Že ženy porážejí muže v šachách, se stává, i když to není příliš často. Mužská převaha v tabulkách ELO bodů však není předurčena tím, že by to mužům více pálilo, ale tím, že žen hrajících šachy je podstatně méně. Prostě je to nebaví. Nicméně šachisté a šachistky spolu soutěžit mohou a také tak čas od času činí.

U vzpírání je to bezesporu trochu jinak. A spíše o dost víc než trochu. Rozhodnutí novozélandského olympijského výboru vyslat na hry do Tokia transgenderovou vzpěračku v dnešní době nepřekvapí, nicméně na tom, že je to plivnutí na olympijskou myšlenku férového soutěžení, to nic nemění.

Je nezpochybnitelné, že příroda nadělila mužům schopnost dosáhnout vyšší fyzické síly než ženy. Není to žádný sociální konstrukt, ale docela obyčejná genetika. Ta matka příroda, za niž tak bojujeme s klimatem, je v případě osoby Laurel Hubbardové nekompromisně vykázána za dveře. Holky, které roky trénovaly a toužily po úspěchu, si nyní mohou pobrečet, nebo vzteky vymlátit hospodu. Jak je libo pociťovanému genderu. My ostatní se můžeme těšit, až nějakého Usaina Bolta napadne, že se cítí jako pes a přihlásí se do závodu chrtů.

Je určitě pravda, že olympiáda se v posledních letech proměnila v dolarový cirkus. Že se ale dočkáme i cirkusu Humberto, jsme nečekali.