Prázdninová čísla mají nabídnout počtení, na které jindy nebývá tolik času. Kdy jindy nastává ta správná chvíle začíst se a pak v klidu přemýšlet o textu, který zaujal. Troufám si tvrdit, že se jich tentokrát v týdeníku Hrot urodilo požehnaně.
Rozhovor s Igorem Rattajem, šéfem společnosti Tatry Mountain Resorts, který provozuje střediska nejen v Tatrách a Krkonoších, ale i v Polsku a Rakousku, potvrzuje, jak různé jsou postoje vůči byznysu, který se odehrává uprostřed vesměs chráněné přírody. Rakušané dělají cestovní ruch dlouho, mají ho v krvi a vědí, že je živí – podle toho k tomu přistupují úřady, samospráva, ochránci přírody, zatímco v Česku a na Slovensku hledáme rovnováhu obtížně a podezírání byznysu je veliké. To zas tolik nepřekvapí, ale kdo má z první ruky zkušenost v tom, jak se kde staví k finanční pomoci oboru, který to vinou koronaviru schytal víc než většina ostatních? Všichni jsme zachytili, že Rakousko bylo velkorysé, ale že po měsících ještě na účtech nepřistálo nic, to je fakt zajímavé.
Na to, že se ne tak dávno investovaly velké peníze do různých iQLandií, které mají zábavnou formou vzbudit v dětech zájem o techniku a přírodní vědy, je pozoruhodně macešský způsob, jak se teď stavíme k finanční podpoře jejich opětovného rozjezdu. A to tady utrácíme miliardy na účely, jejichž vazba na budoucí prosperitu není jenom nesrovnatelně slabší, ale fakticky neexistuje.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot
