Naposledy výše uvedenou premisu ukázalo v Evropské unii Německo, když den před klíčovým summitem o balíku společných opatření proti energetické krizi ohlásilo svůj vlastní „balíček“ o velikosti 200 miliard eur, bratru pěti bilionů korun, které natečou nejen domácnostem, ale hlavně firmám na kompenzace cen elektřiny a také plynu.

Toho plynu, o němž se s Evropskou komisí druhý den na summitu prakticky odmítlo bavit. Německo od samého počátku diskusí na konci srpna odmítalo oddělení cen elektřiny od plynových zdrojů, které jsou motorem astronomických cen na burze. Takzvaný Iberský model, který prosazovalo i Česko, nebyl vůbec k jednání.

Odstup Němci udržovali i od požadavku patnácti zemí Unie zastropovat ceny dováženého plynu ze všech států, tedy nejen z Ruska, v rozmezí cen na neevropských trzích a aktuálních cen evropských. Argumentem bylo, že by producenti plynu mohli krátit dodávky.

Jinak než na jihu

Že je německý národní zájem odlišný, bohužel, shodně se zájmem českým, je zcela zřejmé. Jsme na tom s Německem jinak než země zejména na jihu, které pociťují výpadek ruských dodávek podstatně méně a jsou schopny je snáze nahradit. Více je trápí cena než dostatek. U Němců, kteří potřebují v zimě i z plynu masivně vyrábět elektřinu, cena při síle jejich ekonomiky nehraje až tak podstatnou roli.

A my jsme na tom ještě o poznání hůře, protože plyn také potřebujeme, ještě ke všemu ho můžeme získat jen prostřednictvím Němců, ale na ceně nám sakra záleží, protože státní kasa je prázdná.

Evropské řešení potřebujeme zejména kvůli českému průmyslu, na jehož dotování prostě nejsou zdroje. Je nutné dosáhnout poklesu tržních cen, jinak firmy budou procházet příští rok armagedonem. Zvláště když hned za západní hranicí začnou lít do firem pro nás nikdy nedosažitelné kompenzace.

Je to těžká rána konkurenceschopnosti našich exportérů. To zabolí, zvlášť když Němci takhle v klidu vystřelí z kanonu, aniž by se dopředu s někým bavili, zatímco my všechna opatření poctivě notifikujeme. V souvislosti s německými požadavky na rozšiřování většinového hlasování v EU o zásadních věcech pak působí poslední postup Berlína jako výsměch.

Přijde reforma trhu?

A nebolí to jen nás. Kancléř Scholz byl hned dva dny po summitu v Paříži na vysvětlovací návštěvě u Emmanuela Macrona a zdá se, že to zafungovalo, protože v průběhu týdne se situace začala otáčet.

Ursula von Leyenová, Němka v čele Komise, náhle připustila, že by se ceny plynu pro výrobu elektřiny mohly přece jen zastropovat a jednat se dá i o širším stropu na plyn. Podobně se vzápětí vyjádřil i německý ministr průmyslu Habeck.

A začíná se také více mluvit o reformě trhu s elektřinou, což bylo rovněž dlouho tabu, jakkoli je zcela evidentní, že evropské energetické burzy spojené s tou hlavní v Lipsku jsou zasaženy rozsáhlými manipulacemi s cenou a přitom nejsou vybaveny elementárními mechanismy, které by takovým manipulacím zabránily. Třeba dočasným zastavením obchodování a přezkoumáním podezřelých transakcí.

Dochází tak k jistému posunu, nicméně astronomický fond na dotace podle všeho tak jako tak vznikne, a co se bude dít s tou slavnou evropskou solidaritou, když bude mrznout třeba o dost víc než obvykle, je ve hvězdách. Ale ono to tam bylo vždycky. Jenom jsme si někteří namlouvali něco jiného.