Česká republika se v těchto dnech propadá stále hloub do pandemie čínské chřipky a začíná čelit ekonomické krizi. Špatné zprávy ale chodí málokdy samy, a tak můžeme sotva čekat, že covid-19 nepromění českou politiku. Záleží samozřejmě na hloubce krize, která přijde, ovšem nic hezkého nás zjevně nečeká. Už proto, že spousta voličů bude nejspíš nešťastný podzim 2020 interpretovat jako neodpustitelné selhání elit neboli – jak se hezky říkalo v revolučním Rusku – „čtyřvokejch“.
K selhání vlády došlo naprosto bez diskuse – nemůžete být v podzimní „Tour de covid“ světovým šampionem a přitom tvrdit, že za nic nemůžete (tedy samozřejmě můžete, ale pak úplně nemluvíte pravdu), obzvlášť když postupujete dokonale chaoticky a kvůli úspěchu ve volbách necháte epidemii nabobtnat do dosud netušených rozměrů.
O roli různých chytráků – zpěváků, zpěvaček, exprezidentů a jejich manželek, zubařů s husovským komplexem, kardiologů, ale i některých epidemiologů –, kteří toho tolik napovídali o „chřipečce“ a škaredých rouškách, se nemá cenu šířit. Ovšem nemylme se, nakonec to od zoufalých lidí schytají (a schytávají už dnes) i ti, kteří před druhou vlnou a nečinností vlády varovali a volali po přísnějších opatřeních. Svět zkrátka není spravedlivý.
Příliš pomalá věda
Horší je, že z pohledu řady lidí selhává i seriózní věda, byť se provinila jen tím, že není schopna dodávat odpovědi v reálném čase. Je to sice vcelku logické, protože jasné a spolehlivé odpovědi se nerodí rychle, jenže taková subtilní pravda ve chvíli, kdy se covid-19 šíří jako lavina, lidé přicházejí o živobytí a emoce jsou mocnější než rozum, zajímá jen málokoho.
Jen si to vezměte. Dodnes není hotová vakcína, nevíme, nakolik covid-19 přenášejí děti (máme je posílat do školy, nebo ne?), a dořešena není dokonce ani taková „banalita“ jako to, jestli nás skutečně před koronavirem ochrání roušky. Mimochodem, každý, kdo se nad rouškami zamyslí, musí dojít k odpovědi, že je to vcelku logické – bez anonymizované, dlouhodobé a zároveň hodně amorální studie, kdy jedna skupina pokusných lidských králíků roušky dostane a druhá ne, to prostě nejde (dvě takové studie aktuálně běží, ale výsledky zatím nemáme) –, podobnými nuancemi se ale většina lidí nezatěžuje.
Připusťme, že PR – obzvlášť v podání Babišových „chlapců“ – občas dokáže divy, ovšem ANO zřejmě opravdu o značnou část voličů přijde. Ostatně tomu napovídá čerstvý průzkum volebních preferencí od agentury Kantar CZ, který ANO přisoudil jen 24,5 procenta hlasů. Radost z pádu Andreje Babiše ale v konečném důsledku nemusí mít ani jeho odpůrci. Bylo by totiž naivní předpokládat, že všechny hlasy odpadlíků dostanou strany stávající opozice. Na to nejsou dost protisystémové a primitivně protielitářské. V záloze samozřejmě čeká SPD a Trikolóra, ovšem je docela možné, že část protestních hlasů dostanou nové strany, vedle kterých budou Okamura s „juniorem“ vypadat jako Foglarovi hoši od Bobří řeky.
Máme zaděláno na hodně komplikovanou budoucnost.
