Snad se pan viceguvernér za tuhle výpůjčku z názvu jeho knížky Pro Čechy je nebe nízko neurazí, ale ona dobře vystihuje to, co se v Česku odehrává na klientských účtech ve zdejších bankách. Že české domácnosti celkově dluží bankám méně, než mají uloženo, to je stará věc, od časů kampeliček.
V německojazyčných zemích i v Česku je tohle u starší generace vnímáno jako ctnost, převis vkladů nad úvěry je i po třech vlnách hypotečního boomu pořád obrovský – když počítáte živnosti a domácnosti dohromady, byl ke konci listopadu 2021 skoro jeden a čtvrt bilionu korun. Když už nešetříš, tak alespoň splácej hypotéku, abys nepřišel o střechu nad hlavou, toho se také držíme. Navzdory pandemii a všem možným stresům klesl podíl nesplácených hypoték na absolutní historické minimum 0,76 procenta.
Pomalý růst
V české ekonomice máme co dělat s „averzí na riziko“, to je ekonomickou hantýrkou totéž, jako že se držíme při zemi a máme nebe nízko, jenom odvrácenou stranou téže mince je pomalý ekonomický růst.
Objem firemních úvěrů roste o dost pomaleji než inflace, od začátku pandemie, počítáno od února 2020, stouply o nějakých osmdesát miliard korun, což není nic, když se bavíme o zůstatku 1,2 bilionu korun. Obsluhovány jsou v podstatě vzorně, měřeno dobou a očekáváním nepoměrně lépe než po skončení finanční krize, kdy mělo potíže devět procent úvěrů, teď ani ne polovina z toho.
Naopak firemní vklady u bank stouply o 224 miliard a výsledné saldo podniků vůči bankám je aktivní v rozsahu 116,447 miliardy korun. To před pandemií nikdy nebývalo, převis hotovosti nad úvěry měly firmy poprvé v moderních českých ekonomických dějinách až v létě 2020.
Na hromadách peněz
Když jakákoli veličina dosáhla rozměru dvou procent HDP, a ještě k tomu se vyskytla poprvé, co kdy kdo pamatuje, tak je to makroekonomicky významný fenomén, nad nímž stojí za to dumat proč. Když firmy nenabírají úvěry, sedí na hromadách hotovosti a ta na jejich bankovních účtech za listopad nabobtnala o 34 miliard, je jasné, že méně investují, protože se bojí a vyčkávají. Kdo by se tomu divil, všichni reagujeme podobně – jediné, co roste, jsou hypotéky, protože lidé vidí v nemovitostech ochranu proti inflaci.
Banky jsou z definice pro konzervativní lidi, kteří se bojí investovat na burze. Samy finanční domy jsou nespočtem regulací nuceny k tomu, aby byly na peníze střadatelů hodně opatrné. Obojí potvrzuje, jak moc nám ve skutečnosti chybí kapitálový trh, který by podpořil nové podnikatelské nápady a projekty, jimž na jedné straně chybí zajištění a historie, ale za cenu vyššího rizika s sebou přinášejí dynamičtější inovace, rychlejší strukturální změnu a vyšší zhodnocení kapitálu.
Takže dluhy splácejme vzorně, ale nízké nebe nemilujme.
