Roman umí

Roman Prymula je muž, který se nestydí říct si o pozici. Byla zhruba polovina listopadu, kdy za sebou vypustil dvě poměrně důležité informace. Zaprvé: Jsem soukromá osoba bez vazeb na stát. Zadruhé: Na rozvolňování je brzy, vláda dělá chybu. A sotva je vyřkl, stal se poradcem premiéra Babiše. Kritiku už od něj asi neuslyšíme.

Prymula byl v tomto ohledu vždycky šikovný, případně mu přálo štěstí. Firma Medimun, kterou ovládá jeho dcera Karolína, získala letos v srpnu dotaci více než 650 tisíc korun na nákup technologií k výrobě dezinfekce. Firmu předtím vlastnila dlouhé roky jeho žena Ruslana. Prymulova rodina se také podílela na vedení firmy Biovomed podnikající v klinickém výzkumu. Podezření na střet zájmů vedlo podle mnohých exministra Svatopluka Němečka k tomu, že Prymulu odvolal z vedení královéhradecké fakultní nemocnice.

Čekání na další blamáž

Zvládnutí masového očkování, a tím i definitivní vítězství nad covidem, by mohlo alespoň částečně napravit před volbami katastrofu, která se žene na vládní partaje. Žel to pro ně, ale především pro tuzemské obyvatelstvo, vypadá, že to dopadne jako vždycky.

Zvládnutí masového očkování, a tím i definitivní vítězství nad covidem, by mohlo alespoň částečně napravit před volbami katastrofu, která se žene na vládní partaje. Žel to pro ně, ale především pro tuzemské obyvatelstvo, vypadá, že to dopadne jako vždycky.

Když musel Prymula, jinak oblíbenec prezidenta Miloše Zemana, odejít z ministerstva v éře Adama Vojtěcha, vytvořilo se pro něj nové místo vládního zmocněnce. Když pak jako ministr neustál aférku s návštěvou restaurace v době lockdownu, zdálo se, že skončil. Jenže Roman Prymula umí.

Premiér Andrej Babiš si svým stylem vládnutí vytvořil pozici, že si k němu hledá cestu jen málo odborníků. Prymulova rada se mu může hodit. Ale na druhé straně má k dispozici jeho nástupce v podobě zmocněnce Ondřeje Slabého plus může čerpat informace z krizového štábu, od hygieniků a podobně. Prymulova přítomnost tak působí nadbytečně. Ale nějaký smysl určitě dává. Na Hradě vědí jistě víc.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.