Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Vláda chce osekat některé národní dotace, ušetřit by to mělo desítky miliard ročně. Konečně rozumný nápad.
Není zrovna časté, že lze vládu pochválit za nějaký rozpočtový plán. Škrtnout několik desítek miliard korun dotací zemědělským a dalším podnikům takovou příležitostí nepochybně je. Záměr ministra Stanjury, který prý vyprovokovala informace o stočtyřicetiprocentním růstu zisku mohutně dotovaných zemědělců, si zaslouží realizaci.
Samozřejmě dotace poskytované farmářům v rámci Společné zemědělské politiky EU i různých národních programů mají zajišťovat konkurenceschopnost na společném trhu a jejich redukce je diskutabilní, a hlavně politicky notně konfliktní. Místo pár pošahaných aktivistů nám také mohou magistrálu v Praze blokovat kombajny. Ale za diskusi to stojí, a navíc rozhodně nejde jen o dotace na zemědělskou výrobu.
Z principu platí, že podnikatelé jsou zde od toho, aby produkovali to, co je potřeba, dosahovali přitom zisku a platili daně, z nichž se platí veřejné služby pro daňové poplatníky. Ne aby pobírali dotace z kapes těchto poplatníků.
Rozsah dotací v EU byl dávno absurdní. To, co se ale s dotačním systémem stalo během covidu a co se děje v souvislosti s Green Dealem, je v tržní ekonomice možné označit bez váhání za zrůdnost. V mnoha oblastech už o investicích nerozhoduje ani náhodou atraktivita a konkurenceschopnost podnikatelského záměru, ale dostupnost dotací v daném odvětví a na daný účel. Pro podnikatele už není důležité mít lepší výrobek, schopnější marketing a porážet schopností inovace konkurenci. Ke stejnému – nebo ještě lepšímu – výnosu mu s průměrným výkonem snadno pomůže státní či evropská dotace.
Svým způsobem je to i obrázek našeho zemědělství, které se se svou produkcí na evropském trhu, na rozdíl od toho polského, prakticky neprosazuje. Ale ještě mnohem více to platí v průmyslu. Stát tak podnikatelům výrazně snižuje podnikatelská rizika a bere je na vlastní bedra, aniž by většinou nějak počítal, kdy se mu to ve vyšších daňových výnosech vrátí.
Dochází tak k socializaci nákladů na podnikání při plné privatizaci zisků. Na takto zdeformovaném trhu nevyhrává ten nejlepší, ale ten, kdo umí nejlépe čerpat a má nejostřejší lokty.
Před nedávnem i bývalý sociálnědemokratický politik v čele Nejvyššího kontrolního úřadu konstatoval, že jsme přešli z tržní ekonomiky do ekonomiky dotační, a nenechal na systému rozdávání státních peněz podnikatelům nit suchou. Tato dotační rakovina, kdy o směřování investic nerozhoduje trh, ale nějaký anonymní úředník v dotačním programu, je těžko léčitelná, ale jako každá léčba začíná jasným pojmenováním nemoci a nějakým prvním krokem.
Jestli si to Zbyněk Stanjura uvědomuje, zaslouží ocenění.
