Návrat Donalda Trumpa po čtyřech letech do Bílého domu znamená, že Spojené státy přesunou své vojenské zdroje jinam a starý kontinent bude muset spoléhat ve větší míře na vlastní síly. Trump už během svého prvního mandátu opakovaně kritizoval evropské země, že v rámci Severoatlantické aliance málo utrácejí za obranu a zbrojení.

Vojenští experti upozorňují, že Evropa bude muset „ucpat finanční díry“ ve svých zbrojních programech a mnohem více podpořit vývoj nových obranných technologií. Je totiž velmi pravděpodobné, že nový americký prezident omezí dodávky zbraní nejen na Ukrajinu, ale i do dalších zemí Evropské unie. Navíc by mohlo dojít ke snížení počtu amerických vojáků na evropských základnách.

Hlavní analytik Institutu pro bezpečnostní studia EU (EUISS) Jan Joel Andersson zdůraznil, že se počítá s tím, že nový americký prezident přesune vojenské zdroje z Evropy do asijsko-pacifického regionu s důrazem vojensky konkurovat Číně.

Pro země Evropské unie to bude znamenat, že budou muset začít vyvíjet a vyrábět vlastní vojenská letadla a lodě v mnohem větším množství, než tomu bylo dosud. Také logistika je v rámci evropského kontinentu stále závislá především na zdrojích americké armády.

Andersson připomenul, že Evropa musí spoléhat na budoucí dodávky neviditelných stíhaček páté generace F-35 od americké firmy Lockheed Martin. Už deset zemí EU si od Američanů tyto nejmodernější bojové stíhačky objednalo, nebo už je má.

Další slabinou evropských armád je závislost na amerických letadlech pro systém AEW&C, která dokážou detekovat nejen nepřátelská letadla, ale také rakety. „Jedná se o ohromnou výzvu pro EU a pro celou Evropu, aby evropské státy byly schopny zvyšovat obrannou spolupráci, ať už bude americká vojenská účast větší nebo menší,“ zdůraznil analytik EUISS.

Na druhou stranu bývalý vysoký představitel NATO Jamie Shea připomenul, že americký prezident těžko bude omezovat obchody, které prospívají americkým zbrojním firmám, jako je Lockheed Martin nebo Boeing.

Evropským armádám by ale mohly citelně začít chybět například americké chemikálie, výbušniny nebo mikroprocesory. Země EU se nicméně v posledních letech snaží zvyšovat své vlastní zbrojní kapacity i prostřednictvím Evropského obranného fondu.

Aktivnější na tomto poli jsou také evropské zbrojní firmy, nově se německý Rheinmetall dohodl s italskou společností Leonardo na nových výrobních kapacitách pro produkci obrněnců. Francie, Německo a Španělsko také společně investují do vývoje nové stíhačky šesté generace.

Bývalý šéf ECB Mario Draghi ve své obšírné zprávě o konkurenceschopnosti EU napsal, že výdaje Evropy na obranu zůstávají nedostatečné. Unie by potřebovala v dalších deseti letech do nových vojenských kapacit napumpovat alespoň 500 miliard eur (12,7 bilionu korun).