Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman si pomalu balí kufry a chystá se odcestovat na Evropský soud pro lidská práva. Na cestě k pěkné trafice jsou sice nějací konkurenti a ministryně Marie Benešová, s níž si zrovna kolem krku nepadají, ale náš nejvrchnější prokurátor má odpracováno, a tak se podle všeho nemusí překážek pranic bát. Poslední slovo má totiž vláda a její premiér.
Takže když to shrneme do krátkého CV: Statečně stál za pučisty z olomouckého vrchního státního zastupitelství i v nejtěžších chvílích, kdy se bombastická kauza Nagyová, dláždící moc novým pořádkům, proměnila v trapnou blamáž. Ani tehdy neuhnul a k odpovědnosti Ivo Ištvana nevolal.
Zodpovědně se rovněž vyrovnal s nechutnou účelovkou kolem nejlepšího nápadu Andreje Babiše známého veřejnosti jako kauza Čapí hnízdo. Je pod kobercem a je jí tak dobře.
A v neposlední řadě se vypořádal s problémem premiérova konfliktu zájmů v případě ovlivňování médií, a to mimořádně šalamounským způsobem. Nejprve městský úřad v Černošicích prohlásil, že fond nefond, Babiš svůj Agrofert, včetně vydavatelství Mafra, dál ovládá. O odvolání pak rozhodli úředníci hejtmanky Jermanové ve správním řízení středočeského krajského úřadu, nepříliš překvapivě zcela opačně. Moc se jim to nepovedlo a nejvyšší státní zástupce mohl kauzu poslat k rozhodnutí soudu. Jenže ten by se vrtal ve statusech oněch slavných svěřenských fondů a mohl by přijít na chybičky, o nichž se v právnických kruzích svého času nemálo cvrlikalo. Zeman moudře ve stylu princezny Koloběžky vydal stanovisko, že krajský úřad se mýlí, ale k soudu to nepůjde, protože to není ve veřejném zájmu. Tak určitě. I premiér má nezadatelné právo být součástí veřejnosti.
Kdo by mu po těchto zásluhách nečestně bránil stát se ctihodným evropským soudcem. To nakonec známe z historie. Nikoho nepřekvapí, když akce Čisté ruce nakonec vypadá, že ruka ruku myje. Nakonec jak bychom ty ruce jinak očistili?
