Mise ukončena? Zdaleka ne. Topenářský startup Woltair, který montuje fotovoltaiky a tepelná čerpadla, letos v únoru oznámil, že jeho transformace proběhla úspěšně. Tehdy došlo k propuštění asi pětiny zaměstnanců – a odejít musel i šéf Jan Hanuš, kterého nahradil tehdejší finanční a strategický ředitel firmy Vít Javůrek. A ten teď říká: „Transformace Woltairu neskončí nikdy.“

Jeho cílem je pokračovat na cestě digitalizace a automatizace, kterou se vydal už jeho předchůdce. A to především v rámci tradičního, nepříliš digitalizovaného trhu tepelných čerpadel. Ostatně při příchodu do showroomu Woltairu na pražském Zličíně vidíme nápis „Dáváme uhlí rok, maximálně dva.“ Startup tím odkazuje na blízký konec kotlů na tuhá paliva, o kterém se v rozhovoru také bavíme, a na budoucí potenciál tepelných čerpadel.

Co se týče nedávného propouštění, tak nic v tak velkém rozsahu už prý nenastane, a to i přesto, že firma dost pokročila v automatizaci. „Naopak začínáme nabírat nové lidi, ale na trochu jiné pozice,“ doplňuje pro Hrot čtyřiatřicetiletý Javůrek. V rozhovoru se dále dozvíte, na jakém principu funguje zahraniční expanze Woltairu, jací investoři ho kontaktují a ve které evropské zemi existuje nejštědřejší dotace na fotovoltaiku a tepelné čerpadlo.

Jak jste se dostal k práci pro Woltair?

Vystudoval jsem finance na pařížské obchodní vysoké škole HEC Paris, následně jsem působil v několika firmách ve Francii a Velké Británii, primárně v oblasti fúzí a akvizic. Ať už to bylo v oblasti investičního bankovnictví, nebo třeba v pojišťovně AXA. Nicméně mě to pořád táhlo zpátky do Prahy.

Tak jsem se vrátil a nastoupil do místní pobočky konzultační firmy McKinsey & Company, kde jsem následně působil sedm let. Tam jsem byl nejprve konzultantem a věnoval se fúzím, akvizicím a růstovým strategiím. Neměl jsem sektorové zaměření, pracoval jsem tedy jak pro finanční instituce, tak pro retailové společnosti, těžaře, petrochemický průmysl – prostě napříč sektory ekonomiky. 

Postupem času jsem se ale začal zaměřovat právě na energetiku. Na konci působení v McKinsey jsem se i podílel na sepsání reportu nazvaného Pathways to decarbonize the Czech Republic, který nastiňoval cestu, po které se může Česko vydat, aby do roku 2050 dosáhlo uhlíkové neutrality. Jde o soubor společensky optimálních opatření, která povedou ke snížení emisí skleníkových plynů.

Tohle mě začalo bavit, říkal jsem si, že to fakt dává smysl. A nemyslím jen tu myšlenku samotnou, ale i to, že jde o ekonomickou příležitost k transformaci naší země. V té době jsem se už znal s některými investory Woltairu. Ti mě v roce 2020 představili Danielu Helclovi (zakladatel Woltairu – pozn. red.) – a už to jelo.

Do Woltairu jste tedy nastoupil jako finanční ředitel a jednatel společnosti, letos v březnu jste se stal výkonným ředitelem. Jaké bylo převzít otěže po Janu Hanušovi, který ve Woltairu fungoval jako takový krizový manažer a měl firmu restrukturalizovat?

Ve Woltairu jsem od té doby, kdy byl ještě CEO Daniel Helcl. S ním jsem vedl všechna fundraisingová a strategická rozhodnutí napříč společností, takže jsem měl docela dobrý vhled do fungování firmy. Když přišel Honza Hanuš, tak jsme fungovali jako takový tandem, o všem jsme rozhodovali spolu. V březnu to tak pro mě nebyla nějaká výrazná změna, šlo o velice přirozené převzetí následnictví. 

Honza tady byl částečně proto, aby firmu posunul zase o krok dál ve smyslu celkového nastavení byznysového modelu. Ale nenazýval bych to restrukturalizací, šlo spíše o transformaci. Jeho cílem bylo přinést digitální nástroje a automatizaci do tradičního, nepříliš digitalizovaného trhu tepelných čerpadel. Chtěl, abychom se přiblížili západní Evropě. 

To vyústilo v to, že jsme v druhé polovině minulého roku otevřeli pobočky v Německu a Itálii. Mým cílem je pokračovat v cestě, kterou Honza nastavil – Woltair by měl být co nejvíc digitální. Paralelně s tím řídím vnitřní ekonomiku firmy, aby každá zakázka byla profitabilní a kumulativně přispívala k pokrývání fixních nákladů. 

Velké propouštění už nenastane

Takže transformace Woltairu ještě neskončila?

Já vám to řeknu na rovinu. Ta nikdy neskončí, protože neustále hledáme další zlepšováky a příležitosti v našem celkovém fungování, které je dosti komplikované. Náš byznys se totiž skládá ze čtyř zúčastněných stran. První z nich jsou samozřejmě zákazníci, druhou technici. V další jde o dodavatele a výrobce zařízení a materiálu. A konečně i o různé partnery, třeba bankovní instituce, které slouží jako zdroje financování.

Z tohoto důvodu ta digitální transformace nikdy neskončí, protože vždy vidíme prostor, kde má další automatizace smysl. Tedy kde dokáže vytvořit nějakou přidanou hodnotu, zmenšit náklady, zpříjemnit život každé ze zúčastněných stran. 

V poslední době jsme se ale dost posunuli. Třeba jsme vytvořili plně online zákaznickou cestu v procesu výběru tepelných čerpadel. 

Když bude automatizace neustále pokračovat, znamená to, že by mohlo v budoucnu nastat další větší propouštění jako letos v únoru?

Takto výrazné propouštění už nenastane, to v plánu nemáme. Naopak začínáme nabírat nové lidi, ale na trochu jiné pozice. Kvůli tomu, že jsme se posunuli v digitalizaci a automatizaci, jsme se museli začátkem roku rozloučit s některými kolegy. Teď hledáme spíš R&D vývojáře. To jsou lidi, kteří ty automatizační prvky přímo vytvářejí.

Takže jste se rozloučili s lidmi v administrativě?

Na některých pozicích existovalo hodně manuálních postupů v případech procesování dokumentů nebo přípravě nabídek zákazníkům. Tyto aktivity se nám podařilo výrazně zautomatizovat, umíme digitalizovat třeba předávací nebo nabídkové protokoly. Nebyla už potřeba, aby do toho dál zasahoval člověk.

Dále šlo třeba o zákaznickou podporu, kde jsme zavedli online chaty a do komunikace s klientem zavedli prvky umělé inteligence. Tím jsme dosáhli lepší úrovně služeb, aniž bychom potřebovali velké call centrum. 

Kolik vás tedy je?

Celkově teď 130.

Digitálně všechno, co jde

Mluvil jste o plně online zákaznické cestě při výběru tepelných čerpadel. Oč jde?

Vždycky říkám, že naším posláním je vytvořit samoobsluhu na tepelná čerpadla. Doteď to fungovalo tak, že pokud si chtěl člověk koupit čerpadlo nebo fotovoltaickou elektrárnu, musel se fyzicky setkat s technikem, provést ho svým domovem, nechat si vypracovat nějaký návrh řešení a pak ho ještě zkonzultovat s našimi experty. Takový proces byl opravdu na dlouho.

Proto jsme představili digitální nástroj, díky kterému se člověk může obsloužit sám. Funguje to tak, že přijde na náš web a zadá tam pár parametrů o své nemovitosti – jde třeba o podlahovou plochu nebo míru zateplení. Na základě těchto údajů vybereme z našeho portfolia čerpadel, kterých máme asi 300, několik modelů, které jsou pro tohoto člověka vhodné. Mají správný výkon, velikost a funkce.

Zákazník si je pak může mezi sebou porovnat a vybrat si to, co mu vyhovuje nejvíc, ať už z hlediska designu, výkonu nebo ceny. Následně vyplní ve formuláři několik dalších informací, abychom dokázali nabídnout ideální čerpadlo – v této fázi nás zajímá vzdálenost mezi vnitřní a venkovní jednotkou nebo rozměry technické místnosti, případně ještě poprosíme o nějakou fotku nebo video.

Do několika minut dáme finální nabídku celkového řešení, kterou pak ještě zákazník může s námi zkonzultovat. Podpis smlouvy probíhá rovněž digitálně. A pak už následuje samotná instalace.

Která už ale digitálně udělat nejde.

Nejde, ale zákazníkům se alespoň snažíme ten proces co nejvíc zpřehlednit. V zákaznické zóně vidí, kdy přesně dorazí dodávka materiálu, kdy přijede který technik a kdy bude instalace dokončena. Když se něco změní, tak okamžitě naskočí notifikace. 

No a poté máme samozřejmě i aplikaci ke sledování nainstalovaných zařízení. Jde tam pozorovat výrobu, spotřebu, výkon, fungování. Takže má člověk neustálý přehled o tom, kolik vyrábí elektřiny, kolik jí spotřebuje, kolik jí prodává do sítě, máme tam také ekvivalenty peněžních úspor, zachráněných stromů nebo odbouraných emisí. 

To čerpadlo na míru vybere člověk, nebo robot?

Tam funguje algoritmus, který tak rozhodne na základě získaných vstupních informací. My si vypočítáme odhad tepelné ztráty dané nemovitosti, proženeme ho čerpadly v našem katalogu a najdeme ty, které svým výkonem odpovídají tepelné ztrátě při nějakém bodu bivalence (teplota venkovního vzduchu, při níž již tepelné čerpadlo není schopno dodat potřebný výkon a potřebuje pomocný zdroj tepla – pozn. red.), jenž odpovídá platným normám.

Tohle je vlastně obrovský rozdíl oproti konkurenci. Zákazník většinou dostane dvě nebo tři nabídky na konkrétní řešení a až potom se zjistí, že ten systém byl třeba poddimenzovaný nebo jinak nevhodný. Náš algoritmus nabídne ideální možnosti, které by daná nemovitost měla mít.

Funguje něco podobného i u fotovoltaiky?

Ano, i tam funguje self-service prodej. Ale když to řeknu blbě: jestliže máte malý výkon fotovoltaiky, tak to ničemu neškodí. „Jenom“ toho vyrobíte míň a budete si muset kupovat více energie ze sítě. Pokud budete mít malý výkon u tepelného čerpadla, tak vám prostě v zimě bude doma zima. A to samozřejmě nikdo nechce. 

Všude platí jiná dotační pravidla

Od září už nebude nadále možné provozovat kotle na tuhá paliva, které nesplňují alespoň třetí emisní třídu. Zaznamenáváte už zvýšený zájem o tepelná čerpadla? 

Už to začíná nabírat na obrátkách. Nechci říci, že vypukla nějaká panika, nicméně lidé už začínají aktivně tuto situaci řešit. Poté, co vláda a Státní fond životního prostředí oznámily, že se toto opatření chystá, jsme zvýšenou poptávku skutečně zaznamenali. A nejde jen o lidi, kteří mají doma kotle na tuhá paliva – jde i o elektrické nebo staré plynové kotle. To jsou všechno topné zdroje, které teď lze nahradit tepelnými čerpadly.

Rychlost jejich osvojování ovlivňují především dva faktory. Prvním z nich jsou samozřejmě dotační programy, které výrazně snižují bariéry vstupních nákladů a ta zařízení tak zatraktivňují. A druhým je poměr ceny elektřiny vůči ceně plynu, který má velký vliv na dosažitelnou úsporu tepelným čerpadlem oproti modernímu kondenzačnímu plynovému kotli. 

Tyto faktory se od energetické krize v roce 2022 vyvíjejí velmi dynamicky. A samozřejmě výrazně ovlivňují rozhodování zákazníků, protože návratnost tepelných čerpadel při výměně za elektrokotel se může pohybovat kolem tří let, zatímco u efektivních plynových kotlů jde o 12 až 15 let.

Nedávno proběhla změna dotačního programu Nová zelená úsporám, nově lze dosáhnout na původní výši státní podpory – 200 tisíc korun – jen v případě, kdy žadatel zkombinuje pořízení fotovoltaiky se zateplením domu. Ovlivnilo to poptávku po fotovoltaických panelech?

Nelze říci, že by to výrazně snížilo poptávku, spíše se změnila preference zákazníků a jejich pohled na systém. Mohlo ale samozřejmě dojít k celkovému poklesu průměrného instalovaného výkonu, byť o žádná dramatická čísla nejde.

Co se ale týče toho zateplování, tak si troufám tvrdit, že ze spotřebitelského hlediska návratnosti jde o velice nákladnou věc, která přináší s ohledem na vynaložené investice jen nízké úspory. Samotné zateplení vám tepelnou ztrátu sníží třeba o dva kilowatty, ale pořád bude záležet na zdroji, který tam budete mít. Pokud půjde o tepelné čerpadlo, tak tím snížíte spotřebu o dvě třetiny, byť za cenu trochu vyšší tepelné ztráty. 

Samozřejmě vláda chce podporovat to, aby byly budovy méně energeticky náročné, na druhé straně je ta podpora nedostatečná a návratnost zateplení není tak atraktivní, jako tomu je v případě pořízení tepelného čerpadla.

Jsou v jiných zemích, kde působíte, dotační programy nastaveny lépe?

To se vůbec nedá porovnávat. Jedna věc je, že existuje dotační program, ale druhá věc je, jak se skládá a na jakou cílovou skupinu obyvatel je zaměřen. My působíme ve čtyřech zemích a známe tak čtyři různé legislativy. Víme tak, že se výše dotace pohybuje mezi 35 až 65 procenty celkové investice do daného zařízení – podle toho, jaký zdroj tepla nahrazujete. Plus nízkopříjmová část obyvatelstva má obvykle nárok na trochu vyšší dotaci.

Ale jsou tady i regionální faktory. Například v Německu to každá spolková země podporuje jinou měrou. V tuto chvíli je ale z mého pohledu nejzajímavější Itálie, kde může na dotaci ve výši až 60 procent dosáhnout v podstatě kdokoliv. Je to tak nejštědřejší program tohoto typu v Evropě. Ještě do minulého roku přitom v Itálii existoval i dotační program, který nabízel až 110 procent celkové investice, to znamená, že pokryl veškeré vstupní náklady a ještě něco přidal navíc.

Ale zase to neznamenalo, že by člověk dostal od státu peníze napřímo – po dobu pěti let si je mohl odepisovat z daní. Takže jak je vidět, napříč Evropskou unií není nějaká jednotná regulace. A je to škoda.

Vy už tedy působíte v Česku, Německu, Itálii a Polsku. Plánujete v nejbližší době vstoupit i na další trhy? 

Škálovací model Woltairu je takzvaně hub-based. To znamená, že otvíráme huby v jednotlivých regionech či aglomeracích. Máme tedy uzel v Praze, který obsluhuje celou Českou republiku. Ve Varšavě, kde odbavuje primárně střední Polsko a částečně i jižní regiony. Pak působíme v Mnichově, který obstarává Bavorsko. A nakonec z Milána servisujeme Lombardii, Toskánsko a Emilii-Romagnu. 

Je to z toho důvodu, že pracujeme s lokálními techniky. A oni musí být v dosahu zákazníků. Takže když se bavíme o další expanzi, tak je to spíš o posilování a rozšiřování záběru těchto již existujících hubů. A chceme postupně nabírat další techniky v okolních regionech, aby se naše sféry působnosti zvětšovaly. 

Každopádně Německo je velká země, takže v tomto případě uvažujeme i o otevření nového hubu. V horizontu roku může vzniknout třeba v Berlíně nebo Kolíně nad Rýnem. To jsou oblasti, kde je hodně nemovitostí, ten potenciál trhu je tam obrovský. Takováto expanze je pro nás navíc mnohem jednodušší než vstup do nové země, protože už známe německou legislativu.

Ale jak jste říkal, každá spolková země má nastavená pravidla trochu jinak, takže situace v Bavorsku bude jiná než v Berlíně a Braniborsku nebo Kolíně nad Rýnem a Severním Porýní-Vestfálsku. 

Ano, ovšem normy vztahující se k tepelným čerpadlům jsou platné napříč celým Německem. Samozřejmě má každá spolková země vlastní úpravy, ale i přesto bude taková expanze mnohem jednodušší než v případě, kdy bychom chtěli vstoupit do Belgie nebo Nizozemska. Všechno bychom museli překládat do dalších jazyků, implementovat novou legislativu a technické normy oběhových čerpadel a bojlerů, najít si nové dodavatele, a tak dále.

Ale to neznamená, že bychom se nedívali na jiné země, kde by byla zrovna velká poptávka po tepelných čerpadlech a byly tam zajímavé dotační programy i komoditní ceny. Ovšem všechno je to také o diskuzi s našimi investory. Historicky jsme třeba mluvili o Spojených státech, protože máme tři severoamerické investory, kteří samozřejmě tamnímu trhu rozumějí a mají tam spoustu konexí. Ohledně USA teď ale nemáme žádné specifické plány, dost navíc záleží, jak dopadnou prezidentské volby.

V Česku jsme už v plusu

Čeho prodávátete víc: tepelných čerpadel, nebo fotovoltaických elektráren?

Teď je to tak 50 na 50, máme to rozdělené rovnoměrně. Následujeme potřeby zákazníků, nabízíme ale i konzultace. Když chce někdo fotovoltaickou elektrárnu jen proto, že ji má i soused, tak může nakonec díky nám zjistit, že zajímavější zhodnocení peněz mu může přinést spíš tepelné čerpadlo. A nebo naopak.

Trvá ještě fotovoltaický boom?

Ten byl ohromný v roce 2022, protože vypukla energetická krize a zároveň i válka na Ukrajině. Tehdy vystřelily ceny elektřiny i plynu. Troufám si říci, že ten boom už mírně zpomalil, lidé začínají přemýšlet racionálně a řádně si vyhodnocovat, co se bude dít s cenami energií. Panika skončila. Pokud se dnes chce člověk před výkyvy chránit, pořídí si fotovoltaickou elektrárnu. Ale ne bezmyšlenkovitě nějakou obří, nýbrž takovou, jaká mu bude nejvíce vyhovovat. 

Poptávka nicméně dál trvá, trh výrazně narostl. Meziročně sice klesl o pět až deset procent, ale je to pořád téměř dvojnásobek toho, co tu bylo v roce 2021. Takže nelze říci, že by ten trh padal nebo dokonce neexistoval, jen prostě nastala racionalizace předchozího boomu. 

Co se týče fotovoltaiky, často říkám, že jde o takový trendy produkt, po kterém je pořád velká poptávka – i přesto, že se mírně snížila dotační podpora. Stále ovšem existují zákazníci, kteří by o ni měli zájem, bohužel v jejich lokalitě ale distribuční síť není tak silná, aby dokázala pojmout další elektrárnu.

Kolik teď měsíčně zvládnete zakázek?

Měsíčně kolem čtyř stovek. A vzhledem k tomu, že je to přibližně půl na půl, tak se asi ve dvou stech případech jedná o fotovoltaiku, ve zbytku o tepelná čerpadla. 

Jste v zisku?

Na každou zemi, kde působíme, se díváme zvlášť. Woltair Česko dosahuje pozitivní ziskovosti, respektive ukazatele EBITDA (zisk před započtením úroků, daní a odpisů – pozn. red.). Zároveň ale investujeme do rozvoje zahraničních poboček, které ještě v ziskovosti nejsou. Navíc máme tým, jenž kontinuálně vyvíjí software. Ten má také nějaké náklady, které se v tom konsolidovaném výsledku promítnou do profitability negativním způsobem.

Ale taková je startupová filozofie – děláme investice do softwarových nástrojů a dalšího růstu, a to v souladu s investorským zájmem. Snažíme se dělat jednotkovou ekonomiku, což znamená, že chceme za každou zakázku vykazovat nějaký zisk a tím dosahovat stále vyšších marží, které pokryjí fixní náklady.

A to, že se nám podařilo fungovat s pozitivním ukazatelem EBITDA v České republice, je prvním krokem k dosažení solidního byznysového modelu. 

České fondy jsme už přerostli

Od investorů jste už nabrali přibližně miliardu korun. Plánujete v blízké době další investiční kolo?

Ve světě venture kapitálu jsem se naučil, že fundraising vlastně nikdy nekončí. Neustále se bavíme s dalšími investory a představujeme jim Woltair – co děláme, jaké jsou naše ambice, jaké jsou naše plány. Hledáme někoho, kdo se má zájem podílet na našem příběhu a přispět i nějakým kapitálem. Žádný deadline na další investiční kolo nicméně v tuto chvíli nemáme. 

Pomáhá vám v jednáních to, že se pravidelně umisťujete na předních příčkách různých žebříčků rychle rostoucích startupů? Jde například o Sifted, Financial Times nebo Fast 50 od Deloitte.

Ano, třeba zrovna Sifted je médium, které je velmi čtené lidmi z venture kapitálového prostředí. Jsem zároveň rád, že se v těchto žebříčcích objevujeme, ukazuje to, že se Woltairu daří a má nějaký potenciál. A samozřejmě každý takovýto výsledek vyzdvihne náš startup v očích relevantních investorů, kteří hledají zajímavé příležitosti.

Hodně investičních skupin je v současné době zaměřených na cleantech (čisté technologie – pozn. red.), chtějí investovat do projektů, které se věnují snižování emisí. A pokaždé, když se umístíme v podobných žebříčcích na předních příčkách, od investorů začnou chodit e-maily, jestli si s nimi nechceme zavolat, představit jim naši firmu a probrat nějaké možnosti spolupráce.

Ozývají se spíše evropští, nebo američtí investoři?

Máme štěstí, že za námi stojí i české fondy. Jde o Presto Ventures, Kaya VC a Inven Capital. Vzhledem k naší velikosti se nám už teď ale ozývají hlavně celoevropské fondy se sídlem ve Velké Británii, Německu nebo Nizozemsku. Případně i severoamerické investiční společnosti, které cílí na evropskou dekarbonizaci. 

Domnívám se, že jsme přerostli některé české fondy a jsme už na evropské, možná světové úrovni. Však se nám podařilo zaujmout i tři severoamerické investory – Fifth Wall, Westly Group a ArcTern Ventures. Na poli českých startupů máme jednu z nejvíce diverzifikovaných globálních kapitálových struktur.

Takže si věříte, že se brzo stanete dalším českým jednorožcem?

Kdybychom si na to nevěřili, tak si klademe příliš malé ambice. Nechci se tu k ničemu zavazovat, ale myslím si, že by to mohlo nastat v horizontu příštích pěti až deseti let. 

Jak teď nahlížíte na situaci na startupové scéně, i s ohledem na neustále probírané zaměstnanecké akcie?

Fungujeme s tím, s čím můžeme. Samozřejmě máme některé incentivizační programy, což je to něco, co je ve startupovém prostředí klíčové, abychom zvládli přitáhnout správné talenty a nabídnout něco, co jim vykompenzuje práci pro korporáty.

Je pravdou, že české legislativní a daňové nastavení není v tomto ohledu úplně přátelské. My přitom chceme zůstat v Česku, o přesídlení na Západ neuvažujeme. Každopádně dnes nabíráme lidi i v Německu či Itálii a musím říci, že pro ně je české nastavení zaměstnaneckých akcií překážkou. A samozřejmě by bylo lepší, kdybychom jim je mohli nabízet transparentně a nemuseli spoléhat na nějaké obezličky. 

Co dalšího plánujete, kromě rozšiřování hubů v zemích, kde už působíte?

Pracujeme na dalším rozvoji naší aplikace Superfix, která slouží montážním technikům. V ní mohou přijímat a plánovat zákazky, sledovat svou výkonnost, a tak podobně. Teď máme ambici tuto aplikaci posunout na další level, abychom jim usnadnili práci ještě víc. Mluvím například o automatizaci jednotlivých kroků či zjednodušení způsobu nákupu materiálu. Chceme jim ulevit v administrativě, která je štve, aby mohli dělat to, co je baví – instalaci. Prostě digitalizujeme tradiční řemeslo.

Ohlížíme se ale i na zákazníky. Do aplikace, která je určena pro ně, hodláme zakomponovat i prvky řízení toku energie v rámci domácnosti. Například ve chvíli, kdy bude člověk vyrábět hodně energie přes poledne, se mu začne automaticky zahřívat voda v tepelném čerpadle a nebude si ji tak muset kupovat odpoledne. V podstatě chceme naše služby rozšířit o kontinuální správu a další zefektivňování využívání energie v nemovitostech. 

Vít Javůrek (34) • Vystudoval management a finance na pařížské vysoké obchodní škole HEC Paris • Působil v několika francouzských a britských firmách, po návratu do Česka pracoval v konzultační firmě McKinsey & Company • Do Woltairu nastoupil v roce 2021, od letošního března je výkonným ředitelem firmy • Ve svém volném čase se rád věnuje outdoorovým sportům, jako je jízda na horském kole nebo kanoistika, dříve také paraglidoval