Pravděpodobného budoucího německého kancléře Olafa Scholze dohání minulost – podezřelá liknavost úřadů, za které coby starosta a ministr zodpovídal.
Poté, co Andrej Babiš v Česku etabloval ukřivděný kvikot „Je to kampáááň!“, musí vyšetřovatelé dávat dobrý pozor, aby nebyli nařčeni z pokusu o ovlivnění předvolebního boje. To je mimořádně obtížné, protože v Česku jsou nějaké volby prakticky pořád. Stejné dilema však řešili i státní zástupci v Německu před nedávnými volbami do Bundestagu. Zvlášť proto, že se aféra netýkala nikoho menšího než pravděpodobného a nakonec i skutečného vítěze voleb, sociálního demokrata Olafa Scholze, který je na nejlepší cestě stát se novým německým kancléřem.
Jakmile však byly hlasy sečteny, nebylo nač čekat. Pouhé dva dny po volbách prohledali daňoví specialisté byty dvou vlivných sociálnědemokratických politiků Johannese Kahrse a Alfonse Pawelczyka, jisté daňové poradkyně a také kanceláře finančního úřadu v Hamburku. Tedy ve městě, kde byl Scholz po sedm let starostou. V aféře jde o takzvané cum-ex obchody podrobně zmapované před třemi lety serverem Correctiv! a týdeníkem Der Spiegel. V několika zemích údajně banky a obchodníci s akciemi v rámci schémat cum-ex (a také obdobných cum-cum) připravili erár o 55 miliard eur. Více než polovina z toho připadá na Německo, a aféra je tak označována za největší daňový skandál v historii země.
Dvakrát vrácená daň
Cum-ex transakce probíhají zhruba takto: investor Novák těsně před datem vyplacení dividendy prodá akcie společnosti investoru Dvořákovi. Cenné papíry však v tu chvíli Novák ani nevlastní, záhy je však koupí od investora Černého. Černému však byla v mezičase už vyplacena dividenda, ze které také zaplatil daň. Peníze však může za určitých okolností dostat od státu zpátky.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot