Volby do německého Bundestagu překreslily politickou mapu země. Ta je a bez ohledu na složení nové vlády i bude daleko pestřejší než kdy dříve.

Pojďme se podívat na některé signály vyslané voliči německé politické reprezentaci. Najdeme v nich řadu bodů, které nám pomohou pochopit, co se v Německu vlastně děje. A jakou agendu bude mít budoucí spolková vláda.

Posun doleva, ale…

Německo se posunulo doleva, a to k levici červené i zelené odrůdy. Pro SPD, Zelené a Levici hlasovalo 45,4 procenta voličů, což je skoro o sedm procentních bodů více než v roce 2017. Přesto ale levice nepřevážila. A tak není početně možná koalice těchto tří stran.

Posun doleva signalizují i zásadní témata voleb. Z výsledků sondy Infratest dimap pro ARD vyplývá, že 28 procent voličů za ně považuje sociální otázky a 22 procent hospodářství a práci. Silnou pozici má ovšem i životní prostředí, které se s 22 procenty dělí o druhé místo. Daleko za nimi skončily covidové záležitosti.

Odlišné akcenty

Ale pozor, akcenty voličů různých stran se hodně liší. Voliči SPD víceméně kopírují obecné voličské trendy, přičemž větší roli hrají sociální jistoty a menší roli životní prostředí. U CDU je to podobné, jen mnohem větší akcent kladou na otázky hospodářské. V tom se prakticky shodují s FDP. Naproti tomu voliči Zelených jsou v drtivé většině orientovaní podle životního prostředí, jež následují sociální otázky. Hledat průsečíky mezi dvěma stranami bude těžké, mezi třemi přetěžké.

Těsný rozdíl

Němci tak těsný výsledek naposledy zažili při prvním vítězství Angely Merkelové v roce 2005. Je odrazem určité bezradnosti politické reprezentace i veřejnosti, které nechtějí pokračovat ve stejném kurzu, ale ani radikálně měnit směr. Valná většina nových voličů SPD, konkrétně více než 1 360 000, přišla od unijních stran.

Voliči SPD nejčastěji jako rozhodující moment pro svou volbu uvedli kandidáta na kancléře a plná polovina z nich dodala, že bez Scholze by pro SPD nehlasovali. Scholz je pro SPD očividně tím, čemu se ve fotbalu říká rozdílový hráč.

Sílící alternativní střed

Obě největší strany nezastavily trend svého celkového oslabování. Za poslední dekádu ztratily přes deset procent voličů, kteří letos hlasovali pro Zelené a liberály z FDP. Tyto dvě víceméně centristické strany společně obdržely rekordních 26,3 procenta hlasů. To je mimochodem výsledek, který by jim stačil k volebnímu vítězství.

O sílících tendencích hledat alternativy vůči oběma hlavním stranám svědčí i podíl takzvaných přímých mandátů, které získali Zelení a AfD. Jde o poslance zvolené v jednomandátových obvodech systémem prvního na pásce. Zde až dosud jasně dominovali křesťanští a sociální demokraté. Bylo to způsobeno tím, že mnoho voličů takticky hodilo „první hlas“ právě některé z velkých stran, zatímco druhý hlas přidělilo té straně, která jim byla nejbližší. Průlom nastal již v roce 2017, kdy řadu přímých mandátů v bývalém východním Německu obsadila AfD. Teď se k tomuto trendu přidali i Zelení, kteří rozšířili počet přímých mandátů z jednoho na šestnáct. Pokud by se podobně začali chovat i voliči FDP, mohlo by to přinést další posun k ještě větší pestrosti a také menší předvídatelnosti.

Křesťanští a sociální demokraté platí krutou daň za dlouhodobé společné vládnutí, které dnes vypadá jako něco samozřejmého, ale v poválečném Německu nemá žádnou tradici. Je až věcí většiny z posledních šestnácti let spojených s Angelou Merkelovou.

Různosměrné přesuny

Přesuny voličů napříč mezi stranami naznačují, že německá společnost není rozdělena do dvou bloků. SPD kromě hlasů od unijních stran ulovila hlavně exvoliče Levice a nevoliče, ale najdeme tu i bývalé voliče AfD a FDP. CDU a CSU mimo obří dezerci k SPD zažily i velké přesuny k Zeleným a k liberálům. A mnozí prostě zůstali doma. Především Zelení však „loupili“ úplně všude - kromě CDU/CSU u Levice, SPD a FDP. Také liberálové brali napravo i nalevo a oběma směry i pouštěli. To druhé platí i o AfD, která vcelku nepřekvapivě posilovala jen na úkor Levice. Oba radikální směry se přitahují, a navíc jsou doma především na východě země.

Generační volba se prohlubuje

Zelení a liberálové bodovali především mezi mladšími voliči, kde si to dokonce rozdali o postavení nejsilnější strany. U prvovoličů zvítězili liberálové. Mezi voliči do 25 let Zelení. Naopak starší voliči dávali nejvíce přednost SPD a CDU/ CSU. Základní věkové volební dělítko leží na hranici šedesáti let a směrem dolů i nahoru se nůžky zásadně otevírají.

Mezi voliči do šedesáti let hlasovala pro SPD jen pětina, pod 25 let dokonce jen každý sedmý, v kategorii nad šedesát let volila sociální demokraty více než třetina a nad sedmdesát let ještě o něco více.

Ještě markantnější jsou rozdíly u křesťanských demokratů, kteří v kategorii nad sedmdesát let zvítězili s takřka čtyřiceti procenty, ale u voličů mladších šedesáti let se s podporou sotva pětiny voličů dělí o druhé místo se Zelenými. U nejmladších voličů pak CDU/CSU volí jen každý desátý.

Východ versus západ

I po více než třiceti letech od sjednocení Německa existuje jasná politická hranice. Grafika ukazuje rozdělení hlasů ve starých a nových spolkových zemích, které se o malinko zmenšilo, ale stále je naprosto zásadní. A to skoro ve všech bodech kromě vítězství SPD. Východní spolkové země demonstrovaly ještě více než ty západní vůli ke změně. Ta má však poněkud jiné zabarvení než změna západoněmecká, neboť v ní vedle SPD hraje zásadní roli AfD se svými více než dvaceti procenty.

Ladislav Mrklas

Jakou vládu chtějí voliči?

Sonda pro ARD ukazuje, že skoro dvě pětiny voličů chtějí, aby vládu vedla SPD. Přejí si ji nejen voliči SPD, ale i Zelených, Levice a také skoro čtvrtina voličů FDP. Vládu vedenou křesťanskými demokraty si přeje o deset procent méně Němců. Jasně pro jsou voliči unijních stran a o něco více než polovina sympatizantů FDP. Preferuje ji však i desetina voličů Zelených a Levice.

Mnohem zajímavější je pohled na to, které strany by podle voličů neměly chybět v nové vládě. Tady jednoznačně vede duo liberálové a Zelení. Obě strany by tam měla ráda nadpoloviční většina.

Velké rozdíly naopak panují v představách o složení budoucí koalice. Pokračování dosavadní koalice si přeje plných 57 procent voličů CDU/CSU, ale jen 28 procent voličů SPD. „Semafor“ preferují dvě pětiny hlasujících pro SPD, třetina voličů FDP a více než dvě pětiny příznivců Zelených. „Jamajku“ pak upřednostňuje více než třetina sympatizantů CDU/CSU, skoro polovina voličů FDP, ale jen každý pátý příznivec Zelených.

Pro zásadní změnu německé politiky se vyslovují především voliči stran, které do koalice určitě nevstoupí - tedy AfD a Levice. Ze stran s koaličním potenciálem má zásadní změna většinovou podporu jen mezi sympatizanty Zelených. Pro je však jen třetina voličů SPD a FDP.

V Německu sílí pocit, že bohatství není rozděleno spravedlivě. Momentálně si to myslí více než tři čtvrtiny voličů. Je to pocit, který je přítomen především na levici a u voličů AfD. Daleko méně je zastoupen u sympatizantů CDU/CSU a FDP. Tyto rozdíly se zrcadlí i v pohledu na daně a jejich zvyšování. Pro zvyšování daní vybraným skupinám jsou jednoznačně voliči Levice, Zelených a SPD. Daleko menší souhlas budí u CDU/CSU, AfD a FDP.

Revoluce se nekoná

Jak je vidět, v Německu naštěstí opravdu neprobíhá žádná revoluce. V poslaneckých křeslech zasedne šest stejných stran. Až na protestně laděnou Alternativu pro Německo (AfD), u níž lze mít velké pochybnosti o stabilitě a standardnosti vnitřního fungování, jsou všechny reálnými politickými stranami v pravém slova smyslu. A to je momentálně celoevropský unikát a luxus, o kterém se nejen Česku může leda tak zdát!

Skládání nové vlády proto bude těžké, ale neměl by to být žádný horor. Strany budou složitě hledat kompromis, budou se handrkovat o křesla a slovíčka ve vládním programu. Dost možná se projeví i osobní animozity. Německé strany ale vědí, že se dohodnout musejí. A třeba i na úkor své vlastní budoucnosti.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.