Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Snažil jsem se do poslední chvíle. Teď mám vyjasněno, že s ANO už nechci mít nic společného, říká bývalý místopředseda hnutí Ivo Vondrák.
Z korunního prince ANO a politika, který po dvě volební období pracoval jako hejtman pro Moravskoslezský kraj a mimo jiné ho provedl i kritickými časy pandemie, je již pouze řadový poslanec. Profesor a bývalý rektor univerzity doplatil na to, že odmítl podpořit svého předsedu Andreje Babiše v prezidentských volbách. „Ničeho nelituji. Kdybych se dostal do stejné situace, udělal bych to znovu,“ říká nyní politik, který hnutí zcela opustil. „Nikdy nepřistoupím na to, že by snad mým jediným právem bylo opakovat, co mi nadiktuje někdo jiný,“ vysvětluje.
Najednou jsem zjistil, že se konečně stávám vládcem svého času. Zároveň se mi strašně ulevilo. Konečně jsem vyřešil vnitřní spor, který ve mně narůstal několik let. A tím myslím spor mé vnitřní integrity s tím, co bych nazval stranickou loajalitou. To napětí bych nikomu nepřál, bylo enormní. Jednoho dne jsem si tedy řekl, že je nutné nějaké řešení. Mimochodem, na toto řešení jsem se zeptal i umělé inteligence. Zajímalo mě, jak by si poradila s otázkou svědomí, stranickou disciplínou, vnitřním konfliktem. Celkem mě pobavilo, když mi poradila přesně takové kroky, jaké jsem zvolil. Z toho mimochodem vyplývá ten prostý fakt, že AI neumí nic jiného než to, co do ní sami vložíte, co ji naučíte.
Strašně jsem se snažil. Opravdu. Přesvědčoval jsem. Vysvětloval jsem. Usiloval o konsenzus. Jenže k tomu potřebujete partnera k diskusi. Toho se mi dlouhodobě nedostávalo. Čím dál víc jsem čelil tomu, že zadání, stranická linie, postoje… přicházely shora. Nikoli zezdola, jak se u zdravého hnutí očekává. Dlouhodobě jsem třeba usiloval o to, aby byla svolána programová konference. Abychom si jasně řekli, jakou politiku chce ANO dělat. Volal jsem po tom opakovaně. Obvykle to zazdilo vedení hnutí, že nic takového není potřeba. Nicméně teď jsem zaznamenal slova Andreje Babiše, že svolá ideovou konferenci. Takže očividně k tomu prostor je, jen to nesměl navrhovat Vondrák. (úsměv)
Ničeho nelituji. Kdybych se dostal do stejné situace, udělal bych to znovu. Podívejte, tady ve sněmovní kanceláři mám puštěné jednání Sněmovny (čtvrtým dnem probíhala jednání ke konsolidačnímu balíčku, pozn. red.). Být v ANO, tak tam musím sedět v lavici a mít v ruce něco napsaného, co prostě musím říct na plénu. Stála by nade mnou paní předsedkyně poslaneckého klubu (Alena Schillerová, pozn. red.), která vyžaduje disciplínu, pokud jde o vystupování.
Poslanec prostě musí využít jakékoli možnosti prodlužovat jednání Sněmovny, obstruovat. Myslíte, že tam kolegové z ANO sedí rádi? Pochybuji. Ale disciplína je disciplína. Nesouhlasím s tím. Vystupovat mám ve chvíli, kdy k věci mám co říct. Ne že mi někdo dá do ruky papír, nejlépe se zadáním: hlavně číst co nejpomaleji. Projevy pro plénum Sněmovny mi nepsali asistenti ani marketing hnutí. Psal jsem si je sám. Mimochodem, klidně bych hlasoval pro to, aby se poslancům zakázalo číst jejich postoje z papírů. Vám nepřijde nedůstojné, pokud politik placený z vašich daní čte do slova a do písmene to, co mu někdo napsal? Někteří z nich ten text vidí vůbec poprvé a podle toho to taky vypadá. Bohužel.
A jak chcete reagovat, pokud tomu třeba vůbec nerozumíte? Nikdy jste se tématu nevěnoval, jen prostě máte zadání využít svého práva a vystoupit? Pro mě je demokracie o diskusi. Řekněme si na rovinu, že ta je ve Sněmovně zastoupena už jen málo. Je to souhrn monologů, textů napsaných zpravidla někým jiným. Fakt, že opoziční poslanec přijde s papírem, něco přečte, reaguje na to někdo z vládního tábora a onen poslanec často jen bezradně kouká a už nereaguje, to myslím celkem výmluvně dokazuje. To opravdu není diskuse, jakou bych od Sněmovny očekával.
Je škoda, že poslanci hnutí ANO nejdou příkladem, aby o žvanírnu nešlo, aby se zákony projednávaly věcně. Chtěl bych ale říct, že jsem strašně rád za výjimky. Někdy se stane, že Sněmovna funguje, střetávají se argumenty, dochází k výměně názorů i odborných postojů. Takové situace mě těší – i coby dnes už bývalého opozičního politika.
Nebyla to jen otázka posledního roku, byť média se samozřejmě orientovala zejména na toto období. Těch konfliktů mě a jiných představitelů ANO bylo poměrně dost, a to po několik let. Několikrát jsem od pana Babiše dostal doporučení: Tak si založte vlastní hnutie! To bylo v reakci nikoli na to, že bych něco hlásal, něco měnil proti vedení strany, ale jen protože jsem chtěl, abychom se o důležitých věcech bavili. Proč bych si měl kvůli tomu, že chci svolat programovou konferenci a pobavit se s ostatními členy o směřování partaje, zakládat vlastní hnutí? Nebo když jsem říkal: Tenhle zákon není špatný, pojďme se pobavit o možné podpoře. Reakce byla tvrdá, neústupná: Založte si vlastní hnutie! Ptal jste se ale na konkrétní situace. Zlomový bod, kdy stranická politika začala jít proti mému přesvědčení, byla pandemie covidu-19. Byl jsem v té době hejtmanem Moravskoslezského kraje.
Přesně tak. Jako hejtman jsem stál v čele krizového štábu kraje, a byť si mnozí myslí, že klíčová byla opatření na úrovni státu, troufám si tvrdit, že nejvíce práce musely odvést kraje – krajské zdravotnictví, sociální služby, očkování, bezpečnost… Čekal jsem, že vláda nám bude pomáhat. A když ne pomáhat, tak nám alespoň nebude házet klacky pod nohy. Jenže to, čeho jsme se dočkali, a věřím, že to byla zkušenost více hejtmanů, byl chaos. Komunikace předsedy vlády i jeho konkrétní kroky byly v době národní krize špatné, protiřečily si. Když mě někdo žádal, ať se k tomu vyjádřím, jako představitel hnutí ANO jsem čelil opravdu zásadním etickým dilematům.
Protože Andrej Babiš se rozhodl, že bude kandidovat na prezidenta. Toto své rozhodnutí oznámil v televizi Nova v neděli večer. Den předtím, než se měla ve vedení ANO vést diskuse, koho nominujeme do prezidentské volby. To jsem vůbec nechápal. Koukal jsem na ten televizní přenos, kroutil hlavou. První billboardy pak nesly hlavní slogan, že je krizový manažer. Cože? Po tom, co jsme jej viděli v akci během covidu? Ne. V tu chvíli jsem si řekl, že toto prostě není pravda. A já tuhle nepravdu krýt odmítám.
Krizový manažer a dobrý krizový manažer, to je podle mě celkem rozdíl. Jako hejtman jsem měl k dispozici odborný poradní orgán. Seděl v něm například i docent Rastislav Maďar, respektovaný epidemiolog. Jako hejtman jsem se rozhodoval podle toho, co mi poradili tito odborníci. Výsledek byl moje zodpovědnost. Na národní úrovni ale premiér neposlouchal ani vlastní ministry zdravotnictví. To rozvolnění v zimě 2020, abychom si užili hezké Vánoce, které vedlo k další obrovské vlně covidu, mě tíží za ANO dodnes.
Nejprve bych rád zdůraznil jednu nepřesnost, která občas v politickém prostředí zazní. Někdo říká, že jsem Babiše zradil. Že jsem o tom, že ho volit nechci a nebudu, informoval až poté, co byly k dispozici průzkumy veřejného mínění, podle nichž neměl šanci uspět v druhém kole proti komukoli. Není to pravda. Poprvé jsem o tom, že je pro mě velmi problematický kandidát, hovořil již v říjnu 2022.
Ne. Ale nikoli proto, že bych nechtěl, ale protože nebyla příležitost. Celý přístup vedení hnutí k prezidentské volbě byl zvláštní. Dlouho jsme neměli žádného kandidáta, byť se samozřejmě spekulovalo o Andreji Babišovi. Ale on nikdy na předsednictvu nevyjádřil svůj záměr, že by rád kandidoval. Jediné, co jsme tam řešili, byly technické a provozní věci typu, kdo bude dělat kampaň a kolik bude stát. Pak se najednou svolalo předsednictvo na pondělí 30. října. Že nebude příliš času na diskusi, trochu naznačovalo to, že už hodinu po zasedání měla proběhnout tisková konference. Říkal jsem si, že alespoň nějaký prostor ale dostaneme… No a Babiš kandidaturu pustil večer předtím v komerční televizi. Takže prostor nebyl žádný. Měli jsme přijít a odmávnout to. Za totality to nebylo o moc jiné: kdo nepřijde, neřekne hlasitě ano, bude mít popotahovačky.
To nešlo. Novinářka v Seznam Zprávách se mě zeptala. A já prostě řekl, co jsem měl na srdci. Nechtěl jsem, aby prezidentem České republiky byl chaotik, někdo, kdo mění názory podle toho, kolik mu přinesou hlasů. Absolutně jsem nesouzněl s tím, že by se takto měla vyjadřovat hlava státu. Forma ani věcný obsah této osoby prostě nenesou ten nadhled, který si funkce prezidenta žádá. Na přímou otázku jsem přímo odpověděl.
Nabyl jsem skálopevné přesvědčení, že země potřebuje takového člověka. Nikomu to nevnucuji, ale líbil se mi jeho styl vyjadřování, jeho hodnoty a to, že jeho porevoluční profesní život jasně dokazoval, že pro něj bude tato země a její občané na prvním místě. A taky se umí srozumitelně vyjádřit, což mi přijde jako klíčová kompetence pro prezidenta České republiky.
Pane redaktore, to je pěkné. Jak dlouho mu to vydrželo? Do první tiskovky, kterou svolal po prvním kole prezidentské volby. Kde nevkusně kritizoval všechny, od soupeřů po novináře, každého. Ne, tenhle člověk se s funkcí nezmění. Tahle tiskovka mě utvrdila v tom, že mé rozhodnutí podpořit Pavla bylo správné. Mimochodem, ten akcent na to, že jen Babiš nás zachrání před válkou, to bylo něco příšerného. Na to by se zapomenout nemělo. Že chce pan Babiš mír? To přece chceme všichni. Ale válka probíhá opravdu nepříliš daleko od našich hranic. Je naivní myslet si, že to není důvod k obezřetnosti a přípravám na různé scénáře vývoje.
Kdepak, déle. Byl jsem už proti tomu, když v roce 2018 podpořilo hnutí ANO v prezidentské volbě Miloše Zemana. V řadě případů jsem šel proti zadáním a přáním našeho předsedy.
Protože začátky mého působení v hnutí měly hodně daleko od beznaděje, kterou jsem zažíval v posledních měsících. Vstupoval jsem jako středopravicový politik do středopravicového hnutí. Emisaři ANO za mnou přišli jako za úspěšným rektorem Vysoké školy báňské – Technické univerzity v Ostravě. Líbil se mi princip vtáhnout do politiky úspěšné lidi z různých oblastí života společnosti. Kvůli této politické příležitosti jsem dokonce o rok zkrátil svůj rektorský mandát. Věřil jsem, že díky znalosti místního prostředí můžeme opět nastartovat Ostravu a celý Moravskoslezský kraj. Chtěl jsem, aby se ze strukturálně postiženého regionu stal region inovací, vzdělanosti, podporující talenty, podnikání, svobodné prostředí.
Tak hlavně konkrétně těmto dvěma přišlo velmi vhod, že jsem ze hry. Byl jsem výrazným hejtmanem a představitelem hnutí, byl jsem pro ně v hnutí konkurencí (Vondrák byl opakovaně řadou médií označován za korunního prince ANO, pozn. red.). Mají volné pole, ať si to užijí.
Ale za jakou cenu? Kritizovat nestačí, ale z pohledu voliče to je atraktivní. Nesouhlasím, že současné problémy státu vyřeší to, že do systému nalijeme další miliardy korun. Chceme zachraňovat všechny, ale nemáme na to. Stát na to nemá. Nezaznamenal jsem, že by ANO předložilo svůj návrh konsolidace veřejných financí. Bohužel, mé přání jednat namísto použití obstrukcí a blokování Sněmovny nepadalo na úrodnou půdu. Lidé určitého typu na to nereagovali.
Lidé, kteří jsou ve své podstatě velmi oddáni přáním pana předsedy. Nepřipouštějí diskusi a někdy mi to přišlo až explicitní, jak nabízeli jen taková řešení, aby se zalíbila jemu. Chci být solidní, proto vám nebudu říkat, co zaznívalo během jednání. Ale občas jsme se na sebe s některými kolegy podívali a následně si řekli: To snad bylo víc Babiš než samotný Babiš.
Jako věčný optimista a idealista chvilkami spíše zklamaný. Víte, já věřím, že jsem ve funkci hejtmana udělal maximum možného, a snad je to i vidět. A co nejlépe jsem se snažil řídit i školský výbor Sněmovny. Jak je vidět, něco takového v politice nemá žádnou váhu, což mě mrzí a dle mého to je taky důvod, proč z hnutí ANO odešla už řada osobností.
To skutečně připomínalo sedmdesátá léta. Bohužel jsem se zklamal i v případě některých blízkých spolupracovníků. Moje většinová podpora totiž trvala jen do té doby, než jinou představu vyjádřil pan předseda a jeho spolupracovníci. Ve chvíli, kdy situaci přijel do kraje „řešit“ manažer hnutí, bylo jasné, že nastal zlom.
Problémový jsem byl nejen já, ale i primátor Ostravy, pan Tomáš Macura. Ti lidé, kteří za námi stáli do poslední chvíle, v hnutí prakticky skončili. Jeden konkrétní příklad: když jsem po prezidentské volbě cítil určitý tlak, sám jsem požádal o hlasování krajského klubu a to bylo naprosto jednomyslně v můj prospěch. Najednou se před červnovým jednáním krajského zastupitelstva hlasovalo znovu tajně a skončilo to plichtou – proto jsme se dohodli, že pokračujeme dále ve stejném složení. Přesto se hlasování opět opakovalo v pondělí před zastupitelstvem a tentokrát veřejně, aby bylo vidět, jak kdo hlasuje. Zde jsem již podporu dalších členů ANO nezískal. Ale všechno zlé je pro něco dobré. Na funkcích nelpím. Od roku 1990 jsem byl stále v nějaké funkci a dříve nebo později se muselo stát to, že je opustím. Jsem rád, že si stojím za svým názorem a také vám ho tu říkám.
Obávám se, že převládající postoj vedení hnutí byl takový, že jsem měl právo opakovat. Tu radost jsem jim ale v řadě situací nedělal. Autokratický styl řízení hnutí mi prostě nikdy nebyl blízký.
Všechno tomu nasvědčuje. ANO velmi usiluje o voliče Tomia Okamury, dokonce to předseda říká otevřeně. Rád bych ale podotkl, že o tomto novém směřování jsme se na žádném předsednictvu nebavili, neboli domnívám se, že to byl opět nějaký velmi rychlý nápad pana Babiše, který byl expresně realizován. K ideálům, jaké jsme si v začátcích řekli s Tomášem Macurou (bývalý člen ANO za Ostravu, pozn. red.) a Petrem Vokřálem (dříve v hnutí ANO za Brno), tedy liberálním pravicovým, to má daleko. Populismus není vlastní ani jednomu z nás.
Ano. Otevřeně se šířilo, že podpora Vondráka znamená stopku v příštích krajských volbách.
Ale v ANO je schvaluje ještě vedení hnutí. Nejenže schvaluje, ale může dokonce provádět jakékoli změny. Pozitivní na tom je, že vedení tak může do politiky vtáhnout i jiné – třeba zajímavé – lidi. Nevýhodou, že můžete vyřadit takové lidi, kteří neříkají totéž co vedení.
Děkuji, že to říkáte. Opozice nebyla tím, kdo usiloval o mé odvolání. Ani naši pravicoví koaliční partneři. Byli to mí kolegové z ANO. Někdo může namítnout, že to je politika. Já reaguji, že politiku děláme my, lidé.
I já jsem zaznamenal určité články, v nichž se psalo o tom, že šlo o výměnu. Paní Schillerová prý navrhla koalici, že pokud mě nechá odvolat z výboru, na oplátku projde mediální zákon. Obojí se stalo. Jednu chvilku jsem dokonce byl z výboru odejit zcela, nakonec tu ale mohu působit alespoň jako nezařazený poslanec bez vedoucí pozice (prosadili to poslanci vládní koalice, pozn. red.). Stále věřím, že k problematice mám hodně co říct. Celý život jsem spojený s vysokoškolským prostředím, jako hejtman jsem měl na starosti krajské školství, rozumím vědě a výzkumu a mám zkušenosti s tím, jak se dělá školství jinde a jinak.
Jako slušný, galantní muž bych se asi chtěl nějakému obšírnému hodnocení vyhnout. Řeknu ve zkratce, že oproti ní mám se vzděláváním poměrně velké zkušenosti. Já bych rád žil ve světě, kde to, že něčemu rozumíte, je považováno za přednost.
To je celkem děsivý management. Značí to, že jde o kvantitu. Mně vždy šlo o výsledky a o to, jestli moje výstupy mají nějakou relevanci.
To je celkem trefné. Mimochodem, vzdělání se věnujete, takže víte, že nedávno prošel zákon, který uzákonil plat učitelů na 130 procentech průměrné mzdy. ANO to podpořilo a tepalo vládu, že z novely vyňala nepedagogické pracovníky ve školství. A také za to, že není jasně určeno, z kterého roku se to vypočítá. Už v roce 2021 jsem říkal, že uzákonit něčí plat je absolutní nesmysl. Vytváří se tak mandatorní výdaj, který výrazně omezí manévrovací prostor vlády ohledně udržení rozpočtů. Podle mého názoru taková věc patří do programového prohlášení jako jistá proklamace. Voliči ať posoudí, zda to bylo naplněno. Ale určitě to nemá být v zákoně.
Tím se vracíme k excelové tabulce. Když jsem kdysi říkal, že uzákonit něco takového je nesmysl, tehdejší ministryně financí Alena Schillerová se mnou souhlasila.
Je to zajímavá myšlenka, protože takto to jinde ve světě rovněž funguje. Problém je, že podobnou zásadní změnu nemůžeme přijmout během necelých dvou let, která této vládě zbývají. A také mi chybějí nějaká data. Domnívám se totiž, že taková změna by mohla způsobit vygradování už současného problému: kapacit škol v některých oblastech a v některých oborech studia. Nastat může rovněž to, že nebudeme mít dost učitelů, protože neplatí pravidlo, že učitel základní školy může okamžitě přejít učit na školu střední. Pokud se ale chceme bavit o struktuře škol, jistě je to namístě.
Za sebe mohu říct, že se mi líbí model třeba ve Finsku. Ten počítá s devíti lety základní školy stejně jako u nás, ale se zkrácením střední školy s maturitou ze čtyř na tři roky. Uvolní to část kapacity středních škol, rovněž učitelů nebude potřeba více. Je to ale jen takový námět, určitě to není k realizaci z měsíce na měsíc.
Určitě jsem pro to, aby bylo v Česku vyšší zastoupení škol poskytujících všeobecné vzdělání, a to opravdu nemusejí být jen gymnázia. Osobně bych ale více podpořil prostupnost škol. Bylo by žádoucí, aby si během svého studia mohl i učeň říct, že chce maturitu… A po maturitě zkusit vysokou školu. V Bavorsku je zhruba čtyřicet procent studentů vysokých škol, kteří šli cestou odborného vzdělávání a maturitu si dodělali. Mimochodem, ta je tam státní a je z němčiny a matematiky. Matematiku jako maturitní předmět dlouhodobě podporuji, protože podle mého vás učí takovému stylu myšlení, který následně využijete na vysoké škole napříč obory, včetně humanitních.
Pokud ano, tak jako nezávislý. Po svých zkušenostech s ANO se do další strany nehrnu. Nevím ani, zda ještě mám ambice být hejtmanem. Byl jsem jím po dvě volební období a podle mě to pravidlo „dvakrát a dost“, které platí třeba u prezidenta nebo rektorů, dává smysl. Nicméně s ANO už nechci mít nic společného, tohle je uzavřená kapitola.
Teď už je pro mě těžké to posoudit. Tu ambici má jak Karel Havlíček, tak Alena Schillerová. Andrej Babiš sice opakovaně řekl, že s politikou skončí, že se bude věnovat byznysu, ale jako jiné věci i toto podle mě bude záviset na jeho aktuálním rozpoložení. Jak ho ale znám, s politikou neskončí, nebude se jí chtít vzdát. Otázkou je, zda bude chtít působit v rovině exekutivní, nebo z pozice lídra. ×
