Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Za současnou fiskální katastrofu může účelově zájmová koalice ANO, ODS a SPD z roku 2020.
Máme tady velmi smutnou zprávu o výsledcích hospodaření státního rozpočtu za první tři měsíce tohoto roku, neboť jak jinak nazvat sekeru zaťatou do hloubky 166 miliard korun.
Viník je celkem jasný: daňové příjmy vzrostly oproti prvnímu čtvrtletí předcovidového – a z hlediska státního rozpočtu ještě přijatelně řízeného – roku 2019 o 54 miliard korun. Velkou výjimkou jsou daně z příjmů fyzických osob, které v tomto srovnání klesly o šest miliard. Pojistné na sociální zabezpečení hlásí oproti roku 2019 navýšení o 32 miliard. Čím to asi tak je, když ne superhrubou mzdou?
Na jejím zrušení by nebylo nic zlého, kdyby zároveň byla zachována fiskální neutralita a základní sazba by odpovídala zhruba dvaceti procentům. Tak to ostatně ministerstvo financí vždycky chtělo a paní ministryně Schillerová změnila názor až poté, co přišel její šéf a přednesl zachování sazby patnáct procent jako svůj poslanecký návrh. Není krásnějšího důvodu, kdy má ministr financí dbalý své cti nabídnout rezignaci a křičet o pomoc, neboť vlast je ohrožena.
Voliči nejsou mistři v krejčovské dílně a vesměs nechápou, že na fiskální sako některé lidi nemáte pouštět, zato se jim líbí, když jim zůstanou nějaké peníze navíc v peněžence. Jenomže to je absence leadershipu.
Prezident Zeman blahé paměti věděl, jaký bude rozpočtový dopad, a tak nastolil, že má jít pouze o dočasné opatření na stimulaci poptávky a po dvou letech má být sazba daně zvýšena tak, aby saturovala výpadek na straně příjmů. Jako alibi sice v důvodové zprávě zmínka o přechodnosti byla, ale ve Sbírce zákonů nikoli.
Pro takovéto fiskálně-katastrofické znění hlasovala na sklonku roku 2020 účelově zájmová koalice ANO, ODS a SPD. Miloš Zeman promeškal svou příležitost vstoupit do rozpočtové síně slávy, a ještě poslance „proškolit“, když zákon nevetoval. Výsledkem je, že jsme s rozpočtem tam, kde jsme, a není hezký pohled na to, jak se v tom cachtáme.
Jistěže by české veřejné finance snesly tuto eskapádu, kdyby se na výdajové stránce držel půst. Jenomže pravý opak byl pravdou, neboť ze srovnání oněch prvních čtvrtletí 2019 a 2023 vyplývá jednoznačně, že tady se utrácelo ve velkém. Navýšení výdajů je celkem o 195 miliard, z toho nejvíc šlo na důchody (55), potom na transfery územním veřejným rozpočtům (33) a nakonec na neinvestiční dotace podnikům (29).
Čtenáři Hrotu vědí, že neinvestiční dotace podnikům jsme vždycky doporučovali jako vratné finanční výpomoci, které v časech energetického armagedonu mají být poskytovány štědře, ale po jeho pominutí je třeba je vrátit do poslední kačky i s úrokem.
Také jsme psali o tom, že debaty o navyšování peněz územním rozpočtům mají smysl pouze tehdy, když povedou ke snížení jednotkových provozních nákladů a zvýšení efektivnosti investic na této úrovni. A do třetice, v případě důchodů bylo zjevné, že po iks letech neodborného vrtání do valorizačního vzorce, kdy každý zásah znamenal zvýšení nákladů, jednou přijde odplata.
Inflační vlna nám ji přivolala nejméně o sedm let dřív, než jsme doufali. Takže co s tím?
Nejdůležitější je přiznat, že všechny strany, jež jsou dnes v parlamentu, za to nesou tu větší, tu menší odpovědnost. Jednotlivá šlápnutí do fiskálních lejn lze samozřejmě dohledat až do úrovně fyzických osob. Ti, kteří již nejsou v sále, dostanou děkovný dopis. A ti, kteří mohou uklízet, by se měli zapojit.
