Je to jeden z nejslavnějších výroků Michaela Jordana. A fakt, že se po třiceti letech od jeho pronesení znovu hodně řeší, zase důkaz, jak zbytečné nároky jsou kladeny na sportovce, herce a další celebrity.
„Republikáni taky kupují kecky."
Legendární basketbalista pronesl tuto větu v uvolněné debatě se svými spoluhráči z Chicaga v roce 1990, v době vrcholící senátorské kampaně v Severní Karolíně, kde vyrůstal. Jedna z největších sportovních hvězd na světě tehdy čelila nátlaku, aby veřejně podpořila Afroameričana Harveyho Gantta v souboji s ultrakonzervativcem Jessem Helmsem.
Jordan to odmítl. Zčásti to mohlo být skutečně kvůli tomu, aby boty s jeho logem od Nike kupovali i voliči Republikánské strany, hlavně však proto, že se do politiky prostě nechtěl míchat. A jak sám řekl, Gantta vůbec neznal.
Se svým výrokem byl nyní konfrontován v rámci právě vysílané dokumentární série The Last Dance. Její tvůrci zřejmě čekali, že se basketbalová ikona už přizpůsobila trendům dnešní doby, kdy se po sportovcích alespoň minimální míra aktivismu očekává. Dokládá to i vyjádření bývalého prezidenta USA - a chicagského patriota – Baracka Obamy, který ve stejném pořadu prohlásil, že ho tehdy Jordanův postoj mrzel.
Jordan však zůstal svůj a do ničeho se natlačit nenechal. „Cením si Muhammada Aliho, že se postavil za něco, čemu věřil. Ale já se nikdy nepovažoval za aktivistu. Byl jsem basketbalista," řekl.
Politický aktivismus sportovců a dalších celebrit samozřejmě není a priori špatná věc – pokud má dotyčný co říct a není k tomu nucen očekáváním okolí. Status veřejně známé osobnosti ale nikomu nepřináší povinnost se vůči něčemu za každou cenu vymezit, případně bojovat za něco, čemu vlastně příliš nevěří, nebo dokonce tomu ani nerozumí.
Jordan se asi nikdy nepostaví do čela politického hnutí ani se nestane tváří prezidentské kampaně. Svým stoprocentním zaujetím ke sportovní a později i byznysové kariéře ale inspiroval – a stále inspiruje – lidi rozličných profesí. A to stačí.