Po Babišově jasné porážce v prezidentských volbách se komentátoři předháněli v předpovědích, co bude dál s ním a celým ANO. Spekulovali o pomalém rozpadu, úprku marketérů z topící se lodi, o rebelech a frakcích, či dokonce o tom, že Babiš čelí tlaku, aby odešel. Jako by zapomněli na povahu ANO a expremiérova politického angažmá.
Tak znovu: ANO není reálnou politickou, natož demokratickou stranou. Je to spíš fanklub, parta nekritických uctívačů, politická sekta svého gurua, družina čekatelů na výtah k moci. Mocenský nástroj v rukou svého jediného a věčného majitele, mecenáše, ideologa a lídra v jedné osobě. S ním stojí a s ním padá. Ať má právě deset, pět set, nebo pět tisíc členů. Uvnitř nic nekvasí, nesoutěží ani neexistují samočisticí instinkty. Ač by si to mnozí přáli, není to ani žádná smečka vlků čekajících na to, až jejich vůdce ztratí sílu.
Rozhoduje Babiš
O tom, co bude prosazovat ANO a kdo ho bude reprezentovat, s kým se bude spojovat a proti komu šturmovat, jakou přesně roli v něm bude hrát Andrej Babiš, tudíž ani tentokrát nerozhodovali členové, funkcionáři ani žádný sněm. Nýbrž výhradně sám Babiš. Jediní lidé, na které bude muset brát jakýs takýs ohled, jsou voliči, kteří budou ochotni ho volit.
Tak to bylo, je a bude. Hovořit o budoucnosti ANO má tedy smysl výhradně v souvislosti s tím, co má za lubem jeho předseda. A ten má za lubem si odpočinout, nabrat síly a pokračovat. Spekulace, že ho politika už nebaví, byly a jsou k smíchu. Baví, a náramně!
Tím se ovšem otevírá řada jiných otázek. Napříště jsou na řadě sněmovní volby. Ty Babiš musí vyhrát, a to tak, aby nemohl být odstaven. To znamená jediné. Buď musí získat absolutní většinu, nebo mít koaličního partnera, případně mít většinu s Okamurou.
ANO již poměrně hluboce zapustilo kořeny v části společnosti, zásadně kritické skoro ke všemu, co se událo v posledních více než třiceti letech doma, v Evropě i ve světě. Tedy ke globalizaci, k pokračující evropské integraci, k pomoci Ukrajině, ke svobodnému podnikání, k politikům a politickým stranám, k občanské společnosti, k odlišnému životnímu stylu a k řadě věcí, s nimiž nemusíme souhlasit, ale které je ve svobodné společnosti prostě nutné respektovat. ANO reprezentuje voliče volající po návratu něčeho a někam (a není jasné čeho a kam) a hledající své ztracené životní jistoty.
V naší společnosti je takových lidí dost a mnozí Babiše vidí pozitivně. Nezklamal je, neopustil je. Ale je tu i dost těch, pro něž je zatím nepřijatelný. Někteří ho mají dost, neboť už je v politice dlouho a už se stačil znemožnit. Jiní kvůli tomu, že je až příliš smířlivý, a jiní naopak proto, že jeho vystupování je až moc dryáčnické, blízké SPD.
Jak se dalo očekávat, Babiš hned zatroubil do boje. Udělal úkrok stranou. Šéfem stínové vlády se stane Karel Havlíček. To je neklamné znamení, že stínovka nefunguje a Babiš nad ní zlomil hůl. Pan majitel si teď musí rozmyslet, kam zacílí. Dá dohromady nový tým a nechá si do detailu změřit nálady. Bude sledovat, kam se společnost posune po zvolení nového prezidenta a kam ji posune počínání Fialovy vlády. A taky, co bude dělat konkurence. Okamura, ČSSD, komunisté, Přísaha, Danuše Nerudová. Teprve pak vytáhne na hlavní bitevní pole a otevře i dílčí válečná křídla.
ANO Andreje a Moniky Babišových
Zatím je to kosmetika, ale změny v ANO přijdou a budou velké. Na jedné straně Babiš semkne řady, což odnášejí a ještě odnesou rebelové. Na straně druhé něčím překvapí. Velkým oživením závěru Babišovy prezidentské kampaně bylo nasazení paní Moniky. Ukázalo se, že dokáže nejen dobře vypadat, ale umí se i trefit do nálady. A hlavně, i ji to baví.
Navíc svého chotě umí upozornit, že vypadává z role. To je a bude neocenitelné. Nikdo jiný si to ani netroufne.
Tak proč by do voleb nemohlo jít ANO Andreje a Moniky Babišových? Ti, co pomáhají – svou nadační charitou i v politice. A za nimi jednotný a radostný šik primátorů Plzně, Olomouce, Ústí, Pardubic, Zlína a Varů a starostů, lehce okořeněný jmény úspěšných sportovců, hasičů, bývalých policistů, lékařů a vysokoškolských profesorů.
A třeba i pod staronovým heslem „ANO, (zase) bude líp“.
