vyjednavač a donedávna hlasitý kritik saúdskoarabského režimu. „Jsem si vědom toho, že mě lidé budou nazývat pokrytcem. Přijímám to. Kdykoli jsem něco řekl, řekl jsem to s informacemi, které jsem v tu chvíli měl, a řekl jsem to v pozici člověka, který se snaží bojovat za PGA Tour a za naše hráče. Tyto výtky přijímám, ale – okolnosti se mění.“
Konkrétní čísla nejsou známa, ale realita je taková, že princ Salmán (známý pod zkratkou MBS) si prostě koupil veškerý světový golf. Zcela to odpovídá linii kulturní ofenzivy (účinně podepřené biliony ropných dolarů), kterou MBS prosazuje; jeho ambice sahají mnohem dále než na golfové greeny.
Princ chce své ropné království proměnit v centrum špičkového sportu, umění a volnočasových aktivit vůbec, vše v elitní podobě. MBS se pokouší diverzifikovat ekonomiku dosud závislou na vývozu surové ropy a za tím účelem přesvědčit svět, že Saúdská Arábie již není ultrakonzervativní teokracií.
Od Ronalda po Warhola
Není to zadarmo. Portugalský fotbalista Cristiano Ronaldo, stejně starý jako MBS, střílí góly v Rijádu za tamní Al Nassr FC. Do tamní soutěže se zapojí i jeho francouzský kolega z branže a bývalý spoluhráč z Realu Karim Benzema. Angažmá patrně nejlepšího fotbalisty historie, Argentince Lionela Messiho, zhatil údajně pouze fakt, že jeho manželce se v poušti nelíbí. Za platy těchto tří hráčů za zenitem výkonnosti byli Saúdi ochotni zaplatit téměř miliardu dolarů ročně – a to pořád počítají drobné.
V roce 2021 začaly hvězdy automobilové formule 1 každoročně závodit na nejmodernějším okruhu v Džiddě na Velké ceně Saúdské Arábie. Kromě toho chce MBS investovat i do boxu a kriketu. Objevují se spekulace o vstupu do americké soutěže profesionálního basketbalu NBA (nedávno povolila investice státních investičních fondů) nebo amerického fotbalu NFL (ačkoli její pravidla v současnosti zahraniční vlastnictví neumožňují).
MBS nezanedbává ani umění. Letos Rijád hostí pouštní výstavu Andyho Warhola a ve spolupráci s proslulým pařížským Centre Pompidou plánuje vybudovat muzeum současného umění. Země, v níž do roku 2017 platil zákaz provozu kin a konání hudebních festivalů, loni pořádala hvězdami nabitý Mezinárodní filmový festival Rudého moře. Na hudebním festivalu Soundstorm vystoupili – za nadšení tamního publika – Post Malone a Bruno Mars, hvězdičky současné popové scény.
Jestli tento pokus o rehabilitaci image uspěje, je jiná věc. Saúdská Arábie zůstává absolutistickou monarchií a MBS nepatří k vládcům, kteří by si brali servítky. Společenskou smlouvu, již MBS nabízí, charakterizoval americký konzultant pro geopolitická rizika Sami Hamdi pro server Morning Brew jako „dovolím vám bikiny na pláži, ale nechtějte po mně lidská práva“.
Deficitní rozpočet
Ani MBS však není vládcem tak docela neomezeným. Jeho starostí je, co byste po výčtu bezstarostných investic možná nečekali: Saúdská Arábie má problémy s hotovostí. Je to zřejmě poprvé v dějinách – a Rijád si toho je vědom.
Poslední náznak této novoty byl k vidění v prvním červnovém týdnu. Saúdská Arábie, dosud neformální vůdce Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC), jednostranně omezila vlastní produkci ve snaze zvýšit klesající světové ceny ropy nad osmdesát dolarů za barel, přestože rentabilita její těžby činí pouhých 22 dolarů za barel. Bohužel pro Saúdy žádná z členských zemí OPEC+ jejich tah nenapodobila, jak Rijád očekával; Saúdi tak jen pokračovali ve snižování vlastního podílu na trhu se stále levnější ropou.
Rijád tak musí – na své poměry absurdně – hospodařit s deficitním rozpočtem. „Velkorysé snahy o vytváření nových pracovních míst, náklady na válku v Jemenu, neúspěšné investice a nákladný rozvoj infrastruktury udělaly své,“ píše ekonom Jeffrey Sonnenfeld z Yale University.
Lidé, kteří na Západě formují veřejné mínění o Saúdské Arábii, tento fakt podle Sonnenfelda dosud neberou v potaz. Všeobecně předpokládají, že saúdské peníze jsou neomezené. Nejotevřeněji to vyjádřil americký exprezident Donald Trump, který předpověděl, že ve sporu golfových organizátorů zvítězí LIV Golf: „Saúdy neporazíte. Ti lidé mají velkého ducha, jsou to fenomenální lidé a mají neomezené peníze. Neomezené.“
Ve věci golfu měl Trump pravdu, ale jinak jeho předpoklad docela bezpečný není. Navzdory ropnému bohatství jde Saúdská Arábie vstříc závažnému ekonomickému nebezpečí. Po letech obrovských investičních ztrát a nerentabilních výdajů potřebuje hotovost.
I na šejky platí základní zákon byznysu, jímž je peníze vydělávat, nikoli o ně přicházet. A rozhazovat Saúdi skutečně umějí. Ambiciózní vize 2030 přináší určité pokroky v oblasti sociálních reforem, ale její program transformace ekonomiky nefunguje podle očekávání. Stovky utracených miliard mají prakticky nulovou návratnost.
Vezměme si například vlajkový projekt MBS, „chytré město“ NEOM, jež má vyrůst na severozápadě země. Podle všech měřítek již projekt spolykal desítky miliard – podle Sonnenfelda až sto miliard – dolarů. Výsledek? Na místě, kde byly jen hromady písku, jsou stále jen hromady písku. Celkem má NEOM stát přes bilion dolarů; jen první fáze byla na papíře vyčíslena na 319 miliard a Saúdové počítali s tím, že sami budou hradit zhruba polovinu. Jenže loni poklesly přímé zahraniční investice do země o plných šedesát procent a do města NEOM nevložil žádný zahraniční investor ani pětník. Účet za přesypávání písku tak zůstal v rukou Rijádu – a sto miliard není málo.
Přičtěme k tomu nafouknuté sociální výdaje a skutečnost, že ekonomika země zůstala závislá na ropě i přes neuvěřitelný bilion dolarů, jejž nechal MBS nacpat do diverzifikace (především do oblasti cestovního ruchu a služeb), a skládačka do sebe začíná zapadat.
Nespolehliví
Jiný způsob, jak se zbavit peněz rekordním tempem, jsou investice. MBS se pokusil přeorientovat saúdskoarabskou ekonomiku na technologie prostřednictvím partnerství již zmíněného suverénního fondu PIF se skupinou Softbank korejsko-japonského byznysmena Masajošiho Sona; založili spolu Softbank Vision Fund, v němž je PIF zdaleka největším investorem. Partnerství dopadlo neslavně: jen v loňském roce přišel Vision Fund o rekordních 32 miliard dolarů. Pro srovnání, fond PIF obsahuje něco přes 600 miliard dolarů; to je dost, ale mnohamiliardové investiční ztráty nevydrží snášet věčně.
A pak je tu nezvládnutá válka v Jemenu, kde Rijád utopil další odhadované stovky miliard.
Jinými slovy, Saúdská Arábie dosud nedokázala svou obrovskou kapitálovou výhodu proměnit v jakkoli diverzifikovaný příjem. Jediným jejím seriózním zdrojem zůstává ropa a její cenový pokles nedokážou Saúdové zastavit. A kupovaní spojenci jsou nespolehliví. Platí to o golfovém bafuňáři Jayi Monahanovi, jenž si nad smlouvou s LIV Golf veřejně zacpává nos; o Cristianu Ronaldovi, který po necelém půlroce začal nahlas uvažovat o odchodu ze saúdskoarabské fotbalové ligy; a nakonec i o Vladimiru Putinovi, jenž se bez zábran vrhl na Saúdy uvolněný podíl na ropném trhu.
Není divu, že MBS dělá vše pro to, aby se etabloval jinak. Naneštěstí pro něho i celou jeho zemi se opakuje stejný vzorec – ztráta stíhá ztrátu. Kulturní ofenziva tak vypadá namísto třešničky na sebevědomém dortu jako čím dál zoufalejší východisko z nouze.