Poslední Zemanova facka? Prezident opět potvrzuje, že mu v politice vždy šlo jen o sebe
Ať už to Miloš Zeman se jmenováním nového šéfa Ústavního soudu myslí vážně, nebo jde jen o jeho obvyklou provokaci, je to další důkaz, že vlastní prospěch a vyřizování účtů vždy stavěl nad zájmy společnosti.
Může to být jenom další z jeho her, kterou na sebe chce upozornit, ale může to být také další z kroků, jak pořádně ohnout Ústavu. Prezident Miloš Zeman potvrdil, že uvažuje o předčasném jmenování nového předsedy Ústavního soudce, který by nahradil Pavla Rychetského.
Problém je v tom, že Zemanovi vyprší jeho prezidentské období v březnu a Rychetský končí až v srpnu. To by znamenalo, že by Zeman svému nástupci „sebral“ jeden z prvních důležitých úkolů, který by na nového prezidenta na Hradě čekal.
Ale třeba to tak nedopadne. Kdo ví? Třeba to ještě ani neví sám Zeman. Třeba čeká, jak na tom bude jeho favorit Andrej Babiš (ANO), s nímž si v zákulisí nepochybně vyjasňuje nejednu hradní záležitost.
Třeba skutečně jen Zeman kalí vodu, aby upoutal pozornost a teď se z pohodlí lánského zámku dobře baví, jak to všichni řeší. Třeba se tím chce pomstít Rychetskému, s nímž se před časem názorově rozešel.
Vzhledem k Zemanovým předchozím krokům, kdy si Ústavu ohýbal tak, jak se mu to zrovna hodilo, ale variantu, že by Rychetského nástupce chtěl skutečně jmenovat s několikaměsíčním předstihem, vyloučit nemůžeme.
V tu chvíli je ovšem na stole otázka, zda by to vybraný kandidát z řad současných ústavních soudců přijal. Ale třeba ano.
Co by bylo potom? Napadl by například Zemanův nástupce tento krok u soudu? Jeden z právních výkladů totiž říká, že není možné někoho jmenovat do obsazené funkce. Lidé okolo Zemana ovšem mohou argumentovat, že nový předseda Ústavního soudu se ujme funkce až po vypršení Rychetského mandátu.
Otázkou také je, zda by proti Zemanově kroku existovala nějaká účinná obrana, když je podle Ústavy předseda Ústavního soudce neodvolatelný.
Každopádně platí, že si prezident Zeman chce konec svého hradního panování patřičně užít. Bez ohledu na to, co jeho rozhodnutí a výroky ve společnosti způsobí.