Vysoké ceny zemního plynu zvýhodňují uhlí a posouvají jeho konec do vzdálenější budoucnosti. Ten však přijde a nejmenší těžařská skupina se na něj intenzivně připravuje, vysvětluje Pavel Tomek, který spravuje majoritní podíl akcionářů Sokolovské uhelné
Sokolovská uhelná by se mohla přejmenovat na Sokolovskou vodíkovou, Sokolovskou developerskou nebo třeba Sokolovskou zoologickou. Všemi těmito směry se totiž úvahy vlastníků hnědouhelné skupiny ubírají. Vedle Jaroslava Rokose jsou to především děti tragicky zesnulého Františka Štěpánka, jejichž zájmy hájí právník Pavel Tomek. Ten stojí v čele svěřenského fondu, do kterého dědicové vložili svůj většinový podíl ve společnosti.
Jak však vysvětluje Tomek, transformace už probíhá. Ani nové jméno není třeba vymýšlet. Už loni vznikla sesterská společnost SUAS Group, která postupně přebírá a rozšiřuje všechny neuhelné aktivity skupiny. „V tuto chvíli SUAS Group vyrůstá ze Sokolovské uhelné, z jejího majetkového a finančního potenciálu a potenciálu lidských zdrojů. Samozřejmě je však SUAS Group připravovaná tak, aby budoucnost stála jenom na ní, zatímco uhelná energetika spolu se Sokolovskou uhelnou budou pomalu odcházet,“ říká Tomek.
Nejviditelnější částí této proměny, možná i jejím symbolem, má být jezero Medard na západ od Sokolova. Jeho okolí se má v následujících letech pod taktovkou brzy bývalých těžařů proměnit v „nové Lipno“ nebo „druhé Zell am See“ a pojmout až deset tisíc lidí.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot