Nemá dnes Thomas Schmid ve Vídni mnoho přátel, alespoň těch politických. Šestačtyřicetiletý někdejší generální sekretář ministerstva financí a blízký spojenec exkancléře Sebastiana Kurze přijel první listopadový čtvrtek do vídeňského Hofburgu, aby – pěkně hygienicky v roušce – odpovídal při mimořádném zasedání parlamentu na otázky poslanců. A měli se jeho političtí spojenci i odpůrci věru na co ptát; řeč byla o korupční aféře, která před rokem vymetla jeho šéfa z kancléřského úřadu (a srazila preference jeho konzervativní lidové strany ÖVP na polovic, viz graf). Tedy – mnoho té řeči nebylo, protože Schmid poslancům dohromady nic neřekl.

Pro poslance to byl šok. Schmid se v létě rozhodl spolupracovat s Úřadem pro vyšetřování korupce a hospodářské kriminality (WKStA) a svého bosse potopit. Od června do října strávil vypovídáním plných patnáct dnů. Ačkoli obsah jeho výpovědí měl zůstat pod pokličkou, několik detailů se dostalo na veřejnost. Stály za to.

Nečekané mlčení

Schmid například řekl, že skupina politiků ÖVP na ministerstvu financí podplatila deník Oe24, aby zveřejnil průzkumy veřejného mínění zmanipulované ve prospěch Kurze. To je podstatou největšího lidoveckého skandálu, jak jej dosud známe. Schmid však dodal podstatnou podrobnost: Kurz, tehdy ještě rakouský spolkový kancléř, o schématu věděl – a aby ze sebe smyl podezření, požádal Schmida, aby vzal na sebe všechnu vinu. „Rozhovor s Kurzem byl pro mě zlomovým momentem. Měl jsem toho plné zuby,“ řekl Schmid v citaci rakouské televize ORF.

Schmid je svého druhu pro spravedlnost požehnáním i prokletím. Loni v říjnu již bylo vyšetřování Kurzova politického vzestupu v plném běhu, úřady však hrály s kartami těsně u těla. V tu chvíli unikly ze Schmidova telefonu tisíce textových zpráv se šťavnatými detaily; Kurze to donutilo k rezignaci.

Poslanci se poté pokoušeli Schmida vyslechnout sami, ale ačkoli nasadili všechny páky, někdejší Kurzova pravá ruka se jejich stisku pokaždé vysmekla. Zlom přišel se Schmidovým říjnovým prohlášením, že slyšení na parlamentní půdě podstoupí. A skutečně, jak řekl, tak učinil – na slyšení se dostavil.

Daniel Deyl

Poslanci byli patřičně natěšeni. „Uzavřeme všechny mezery a zadní vrátka ve vyšetřování,“ řekla Stephanie Krisperová z opoziční strany NEOS, jež je zároveň členkou vyšetřovacího výboru.

Vládní lidovci byli pochopitelně natěšeni podstatně méně. Kancléř Karl Nehammer se snažil od vyšetřování WKStA distancovat, ale jeho manévrovací prostor se zmenšuje. A protože se lidovecké preference kvůli skandálu řádně smrskly, musí Nehammerovo kancléřské křeslo vydatně podpírat menší koaliční partner, strana Zelených.

Naneštěstí pro zdárný průběh vyšetřování (a naštěstí pro Kurze) Schmid v Hofburgu neřekl dohromady nic – a vůbec nic, co by už nebylo veřejně známo. Za dvě hodiny byl pryč a jeho právník si dělal z poslanců neskrývané šoufky. „Navzdory četným osobním nečestným obviněním proti sobě, motivovaným zvláštními zájmy, bude můj klient pokračovat v cestě spolupráce s orgány činnými v trestním řízení,“ řekl.

Důmyslná investice

Opoziční poslanci pociťovali, řekněme, rozčarování. Na vlně nevole vůči lidovcům se svezli kromě standardních stran i Svobodní (FPÖ), národovecky ladění konzervativci. „Toto je nejtemnější den rakouského parlamentarismu,“ deklamoval Christian Hafenecker, generální partajní tajemník. Jako varování mohou mainstreamové strany vnímat fakt, že FPÖ je v průzkumech voličských preferencí těsně druhá, pouhé dva procentní body za sociálními demokraty.

Co tedy Schmid před parlamentem skrývá? Přesnou odpověď neznáme, ale podle obžaloby je podezřelý ze zneužití své pozice k nezákonnému „odklonění“ 1,2 milionu eur z prostředků ministerstva financí – peněz daňových poplatníků – do mediální skupiny Österreich, kterou řídí jistý Wolfgang Fellner. (Tehdy byl Schmid na ministerstvu generálním sekretářem, kdežto Kurz mladým slibným šéfem diplomacie.) Österreich měla na oplátku uveřejnit průzkumy veřejného mínění, které mezitím připravil jiný Kurzův spojenec; o ministrovi zahraničí mluvily velmi příznivě a označily ho za nejlepšího možného nového lídra lidové strany. Podle průzkumů byl tehdejší lidovecký boss Reinhold Mitterlehner nerozhodný a slabý.

„Nikdy jsem ve skutečnosti nedošel tak daleko jako teď,“ napsal v roce 2018 Schmid v textové zprávě Johannesu Frischmannovi, Kurzovu bývalému tiskovému mluvčímu. Žalobci zprávu citují jako klíčový důkaz. „Důmyslná investice. A Fellner je kapitalista (…) Kdo platí, ten dostává. Miluji to.“

Globální stratég

Österreich obvinění podle očekávání odmítá. Tvrdí, že od ministerstva financí dostala mnohem méně peněz, než uvádějí vyšetřovatelé. Firma také popírá, že by přímo vyplacené peníze – za zveřejňování vládní reklamy – byly kdy podmíněny nestandardně vlídným zacházením z její strany. Nakolik to všechno trápí Kurze, jenž ve většině skandálů figuruje jako hlavní postava? Nejspíš ne moc. Žije ve Spojených státech (českého čtenáře napadne, že si možná za poctivě vydělané peníze koupil byt v Miami) a loni v prosinci – dva měsíce po odstoupení z funkce kancléře i šéfa lidovců – přijal nabídku na angažmá u amerického investora německého původu Petera Thiela. V jeho firmě Thiel Capital od té doby funguje jako „globální stratég“.

Za dobu svého působení ve vrcholné rakouské politice vešel Kurz ve známost natřikrát. Ve své době byl nejmladším šéfem exekutivy členské země Evropské unie; byli mu příliš špinaví uprchlíci ze Sýrie; zato v případě peněz dokázaly jeho hygienické nároky zmizet beze stopy. Co z toho je správnou vizitkou globálního stratéga, ví nejspíš jen Peter Thiel. ×

Kurzarbeit za všechny prachy

Co všechno stihl Sebastian Kurz za čtyři roky v čele lidovců (za vydatné pomoci kolegů uvnitř i vně své partaje).

Ibiza

• V roce 2019 se nechal vicekancléř a šéf Svobodných Heinz-Christian Strache natočit, jak přijímá žádost z Ruska o úsluhu výměnou za posílení vlastního vlivu. Na večírku řekl ženě, o níž věřil, že zastupuje mocného ruského oligarchu, že se v Rakousku politická moc získává penězi a korupcí. Navrhl, aby si Rusové koupili největší noviny v zemi a psali o něm v pěkném světle a on jim na oplátku poskytne politické „laskavosti“. Odhalení vedla ke kolapsu první vlády Sebastiana Kurze, s jehož lidovci byli Stracheho Svobodní v koalici.

Pilnacek

• Nejvyšší úředník ministerstva spravedlnosti Christian Pilnacek napojený na Kurze nechával uniknout citlivé informace týkající se několika probíhajících vyšetřování.

Cagas

• Rakouský hazardní průmysl systematicky a dlouhodobě podplácel politiky z řad lidovců a Svobodných. Právě vyšetřování této aféry přivedlo orgány ke Schmidovu telefonu; jeho obsah pomohl objasnit způsob, jímž si Kurz a spol. kupovali v médiích zmanipulované průzkumy veřejného mínění a tím vliv v zemi.

Wirecard

• Jan Marsalek, provozní ředitel společnosti Wirecard proslulé miliardovými podvody na investorech, dostával utajované informace od rakouské rozvědky. Několik pracovníků rozvědky kvůli tomu má na krku obvinění z přijímání úplatků.

ÖBAG

• Případ křivé přísahy v kauze ÖBAG; Kurz přihrál Schmidovi lukrativní pozici šéfa státní holdingové společnosti ÖBAG (jež funguje zhruba jako suverénní fond); poté měl parlamentu lhát, když vyvolal v zákonodárcích dojem, že ze své role měl na jmenování svého spojence jen pramalý vliv.