Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Podle platného zákona o právu na digitální služby musí od února 2025 stát umět komunikovat s občany komplet elektronicky. Stihnout šibeniční termín bude výzva.
Postup kabinetu Petra Fialy při vymýšlení pomoci lidem zasaženým energetickou krizí se nedá popsat jinak než jako nerozhodné tápání. Vláda stála před dilematem: Na jednu stranu ekonomické poučky a očekávání voličů velí, aby pravice nerozdávala plošně. Na druhou stranu ale stát prakticky neumí pružně vytipovat jen opravdu potřebné adresáty pomoci.
Výsledkem je pětitisícový kompromis, který schytává kritiku od pravicových voličů i opozice, paradoxně v obou případech v podstatě oprávněnou. Ano, pomoc by měla být cílenější. A ano, takové zacílení by přineslo zdrcující byrokracii pro žadatele a neúměrné náklady pro stát, takže je jednodušší a levnější rozdat peníze více či méně plošně.
Celá akce „pět tisíc pro rodiny s dětmi“ je nejčerstvější, konkrétní ukázkou, jak Česko doplácí na své zaostávání v digitalizaci veřejné správy. Ve skutečně fungujícím eGovernmentu by vláda zadala analytikům, aby z gigantických objemů dat, která stát o lidech schraňuje, vyfiltrovali konkrétně definovanou, ohroženou skupinu. Té by pak úřad poslal zprávu, že má nárok na dávku, případně rovnou peníze na účet. K takovém stavu máme ovšem na míle daleko.
Během minulého volebního období se pro rozvoj eGovernmentu i kvůli covidu udělalo méně, než bylo v plánu. Podařilo se spustit Portál občana, zavést bankovní identitu a schválit zákon o právu na digitální služby. V posledním případě si na sebe politici (zákon schválili poslanci napříč politickým spektrem) upletli bič. Podle zákona musí stát od února 2025 umět komunikovat elektronicky a sdílet data.
Právě sdílení dat mezi jednotlivými úřady se zatím zdá jako největší slabina. Kvůli němu například stále nefunguje slibované předvyplnění formulářů, například daňového přiznání, které by poplatník jen zkontroloval a podepsal.
A zároveň je pro vicepremiéra pro digitalizaci Ivana Bartoše největší výzvou. Ačkoli si od Pirátů lidé právě pokrok v digitalizaci slibují, podle skeptiků jejich „ajťácký“ přístup nebude stačit. Dotáhnout eGovernment bude podle nich vyžadovat hlavně politická jednání mezi resorty. A pak také napsat potřebnou chybějící legislativu.
Bartoš rovněž bude muset věnovat větší pozornost digitalizaci samotných úřadů. Banky ovšem mohou sloužit jako inspirace pro byrokracii nejen z pohledu přístupu ke klientům-občanům. Příklad by si z nich měla státní správa vzít také z hlediska vnitřní digitalizace. Finanční instituce se předhánějí v elektronizaci svého fungování, odstraňují z kanceláří tiskárny a přecházejí na kompletně elektronickou komunikaci v rámci banky.
Kontrast oproti úřadům snad ani nemůže být větší. Dodnes představuje tiskárna a papírový formulář jeden z hlavních pracovních nástrojů většiny byrokratů. O podinvestovanosti IT vybavení ve státní správě (obzvláště při srovnání právě s bankami) snad ani není třeba hovořit – covidová realita, která odhalila psací stroje na hygienických stanicích, je nejlepším důkazem.
Z toho plyne i další velký problém státní správy, a sice neschopnost konkurovat pracovními podmínkami i platy soukromé sféře. Státu tak chybí nejen IT experti, ale také další vysoce odborné profese, bez nichž se přechod k modernímu státu využívajícímu technologie neobejde.
