Komáři sužují některé lidi daleko více než jiné. Lidové (ne moc vážně míněné) vysvětlení zní, že dotyčný má „sladkou krev“. Podle nové studie, kterou zveřejnil vědecký časopis Cell, komáry ve skutečnosti přitahuje specifický pach některých lidí, a to konkrétně těch, jejichž kůže vylučuje velké množství karboxylových kyselin (jde o organické kyseliny, z nichž jsou obecně dobře známé třeba kyselina octová, mravenčí, mléčná nebo máselná).
Metoda, kterou tým (hlavní autorkou studie byla Maria Elena De Obaldiaová z Rockefeller University v New Yorku) k testování komářího vkusu použil, je poměrně jednoduchá, zato mimořádně pracná. Vybraných 64 dobrovolníků nejdřív nosilo šest hodin na ruce nylonovou punčochu, aby ji prosytilo svým osobním pachem.
Punčochy pak vědci rozstříhali na malé kousky a uspořádali komáří turnaj, k němuž využili samičky komárů tropických (Aedes aegypti), které kromě jiných vážných nemocí přenášejí žlutou zimnici či horečku dengue. Do uzavřeného kontejneru vždy vložili dva „provoněné“ kousky punčochy a počítali komářice, které jeden nebo druhý ústřižek přitáhl.
Než vyčerpali všechny kombinace, uplynulo několik měsíců, ale konečně měli data pohromadě a mohli sestavit žebříček atraktivity. „Nejatraktivnější byl subjekt 33, přičemž jeho skóre atraktivity bylo čtyřikrát vyšší než skóre atraktivity dalšího nejatraktivnějšího subjektu a více než stokrát vyšší než u dvou nejméně atraktivních subjektů 19 a 28,“ konstatovali autoři studie.
Jednou provždy
Následujícím krokem byla analýza pachových profilů jednotlivých „subjektů“ a výsledek zněl, že ty atraktivní se od neatraktivních liší vyšší produkcí karboxylových kyselin (nešlo o ty obecně známé, ale konkrétně o kyselinu pentadekanovou, heptadekanovou a nonadekanovou), které bývají v různě hojné míře součástí kožního mazu.
Výsledek je to vcelku jasný, přesto zatím nebyly spolehlivě zodpovězeny dvě zásadní otázky: proč někteří lidé produkují více karboxylových kyselin (zjevně se na tom podstatným způsobem podílejí „geny“, protože starší pokusy prokázaly, že jednovaječná dvojčata lákají komáry zhruba stejně) a proč komáři preferují právě pach těchto kyselin.
S jistotou lze ale naopak říci, že přitažlivost pro komáry si člověk udržuje po dlouhou dobu, dost možná navždy, a takové „detaily“ jako typ používaného mýdla nebo skladba potravy to nemohou změnit. Populárně-vědeckému časopisu Scientific American to potvrdila další spoluautorka studie, neurobioložka Leslie Vosshallová z Rockefeller University: „Vlastnost být magnetem pro komáry vám zůstane po celý život – a to je buď dobrá, nebo špatná zpráva, podle toho, kým jste.“
