Požehnaná krize a hrůzy konjunktury

Svět směřuje k hospodářskému propadu, o kterém MMF tvrdí, že může být stejně hluboký jako ten ve 30. letech minulého století. Řadě lidí nejspíš okamžitě naskočí výjevy ze Steinbeckových Hroznů hněvu - armády bezcílně se potloukajících nezaměstnaných, mračna prachu, hlad, zmar, vykořenění a někde vzadu neodbytně číhající smrt. Velká hospodářská krize byla samozřejmě tragických příběhů plná, ale - ačkoli se to vzpírá lidské intuici - umíralo se během ní méně a žilo zdravěji než v dobách konjunktury.

Ponaučení z krize

Celá desetiletí se to přehlíželo. Za poslední ekonomické recese se ale sociální dopady velké hospodářské krize dostaly ve Spojených státech do kurzu a například ze studie, kterou v roce 2009 publikovali v prestižním vědeckém časopise PNAS (Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America) José A. Tapia Granados a Ana V. Diez Rouxová, plynou až překvapivě jednoznačné závěry. Devastující ekonomický pokles a katastrofální růst nezaměstnanosti, které s sebou přinesla velká hospodářská krize, provázelo snížení úmrtnosti v takřka všech věkových skupinách včetně kojenců a naděje dožití (střední délka života) se z 57,1 roku v roce 1929 zvedla na 63,3 v roce 1933 (viz graf Žijte chudě).

Pozoruhodné je, jak přesně vrcholy a dna křivky zobrazující naději dožití kopírují - samozřejmě v opačném gardu - výkyvy ekonomiky. Nejdřív poválečná hospodářská krize z let 1920 až 1921 vystřelila střední délku života strmě nahoru (de facto nám to říká, že tehdy v různých věkových skupinách poklesla úmrtnost). Naděje dožití v následujících letech konjunktury oscilovala na nižší úrovni, ovšem velká hospodářská krize ji katapultovala do netušených výšin. Když se ekonomika v polovině 30. let vzpamatovala, poklesla i naděje dožití, ovšem další - naštěstí jen krátká - deprese ji roku 1938 zase vrátila nahoru.