Česká republika má ze zákona pouze jednoho ombudsmana. Jmenovaným veřejným ochráncem práv je právník Stanislav Křeček a obracet se na něj může každý občan, který má pocit, že úřady a další instituce nejednají tak, jak by měly. Jenže Křečkové se nám v poslední době nějak rozmnožili. Svého Křečka mají banky, Česká pošta… A zabydlují se nám už i na univerzitách.

O tom, že některé vysoké školy postupně zavádějí své ombudsmany, jsme psali zde. Vedení vzdělávacích institucí tak reagují na případy sexuálního a jiného obtěžování ze strany učitelů směrem ke studentům či mezi studenty navzájem.

Jenže zatímco dříve si s podobnými problémy za zavřenými dveřmi poradili děkani, případně rektoři, teď to budou mít na starosti ombudsmani. V minulém týdnu o obsazení pozice informovala Masarykova univerzita v Brně či Slezská univerzita v Opavě.

Ve světě tato pozice na školách není nic neobvyklého. Často jde ale o krok související s „woke culture“, o níž už víme, že se utrhla ze řetězu a požírá i některé progresivisty. Připomeňme, že být aktivní není totéž jako být aktivistický. A my bychom měli být velice obezřetní, aby ombudsmani byli „pouze“ aktivní.

Dva poslední zmíněné příklady, tedy Brno a Opava, je v tomto kontextu nutné sledovat obzvlášť pozorně. Jak totiž informovala Masarykova univerzita, tamní ombudsman bude nesmírně vlivnou figurou – „bude zároveň nejvyšším představitelem nově vznikajícího Odboru celouniverzitní ochrany práv, který bude podléhat přímo rektorovi“.

No a Opava se jeví jako znepokojující případ. Tamní univerzitní časopis jako přednost nového ombudsmana zmiňuje, že dlouhodobě „vyjadřuje obdiv ženám v boji proti patriarchátu i podporu LBGT+ komunitám“.

V tomto případě se obáváme, že v Opavě roli ombudsmana moc nepochopili. Pokud chceme z veřejných peněz platit ochránce práv, musí být ochráncem práv všech. Vyzdvihování preferovaných menšin jde proti smyslu této funkce.