Specifický volební systém v USA může vést k tomu, že se prezidentem stane kandidát, který dostane menší počet celkových hlasů. Před čtyřmi lety z toho těžil Donald Trump a letos se situace může opakovat.
Volby v USA, ilustrační foto | Profimedia.cz
Prezident se ve Spojených státech volí nepřímo. V praxi to znamená, že občané svými hlasy určují, jak budou rozhodovat volitelé v jednotlivých státech. Používá se k tomu většinový systém (s výjimkou Nebrasky a Maine, které volitele rozdělují kombinovaně), a prezidentští kandidáti tak získají všechny volitele z konkrétního státu. Je tedy úplně jedno, zda například Donald Trump vyhraje v Texasu o sedm procent, či o pouhé desetiny. V obou případech by mu připadlo všech 38 tamních volitelů.
Počet volitelů jednotlivých států se odvíjí od počtu jejich zástupců v Kongresu (členové Sněmovny reprezentantů + Senátu). Zatímco třeba Vermont přidává do celkového součtu 538 volitelů jen tři, Kalifornie rovnou 55. Reálně se ale o stát na západním pobřeží země ani nesoutěží, v posledních letech v něm mohou s jasnou podporou počítat demokraté.
Systém s voliteli tak může vést k tomu, že se prezidentem stane kandidát, který dostane v absolutním vyjádření menší počet hlasů od občanů. Reálně to není až tak častý jev, dva příklady ale najdeme v nedávné historii.
Hodně dramatické byly volby v roce 2000, v nichž se utkali republikán George W. Bush a demokrat Al Gore. Bush dostal o půl milionu hlasů méně než jeho soupeř, na volitele jej ale udolal v poměru 271 : 266, přičemž ke zvolení jich je potřeba alespoň 270. Nesmírně těsný byl hlavně rozdíl na Floridě, kde Bush získal o 1784 hlasů (z celkového součtu téměř šesti milionů) více než Gore. Demokraté se s tím odmítali smířit, upozorňovali na nesrovnalosti při započítání hlasů a u Nejvyššího soudu Floridy se jim podařilo docílit nařízení o manuálním přepočítání hlasů ve třech obvodech. Republikáni se v reakci obrátili na Nejvyšší soud USA, který přepočet zastavil (v té chvíli vedl Bush už jen o 537 hlasů).
V minulých volbách v roce 2016 dostal republikán Donald Trump téměř o tři miliony hlasů méně než demokratka Hillary Clintonová, na volitele ale vyhrál přesvědčivě 304 : 227. Pomohlo mu k tomu i několik velmi těsných vítězství. Například v Pensylvánii získal jen o 0,72 procenta více hlasů, i tak ale všech 20 volitelů připadlo jemu.
Trump byl kvůli tomuto volebnímu paradoxu před čtyřmi lety terčem kritiky, někteří voliči Clintonové dokonce odmítali (a dodnes odmítají) uznat jeho legitimitu. Jde však o zcestnou myšlenku. Kdyby se totiž rozhodovalo na základě celkového součtu hlasů, úplně by to změnilo předvolební kampaň. Například ve zmíněné Kalifornii by byli republikáni určitě mnohem aktivnější a také motivace jejich příznivců přijít k volbám by byla větší.
Pokud Trump vyhraje i letos, takřka jistě to bude se stejným scénářem, v celkovém součtu hlasů bude za Joem Bidenem zaostávat. Už dříve republikánský kandidát avizoval, že v případě neúspěchu se může obrátit na Nejvyšší soud, podobně jako před 20 lety Bush. V tomto směru zdůraznil důležitost toho, že v něm převažují konzervativně naladění soudci (tři z nich mohl během svého mandátu doplnit).
Nejvyšší soud však sám o sobě nemůže Trumpovi vítězství přihrát. Podobně jako před 20 lety může zastavit přepočítávání hlasů, jinak jsou ale jeho možnosti omezené. Trump nicméně doufá, že by do hry mohl vstoupit i u korespondenčního hlasování, jehož hodnověrnost úřadující šéf Bílého domu opakovaně zpochybnil. Pokud by například nastala varianta, při níž by Trump před započtením hlasů poštou vedl, může se snažit zastavit jejich přičítání.
Tehdy se ukáže, zda situace v USA už dospěla tak daleko, že přestal fungovat systém brzd a protivah a nezávislost justice na exekutivě.
