Pracovat v Británii? To radši půjdu jinam

Británie byla po desítky let magnetem na přistěhovalce. Teď se situace hlavně kvůli brexitu, propadu libry a inflaci začíná obracet

Pracovat v Británii? To radši půjdu jinam
ilustrační foto | Shutterstock.com

Není spolehlivějšího způsobu měření ekonomické a společenské perspektivy jakékoli země či regionu, než jsou odjezdy tamních mladých a vzdělaných občanů. I v dobách hlubokého míru lze podle „hlasování nohama“ spolehlivě usuzovat, jaký je kolektivní názor na to, kde je tráva zelenější. Příkladů lze nalézt bezpočet. I vzhledem k blížícímu se třicátému výročí české a slovenské samostatné státnosti lze vzpomenout, jak se autor těchto řádků krátce po volbách v červnu 1992 ocitl v jedné studentské knajpě v Bratislavě. U vedlejšího stolu interpretovali výsledky drtivého vítězství Vladimíra Mečiara s jeho národovecko-populistickým hnutím HZDS jednomyslným: „Odjebať sa odtiaľto, ale čo najrýchlejšie.“

A mohlo to být daleko, neboť migrace za prací do zahraničí nebo za obecně lepšími příležitostmi je mnohdy mezikontinentální záležitost a některé země byly tradičními „exportéry“. Mírně nadpoloviční většina obyvatel Argentiny je italského původu, zatímco například severovýchod Spojených států byl výrazně ovlivněn přistěhovalectvím z Irska, kde má kořeny 9,7 procenta amerického obyvatelstva, jak uvádí cenzus z roku 2020. Dnes superbohaté Norsko bylo kdysi, v 19. století, proporcionálně k počtu obyvatel na třetím místě žebříčku vystěhovalectví, zatímco Británie byla čtvrtá.

Ten Pound Poms

Britské ostrovy dodávaly kolonisty ve velkých počtech zejména pro všechny klimaticky přijatelné části tehdejšího impéria, od Kanady a Spojených států přes Jižní Afriku, vysočinu kolem keňského hlavního města Nairobi nebo výše položené části dnešního Zimbabwe až po Austrálii a Nový Zéland.

Vydání

Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot

Máte účet?

Přihlásit